autor: Franky
foto: Franky

„NAŠE OSMNÁCTKA“ je krycí termín moto-akce roku 2014. 

 

 

Bývalá hlavní silniční tepna ČSSR č. 18 – variace „Route 66“ po našem, po ČeskoSlovensku

Původně byl start akce naplánován od čtvrtka do úterka.

Měli jsme vyrazit pouze ve dvou s Tomášem-CBR6. Ostatní kamarádi dělali ofuky. Jen Vašek-„JZD“(Hornet) vymýšlel jak to udělat, aby vyrazil i přes kolizi termínů svých akcí.

Těsně před akcí se rozhodli další kamarádi přidat, protože je strhnul bratr David, který čerstvě opravil nově pořízenou Hondu Horneta. Přidávají se tak dále Vašek-FB(FireBlade), Petr-„Mistr“(Fazer), Jirka-FB a Láďa-CBR6, ale s tím, že mohou vyrazit až od soboty.

Jelikož bráškovi Davidovi v poslední době vždy trvá, než-li se rozhoupe /// o ostatních ani nemluvě /// a tedy když už se rozhoupali, odložil jsem tedy odjezd na sobotu ráno. Akce bude holt více nahuštěná jezděním, neboť 13. 8. 2014 už musím do práce. Nakonec i hlavní cíl akce je vlastně silnice = a tak „i cesta může být cílem“ bude pojato doslova. Nu – a jet jako parta = kdy se nám to povedlo naposledy…?!!

Kluci nakonec sice jedou, ale jen na sobotu (v neděli to otáčejí a vracejí se domů).

Už samotná příprava akce byla zajímavá. Na první den jsem vybral a objednal klidný hotel Čertův hrádek ve Starých Hamrech, přišla mi potvrzená objednávka. Ve čtvrtek jsem tam ještě pro klid duše zavolal. Na jednom z čísel jsem chytil chlápka, který mi s klidem Angličana oznámil, že je hotel již uzavřen a mimo provoz. Na potvrzenou objednávku jen pokýval hlavou – prý na některých serverech ještě funguje automat na objednávky, ale na jejich hlavních už visí informace o uzavření.

Narychlo jsem dále zajistil pension U skřítků na Horní Bečvě – také stranou od hluku silnic. V pátek před startem akce jsem celý horký a slunečný den betonoval základnu/podestu pod bazén a večer po dokončení, že si ještě zajedu dotankovat do plné, a pak teprve koupel, večeře a balit.

Již cestou k pumpě mi strojek trochu kašlal a nadohled od čerpačky u Globusu „umřel“ definitivně. Hned mi bylo jasné, že motorce chybí benzin = podávací čerpadlo zn. Mitsubishi podalo čertu ruku (jedna ze dvou nejporuchovějších věcí na jinak nesmrtelných Hondách).

Po celodenní práci na slunci-vyprahlý, že bych vypil koze pití - jsem tak podruhé v životě vyhrabal originální povinné nářadí z motorky (A když tak vzpomínám=poprvé to bylo v roce 2004 a viníkem také toto čerpadlo), odmontoval plasty, pumpu, rozebral kryt kontaktů relátka a měrkou šířky/planžetou jsem se pokoušel očistit kontakty. Naštěstí již se západem slunce alespoň opadá vedro. Kontakty relátka čerpadla ani moc opálené nebyly, protože jsem tyto – vědouc, že pumpa bývá poruchová – udržoval průběžně. Nakonec i proto se takto moje pumpa dožila dokonce současných 65 000 km.

Nyní se mi však omezeným nářadím nepodařilo pumpu „vyléčit“ a nezbývalo, než-lizavolat o pomoc. Naštěstí jsem si vzal alespoň telefon. Bráchovi jsem totiž tuto zimu na jeho Hondu CBR 600 (koupenou jako havarovanou už někdy v roce 2003 a dosud neopravenou), pořizoval v Praze právě takový typ čerpadla. Akorát už tehdy jsem z prodejce vymámil slevu, protože kontakty relátka této pumpy byly opálené až běda.

Nu a právě tuto pumpu s upálenými kontakty mi asi hodinu po žádosti o pomoc dovezl Petr „Kyslík“ také člen našeho moto-spolkuMotoRacingTeam Plzeň (dříve RikimotoRacingTeam).

Pak už netrvalo ani 10 minut a Honzík už opět vrněl jako kotě a vrtěl výfukem, těšíc se na nadcházející dlouhý výlet na Slovensko. Já si pro změnu spíše hrál s myšlenkou, že bych možná neměl pokoušet štěstí a riskovat cestu s půjčenou pumpou. kdy kontakty relátka jsou vyloženě za zenitem. Ale stačilo se jen doma napít, najíst a na chvilku sednout – nu a bylo po poraženecké náladě.

Ve 23:00h. už vyšívám v garáži a repasuji svojí porouchanou pumpu s tím, že si jí vezmu také pro jistotu sebou. Po půlnoci konečně balím také ostatní věci na cestu, rychle umýt a spát.

A to jsem chtěl jít spát před startem brzy.

Den první sobota 9. 8. 2014 (Honzík CBR startuje s 65 506km na tachometru)

Plzeň, Rožmitál p. Třemšínem, Příbram, Sedlčany, Votice, Čechtice, Havlíčkův Brod, Žďár n. Sázavou, Boskovice, Prostějov, Přerov, Valašské Meziříčí, Rožnov p. Radhoštěm, Horní Bečva

Ráno máme sraz v Plzni na pumpě Shell u CAN v 6:30h. – odjezd v 7:00h.. Když nasedám na motorku, slyším telefon – David volá, že zaspal. Když už konečně dorazí na místo setkání, nemá ani dotankováno. Mezitím už Láďa opět utrpěl kafíčkový PIKO-absťák a vyrazil do MC Donaldu. Pak prý počká na Shell-ce na Světovaru = což už jsem zase nezaznamenal já.

A tak – když už se konečně sejdeme a vyrazíme, před opuštěním Plzně ještě stíháme „kouzlit“.

Ale hurá, už jsme na cestě. Mimochodem poctivý Vašek byl prvním na místě setkání na čas a hodinu čučel do odjezdu. Rodí se krásný den, cesta utěšeně ubíhá. Za Příbramí ukazuji na vesničku, kde byl natáčen seriál Chalupáři, ale s ohledem na časový skluz pokračujeme bez zastavení. Cestou potkáváme neustále nějaké objížďky – první poměrně dlouhá nás čeká již za Votice-mi. Až to člověka naštve – objížďky nás odvádějí od podstaty akce – absolvovat průjezd silnicí č. 18 (Respektive zde přečíslovanou někdy koncem v 90.-tých let na č. 150. Na mapě z roku 1990 je silnice ještě značená jako č. 18).

V Čechticích na návsi si dáváme pauzu – restaurace „U staré Prahy“ má ještě zavřeno a tak se posadíme na zahrádku a posvačíme.

Láďa vytahuje dva naporcované borůvkové koláče. Podělí nás, a protože někteří nejmenovaní jedinci (Václav a Jirka) si z vrozené skromnosti nevezmou – nenápadně se točím okolo Ládi „…koukám, že Ti ten výborný koláč přebývá…a tak je tedy zbytek plonkový-tedy vlastně,…, můj?!!! Vyrážíme dále přes nádrž Želiv (lidu prázdnou – určenou na pitnou vodu), pak Ledeč. Ve světlé n. Sázavou bereme na pumpě u řeky benzin.

Pumpa je modrá a tak Láďa není nijak nadšen (nemají jím oblíbenou kávu). Na pumpu přisviští zajímavá partička ve složení Jawa 50, JAWA 350 a Suzuki Bandit 650 = „a vidíte - také to tak jde“.

Pokračujeme skrze Havlíčkův Brod (opět uzavírkou) směrem na Žďár nad Sázavou (Zde se původní č. 18 změnila pro změnu na č. 19). Dlouho se neradujeme z jízdy po původní silnici č. 18 (nyní č. 19) – už na výjezdu z Havl. Brodu nás uzavírka opět vyžene z č. 18 a vrátí nás až v Přibyslavi.

Žďár nad Sázavou na mne zapůsobil jako velmi upravené město a díky architektonickému uspořádání pocitově pěkně prostorné. Silnice postupně vystoupá líznutím Žďárských vrchů Českomoravské vrchoviny na hřebeny. Pohybujeme se zajímavým horským krajem připomínajícím Šumavu. V jedné z prudkých zatáček je nasypáno množství nečistot zanesených po nedávném spadu srážek. O kousek dále je levotočivá vracečka z druhé poloviny ve stínu mokrá. Trochu to překvapí jak mne tak ostatní, ale bez ztráty květinky (stav spodního prádla účastníků nezjištěn).

Láďa už má opět deficit PIKO-kávy a vysílá, že až bude červená Benzina nebo MC Donald = prostě musí. Jelikož jsme už nedaleko Boskovic, kde je výborná kuchyně v místní sokolovně a také zde pracuje jedna z „mých“místních koček (kamarádek). Rozhoduji se dojet tam na oběd a samozřejmě - pokud bude možno - se s nimi také vidět.

Při jízdě po hřebenech potkáváme řadu veteránů v protisměru. U Kunžaku jede proti mně chlápek na Jawě Péráku. Zdravím ho, on váhavě odpovídá, ale dalším za mnou už mává jako na prvního Máje. Žel poslední jedoucí Vašek se všiml, že chlápek mávajíc a prohlížejíc si naše stoje jedoucí v protisměru, otupil tímto svoji pozornost a následně nestihl dobrzdit za autem před sebou stojícím při snaze odbočit vlevo a plesknul do něho zezadu. Já jedoucí na čele jsem samozřejmě o této situaci neměl ani potuchy, a když mi to později na obědě Václav nahlásil, velmi mi to mrzelo, a mrzí mi to vlastně stále. Chlápek si tak trochu díky nám, našemu(mému) zdravení pošramotil načančaného Péráka a sám si také patrně namlátil kokosku = nepříjemné i jen to vědomí!

My zatím padáme s kopců vrchoviny výrazně níže, kde se nacházejí Boskovice a místo oběda „U GÁBY“v sokolovně. Zdejší kuchyně opět nezklamala – všem moc chutnalo. Také kočky se objevily(Gába-velká + Gába-malá a Evina). Jejich společnost byla pro nás kluky jistě příjemným počinem (pro mne samo nejvíc). Akorát Láďa – u něhož se cestou projevoval silný nedostatek PIKOfeinu – vedl podivné narážky ve smyslu, že už chápe, proč jsem mu nezastavil na kafe u červené Benziny….atd..A skorem to vypadlo, že narážky směruje na mojí maličkost = „ccc, mrkef a f zimě?!“.

Jelikož Gába pro zábavu i profesionálně fotí – pořídila nám před odjezdem a rozloučením památeční fotečky.

Od Boskovic se z naší osmnáctky/silnice stává opět č. 150 a pokračuje na Prostějov a kousek před ním je vidět majestátní zámek Plumlov. Tento úsek silnice je viditelně méně frekventovaný a tomu odpovídá menší údržba i četnost opravovaných značení. Stavební uspořádání však dává tušit původní důležitost. Postupně se severním směrem obloha zatahuje. Dorazíme do Přerova, kde si opět dotankujeme palivo a odfrkneme. Počasí --- hlavně a naštěstí to, které je již za námi --- se horší a tak šup, šup pokračujeme dále po č. 18 (respektive nynější č. 150) na Valmez (Valašské Meziříčí, odkud je „naše osmnáctka“ opět přečíslována na č. 35) a dále na Rožnov pod Radhoštěm. Při průjezdu městem na nás vpravo za vodou mrká skanzen. To už se blížíme naší dnešní základně na Horní Bečvě. Ještě projedeme Dolní Bečvu, Střední a už sjíždíme na náš pension U skřítků.

Zde se právě chýlí ke konci akce pro děti Kouzelný les. Vrchní z restaurace našeho pensionu je namaskován a vystrojen jako klaun, včetně stejného namaskování také dalšího personálu.

Sotva si odnosíme věci na pokoje, začíná pršet. Já s Jirkou si ještě hodíme přes motorky plachu. Před Jirkou stojí osobák – nějaké Volvo V40 a ženská řidička říká Jirkovi, že má málo místa. Jirka koukne, že má ženská před sebou (před předkem) úplně volno a tak v dobrém rozmaru toto chápe jako vtip a použije frázi z filmu „Kam se poděla sedmá rota“ = „Fy budete manéfrovat…?!“. Jenže ta ženská opravdu potřebovala okolo sebe letiště!

Při večeři nás obsluhuje klaun a ze zpráv se dozvídáme o vydatných deštích, které vypláchly Olomoucko. Naštěstí až za našimi zády.

Když zbilancuji dnešní den – pak délka silnice č. 18 měla činit 424 km, ale díky řadě uzavírek jsme nakonec urazili 507 km. Venku přerušovaně prší po celou noc.