Vytisknout
Kategorie: Cestopisy

autor: Franky
foto: Franky

Leckterý z nás si rád zavzpomíná na dobu svého mládí, na kousky, které s kamarády vyváděl. Doba se mění a člověk zapomíná, proto není špatné si sem tam dobu připomenout nikoli jen „manipulátorními médii“.

Nejlepší jsou vždy vzpomínky konkrétního člověka a jeho pohledem viděný svět.

Nu – a tady je můj pohled na dobu, kdy jsem fotil málo, černobíle, poměrně rozšířeným fotoaparátem Smena M8.

Ona nakonec i historie tohoto fotoaparátu byla zajímavá – zakoupen na Moskevské ulici (dnes Americká, zítra možná Havlova…..) v roce 1979 za částku něco přes 300,-Kčs.

V roce 1983 ponechán na rodinné dovolené u Baltu v NDR na Rujaně za zadním oknem naší zánovní Škody 105 L/1982 na sluníčku a došlo ke zdeformování plastu. Jako nefunkční jsem jej po dovolené odnesl k opravě, ale opravář řekl, že opravit už nepůjde :-(!

 

A nyní se projevil můj duch přijít všemu na kloub = rozebral jsem úplně do mrtě celý fotoaparát, včetně šupin clony. Tím jsem perfektně pochopil celou funkci fotoaparátu.

Nu a pak už jen tuhle něco přibrousil, tuhle cínovou pájkou natavil do tělesa krejčovský špendlík. A pak už jen na propanbutanovém campingovém vařiči v rukavicích docílil opět přiměřeného tvaru – především komory kinofilmu.

A světe div se fotoaparát se stal opět funkčním, ba co více = podařilo se odstranit také drobné neduhy jako občasné zasekávání počítače snímků, nepřesné počítání atd..

Také díky této opravě mi pomohl zachytit atmosféru akce, které se týká následující vyprávění.

Píše se rok 1987 přecházející v 1988.

 

NA POČÁTKU ZMÍNKA O SNAZE REALIZOVAT EXPEDICI PLZEŇ – MOSKVA………

Tato naše iniciativa si určitě zaslouženě zasluhuje vzpomínku!

Loňský (1987) zkušební objezd ČSSR byl zároveň generální zkouškou před letošní uvažovanou

TOP EXPEDICÍ PLZEŇ – MOSKVA (cíl = fotka Pionýrů před mauzoleem V. Lenina, s Kremlem v pozadí na Rudém náměstí!).

 

Také prakticky od září 1987 byly z naší strany (především Karla „Kloučka“) činěny kroky k realizaci nápadu „dojet na Rudé náměstí do Moskvy na Pionýrech (Jawa 50)“.

Tento nápad patřil původně kamarádům a měl povahu provokace na naší partičku „motorkářů“ = „když v květnu téhož roku 1987 dokázal 17-ti letý Němec Mathias Rustzrealizovat dolet s ve Finsku šlohnutou Cesnou (letadlem) do Moskvy a přistát kousek od Rudého náměstí = tak proč to nedokážete Vy na pionýrech…???“

TO JE PRAVDA „PŘEDSEDO“ – PROČ TO NEDOKÁZAT !

Současně druhé hledisko byla skutečnost, že máme poslední rok středního vzdělání a příští nás čeká práce, VŠ, vojna, manželství(„Pida“)….atd.. TAKŽE PŘÍŠTÍ ROK UŽ BUDE PARTA ŽIVOTEM NATRVALO ROZTRHÁNA = TAK KDY JINDY, KDYŽ NÉ TEĎ!

 

První návštěva úřadu pasů a víz v Prešovské ulici Plzni, vedle Čedoku, a hned první komplikace. Nejprve nám bylo úředníkem rovnou řečeno, že do SSSR se na motorce po ose nejezdí!

Jenže my byli neodbytní a chtěli vědět proč? Je na to nějaký zákon, proč bychom se nemohli dostat do země „kde zítra znamená již včera“, do země, kde prvně zvítězila socialistická revoluce, do země „vzoru…… ;-)))??!

Školní /naučné fráze se nám konečně hodily = úředník neměl odpovědi, a aby se nás zbavil, získal čas, odkázal nás na nutnost písemné žádosti.

S čím ovšem nepočítal, že žádost napíšeme okamžitě a rovnou mu ji předáme.

 

Jako odpověď nám přišel poštou celý právní rozklad = pokud skutečně nehodláme využít běžné cestovní kanceláře jako CKM (Cestovní kancelář mládeže), ČEDOK nebo tak něco –pak v zásadě žádná norma výslovně nezakazuje jet do země po ose, ovšem je nutno přizpůsobit se legislativě SSSR.

Co to znamená?

  1. Je nutné oficiální pozvání občana sovětské národnosti, nezávadového, který převezme „společenskou záruku“ za nás co by zahraniční hosty a současně dohlédne, aby se chováním nevymykali z místních společenských norem.

  2. Splnění ohlašovací povinnosti v místě zdržování se (v případě tranzitu také ohlásit, kde nocujeme).

  3. Pro cestu nám bude určen přesný itinerář, který se povinně musíme zavázat dodržet. V praxi to znamenalo v určenou dobu projíždět „hlásky“ (pevné body silničních hlídek rozmístěné vždy několik desítek km od sebe).

Podobně přísný režim se původně uvažovalo po válce zavést také u nás – jen pro všeobecnou informaci.

 

Nyní byl další tah na naší partičce.

Moc se naší „nespoutané duši“ takováto striktní omezení nelíbila. Sám jsem hodil flintu do žita a pomalu pustil tuto šílenou cestu z hlavy.

 

Jenže někdy počátkem roku 1988 se přihnal „Klouček“ a vítězoslavně mával zvacím dopisem od Moskvana! (Snad ani není nutné uvádět, že jsme na motorkách jezdili pořád – tedy i v zimě!)

Po oficiálním zvacím dopisu „pro úřady“ přišel od Moskvana ještě druhý dopis s tím, že by na oplátku potřeboval dovézt z Tuzexu videorekordér. Sliboval poslat nám nějakou oficiální cestou ruble na pokrytí nákupu. Tehdy bylo video novinka – s používanou BETA technologií!!! TO OVŠEM ZNAMENALO, ŽE VIDEOREKORDÉR MĚL VELIKOST „PEŘIŇÁKU“= NA PEŘINY:-(!!!

 

„Kloučka“ to nijak nerozhodilo a hned vymýšlel, jak video upevní a zamaskuje.

No – s ohledem na počet plánovaných kontrol/hlásek jsem viděl pašování elektroniky ZNAČNÉ HODNOTY I ROZMĚRU na pionýru jako absolutní hloupost, ale budiž = alespoň bude násobeno dobrodružství (až nás v Rusku / vlastně ve Svazu SSR/ zavřou).

Mimochodem nikdo z nás / našich rodičů / videorekordér nevlastnil (hodnota dosahovala nového automobilu Trabant T601D) = moc peněz.

Úředníci na pasech a vízech byli z naší neústupnosti dost vyosení, ale protože jsme postupně plnili všechny podmínky, nezbývalo jim nic než postupně chtě nechtě směrovat k cíli = kýženému schválení naší cesty.

Nutno ještě přiznat, že jsme všude uváděli „na motorkách“, protože napsat na pionýrech (Jawa 50) skončili bychom patrně rovnou na psychiatrii.

 

Několik měsíců před plánovaným odjezdem však někdo mocný „ukázal koule“ a přišlo zamítnutí podmínky cestovat na motocyklu, ale jako vyvážení a kompenzaci nás zařadili do programu CKM, kdy nás letecká doprava do Moskvy neměla stát prakticky nic!

TO JSME ALE NECHTĚLI – letět s bandou vyčůraných svazáků :-(! (Jako volený předrevoluční předseda SSM Vasil Mohorita = kdepak asi skončil, když po 89 rozprodal majetek SSM/rekreační střediska a nemovitosti/a peníze si „nedopatřením“ ponechal…??!).

MY CHTĚLI PO OSE S ŘIDÍTKY V RUCE A MOCI SI SÁHNOUT NA OKOLÍ!

 


 

…….. KTERÁ VYÚSTILA V NÁHRADNÍ EXPEDICI PLZEŇ - TATRY

 

Z úředního rozhodnutí „za nás bez nás“jsme byli vcelku otrávení a tak nic zásadního na tyto  „poslední“ prázdniny roku 1988jsme ani neměli už chuť plánovat.   Jenže ------ když jsme se jednou sešli v Nýřanech/Úhercích pomoc složit u „Pidy“ uhlí ---tak slovo  dalo slovo – domluvili jsme jako náplast menší akcičku /v porovnání s původní uvažovanou se jednalo  spíše o „výlet“ /.

 

A TAK SE NARODILA „EXPEDIČKA“PLZEŇ – TATRY 1988

 

První den - pátek 22. 7. 1988 bez přípravy startujeme:

Scházíme se hned ráno v Nýřanech u „Kloučka“ s tím, že obratem vyrážíme.

Jedeme ve třech na pionýrech (Já = Jawa 21-vypůjčená od kamaráda Jirky Š., Karel „Klouček“na své Jawě 20 a „Hajnej“ Jawa 555 - vypůjčená od dalšího kamaráda Petra „Čudlíčka“).

Původně slíbil připojit se také Petr „Mistr“ na svém Mustangu (Jawa 50/23) z 80% složeném z dílů Simsona.

Dodatečně - po práci za námi vyrazí a dojede nás „Pida“ na ČZ 175/487 = setkáme se v sobotu v Bratislavě na předem určeném místě v daný čas.

„Klouček“ totálně zanedbal přípravu a tak mu po ránu motorka vůbec nejede.

Po asi 1,5 hodině přemlouvání motor naskočil, což bylo snad samovznícením z neustálého roztlačování, protože jiskru zapalování neházelo. Honem naložit batohy a vyrážíme. Z Kloučkova stroječku se navíc ozývají pravidelné rány značící nepochybně chybějící zoubek v převodovce. U „Kloučka“ NEPŘEDSTAVITELNÉ- patrně byl zamítnutím „Moskvy“otráven více, než-li dal najevo…?!

 

Ještě jedeme všichni tři vyzvednout „Mistra“.

Ale jeho mamka nám říká, že o odjezdu do Tater jí nic neřekl…??! Dokonce si ani nepřipravoval žádné věci…?! A nyní je někde na procházce asi na Chlumu…?!

Usuzujeme, že čekat na něho, aby nám s rozpaky oznámil, že si jet rozmyslel, je hloupost.

 

První akce na expedici je v režii „Hajného“ – profesí botanika.

Míříme na Třeboň získat několik exemplářů masožravých rostlin. Ty také o několik hodin později  v chráněné oblasti nalézáme.

Posléze se objevuje skutečný hajný na Babetě a tak volíme zrychlený ústup „úprkem“ !

Náš „Hajnej“ posléze po celou cestu dále o rostlinky v igelitce na řídítkách pečoval a dokonce mu  doma ve skleníku vydržely růst do roku 1995, kdy jsme se viděli naposledy–a tak možná i dodnes!

Jinak se cesta nese v duchu soustavného opravování „Kloučkova“ strojku, který si každou chvíli  rozmyslel poslušnost a nechal se dlouho přemlouvat, aby opět zavrčel. Také hned první den  opravujeme první defekt pneumatiky „Pařeza“ - Jawa 555.

 

Sobota 23. 7. 1988:

Tento den se nám povedlo navzájem se ztratit v Bratislavě na semaforech. Navíc v době, kdy jsme  hledali vojenský útvar kluka z Nýřan, kterému jeho bratr po „Kloučkovi“ posílal balík cigaret a  peníze. To znamená mimo určenou trasu, kdy nikdo z nás přesně nevěděl, kam vlastně jedeme.

Nakonec jsme se po asi hodině s „Kloučkem“ a „Hajnem“ našli. Pak vyřídíme kamarádova bratra/vojáka základní služby a jedeme na smluvené místo čekat na „Pidu“.

Po asi tak 2,5 hodině čekání vzdáváme – „Pida“ nedorazil a u něho doma pevnou linku /jiné  neexistovaly/ nikdo nezvedá. Pokračujeme domluvenou trasou na sever s tím, že nás případně  „Pida“ na zánovní ČZ 175/487 (Klasická oranžová ho v Mototechně přišla na 8 000,-Kčs – „ve  starých“/zlatem ještě podložených/ Korunách). 

Jízda po půlnoci na úplně prázdné 4-proudovce rychlostí okolo 50km/h nás všechny uspává. A když  „Hajnej“ přede mnou (uprostřed skupiny) náhle a prudce opustí formaci směrem  „na desátou hodinu“---- naštěstí se včas probere z mikro-spánku a zvládne to ---- sjíždíme a kousek  od nějaké fabriky na samotě - sebou plácneme na paloučku u silnice a spíme.

 

Neděle 24. 7. 1988:

Pokračujeme směrem na kýžené Tatry. Plánovanou návštěvu matky našich strojků – Povážské  strojírny v Povážské Bystrici letos vynecháváme díky době víkendu.

Někde v Banské Bystrici na křižovatce tvaru „T“ TO PŘIJDE!!  „Hajnej“ se nějak zamyslel, podržel plyn a narazil/„zaparkoval“/ Pařeza těsně mezi  budku a korbu levého boku v koloně stojící Avie. Maník z Avie na celou situaci koukal skrze stažené

okénko, kdy mu „Hajne“ profrčel pod loktem !  Chlápek vyskočil z Avie, ale staral se hlavně o to, jestli se „Hajnemu“ něco nestalo!  Na služební Avii prďánkoval!!!

Nakonec se naštěstí až tak moc nestalo = „Hajnej“ je v pořádku! Na Pařezu promáčklý blatník, rozbité  sklo paraboly a toť vše. Avie jen pár škrábanců.

Omlouváme se řidiči Avie a ten, když zjišťuje odkud a kam jedeme „málem hodí kotrmelec“. Když se  vzpamatoval říká, že takové šílence ještě neviděl, že Avii mu v dílně opraví kamarádi. Popřál nám  šťastnou cestu a tak mu „Hajnej“ dal nějaké zapomenuté cigarety = původně určené vojákovi  v Bratislavě.

Zase dobré trochu odbočit a připomenout – v té době byla povinnost hlásit SNB-ákům každičkou  dopravní nehodu bez výhrad. 

„Hajnej“ jako nováček by za toto mohl klidně přijít na 0.5 roku až 1 rok o čerstvě získaný ŘP!

 

Pokračujeme v trase.

Na úrovni Liptovské Mary na odpočívadle překvapí „Klouček“ vybaveností – vytahuje vařič na pevný líh za 12,-Kčs z drogerie a prvně si na pevném lihu uvaříme. Do té doby bych tomu nevěřil, že to jde!

Dokonce se zde setkáme s nějakým Polákem na historickém motocyklu tuším Zündapp Sahara a popovídáme jak jde život.

Pak pokračujeme a s našimi strojky vystoupáme rozvážnou jízdou do největších výšek Tater - kam lze dojet =na parkoviště Štrbského plesa!

Uplynulo cca 48 hodin od našeho odjezdu z Nýřan (Třeboň, Brno, Bratislava, Banská Bistrica…) a posíláme pohledy ze Štrbského plesa!!!

Okoukneme a pokračujeme. Nakonec procházky po horách jsme neplánovali.

Sjíždíme z výšek a z pionýrů se stávají „žihadla“!

Jedu za „Hajnem“, když ten řádně rozjetý nezvládá zatáčku obráceně klopenou a ještě přes horizont, vyjede mimo silnici dolů ze stráně! „Klouček“ se vrací a společně vytahujeme strojek opět na silnici. Posbíráme věci i masožravky. Přibyly škrábance na Jawě-„Pařezu“, ale jinak vše funguje.

Nutno ještě upřesnit, že „Hajnej“ si udělal řidičák na motorku současně s „C“-čkem týden před cestou a zkušenosti měl nulové!!!

 

Opět sjíždíme padáky a já nevydržím na chvostu, předjíždím soukmenovce a peláším užít si rychlých zatáček. Pod sjezdem se opět máme sjet/sejít. Během chvilky je tu „Klouček“. Ale pak dlouho, dlouho nic = už skoro jedeme „Hajného“ hledat, když se vynořuje na kopci pomalu jedoucí modrý oblak.

Přestože jede dolů s kopce cca 25% klesání – drtí Pařeza „Hajnej“ na jedničku a ten i tak ztrácí výkon a zpomaluje!!!

Chvilku máme podezření, že je Pařez zadřený, ale nebyl. Při předchozím pádu se uvolnil záchyt reakce zadní brzdy a po prvním přibrzdění se namotalo lanko s bowdenem na náboj rotujícího kola a způsobilo brzdění/blokování kola. Další jízdou bylo kolo rozžhaveno tak, že pneumatika skoro bublala na disku!

Po opravě brzdy o 20km dále opět opravujeme Pařeza = nyní již třetí defekt pneumatiky.Mimoto nás začíná opět zlobit „Kloučkův“ snad zázrakem jedoucí strojek. Neustále se zvyšuje frekvence, kdy odmítá poslušnost.

Již za hluboké noci projíždíme Olomoucí – opět nás doprovází usínání za řídítky a nepomáhá ani chladný vzduch proudící okolo hlavy.

Opět se sluší upřesnit, že přílba nebyla v této době na motocyklu do 50ccm povinná!!!Nepomáhá ani cucání kostky cukru = je čas!

Za Olomoucí najdeme místo u lesa a opět pod širým nebem nocujeme.

 

Pondělí 25. 7. 1988:

Tento den se vůbec nepovedl. Kloučkův strojek stávkuje takovým způsobem, že po hodině opravování ujede 50 metrů a stojí znovu. Do nějakých 14 h. se snad po 50-ti metrech „přískokem vpřed“ dostáváme jen do Havlíčkova Brodu.

Už je to krajně otravné = do 15 h. proběhne dnes snad posté opět výměna indukční cívky + zkouška, výměna kondenzátoru + zkouška, výměna zapalovací svíčky…., kladívek přerušovače…..

Motor se nakonec rozběhne, ale po 30 metrech jízdy opět utichá :-(.

V tuto chvíli už jsem to psychicky nevydržel a rozloučil se s oběma Nýřaňákys tím, že bych o prázdnináchchtěl ještě něco stihnout.

Tak trochu jsem jako kamarád selhal a vyrazil domů sám.Nu – nebudu na to hrdý, ale stalo se.

Neměl jsem ani rezervní duši nebo lepení, ani mapu(měli jsme efektivně přesně rozvrženo kdo co poveze, abychom nic nevláčeli zbytečně dvakrát!).

Vzal jsem to rovnou na dálnici a nasadil 70km/h. Jirkova -půjčená Jawka se mnou bez protestů drží 70 km/h – vleže. Dokonce dojíždím na dálnici skupinu Němců na motorkách, kdy mi v paměti utkvěla vedoucí Honda CX 500 Custom (V-čko napříč) – tzv. „bahenní pumpa“.

Plakát této motorky /z německého prospektu/jsem měl totiž shodou okolností nalepen doma na zdi pokojíčku !

Pokynuli jsme si a pelášili společně až na exitnedaleko Votic, kde jsme si ještě na závěr pokynuli , kdyžjsem jásjížděl.

Opět se sluší připomenout, že tehdejší legislativa umožňovala motocyklům po dálnici nejvýše 80km/h a ani Němci nechtěli problémy s tehdejšími SNB-áky!

On byl vůbec obecně takový o dost větší respekt k závazným normám, protože vymahatelnost práva byla okamžitá a až moc důsledná.

S večerem jsem v pořádku doma.

 

Propočítáním spotřeby jsem se dostal na průměr 1,7 l/100km.

Kamarádi dorazili za neustálého opravování o den později. Doma jsme zjistili na „Kloučkově“ Pionýru vadnou budící cívku(tu jsme sebou neměli) a samozřejmě chybějící zub kolečka převodovky!

„Pařez“ dostáhl průměrné spotřeby >4 l a „Kloučkova“ Jawa 20 se dostala na 3,5 l/100km. Těmto výsledkům odpovídalo také vždy dotankované množství, kdy jsem byl vždy soukmenovci podezříván, že netankuji plnou a někde mi dojde palivo!

PS: A protože Boží mlýny melou = druhý den po návratu mi na do Jirky půjčeném motocyklu praskla pružinka v automatu řazení a zůstal zablokován 3-típřevodový stupeň. Stát se to v Tatrách…??! To pro mne znamenalo „noční“ půlení motoru a výměna pružinky automatu řazení, aby druhý den při vrácení Jirkovi bylo vše v pořádku. Na místo půjčeného Pionýra jsem s Jirkou „Štroblíkem“ prohodil svojí tehdejší ČZ 125/476.


Když si tak člověk zavzpomíná – nebyla to špatná doba/byla prostě jen jiná!

 

Autor vyprávění: Martin „Franky“ (čl. 2)

 


Sbírka opravdových fotek: