Den druhý neděle 10. 8. 2014 (Stav tachometru zahajuje na 66 013km)

Horní Bečva, Staré Hamry (v. n. Šance), Ostravice, Bumbálka/Makov, Bytča, Martin, Ružomberok, Liptovský Mikuláš, Východná, Tatranská Štrba, Štrbské Pleso, Smokovce, Tatranská Lomnica, Velká Lomnica, Huncovce, Vrbov, Levoča, Prešov, Hanušovce n. Toplou, Vranov n. T., Michalovce, Zemplínská Šírava.

Ráno je sice mokré, ale počasí se viditelně zlepšuje a obloha stále více „modrá“. Po snídani teprve platíme za pobyt – včera nám nějak nevyšel čas. Kluci plánují jet okolo vodní nádrže Šance na Frýdek-Místek a horem se hodlají vracet domů. My s Tomášem se projedeme jen okolo nádrže Šance. Ale pak se vrátíme na „naší osmnáctku“ budeme pokračovat podle plánu.

Na okolí vodní nádrže Šance jsem zvědav, neboť jsem nedaleko odtud trávil vojnu a v rámci oslav Slovenského národního povstání z doby II. Světové války koncem srpna jsme jako vojáci záklaďáci byli přiděleni pořadateli k ruce. Na Bumbálce jsme tehdy postavili ve stráni dřevěné pódium a posléze i střechu. Bylo to tehdy takové zpestření, že jsme se dostali z kasáren mezi lidi a lidé s námi jednali také jako s lidmi. To pochopí jen ten, kdo byl na vojně. Nakonec si pořadatel vymohl a náš stavitelský team mu byl přidělen také pro pořadatelskou službu víkendových oslav. Místní lidé tehdy pojímali tuto akci poměrně pompézně a také napekli tradičních koláčů frgálů. Dcérečky se načančaly a…společnost moravských dcéreček byla velmi příjemná – zvláště, když jsme 0,5 roku za „vzorné“ chování nevytáhli paty z kasáren/tedy alespoň já.

Projížďka přes Staré Hamry a dále okolí přehradní nádrže Šance je pěkné, klikaté, pro motorky balada. Škoda jen řady uzavírek – ostatně všude v republice se staví, přestavuje, opravuje za rozpočtové = jako kdyby nám půjčili klíče od Bruselské kasy. No – uvidíme, jaký bude letos deficit rozpočtu (podle uzavírek a rozbitých náměstí snad všech měst = typuji, že bude schodek trhající všechny rekordy).

Také když porovnám okolí v. n. Šance se vzpomínkami – liduprázdná romantická krajina už není zdaleka liduprázdná a komerce dosáhla vysoké mety. Moje romantická duše měla raději tu před čtvrt stoletím = úzká zdravá silnice, krásně viditelná přehrada skrze mladý les a na silnici široko daleko jen naše Tatra 815 a my.

Na čerpací stanici Benzina Ostravice my s Tomášem otáčíme. Loučíme se s kamarády, kteří pokračují na sever.

My s Tomášem se vracíme zpět okolo Šance, přes Staré Hamry na č. 35, která se hned za hranicí na Slovensku mění správně na „naší osmnáctku“. Ještě zkouším volat Vaška-„JZD“, který před odjezdem řekl, že za námi v neděli vyrazí a najdeme se někde na Slovensku. Prý, že vyrazí v 10:00h. po akci na Liblíně. Volám mu v 10:10h. - pouze vyzvánějící tón. Že by už byl opravdu na cestě…?!

Při jízdě okolo vodní nádrže se na nás lepí nějaká KTM 990 a za ní Honda Hornet – chvilku plynule cestovně tahám, ale rychlost stoupá a tak je raději nechám jet (Míjí mne vyklánějíc se z motorek jak z vlaku – asi vítěze čekala ve Starých Hamrech cihla zlata).

Zastavuji na Bumbálce – tady se zastavil čas a hotel Bumbálka je stejný „jako tenkrát“.

Akorát na místě námi vojáky VÚ 9844 budovaného pódia vyrostlo asfaltové parkoviště.

Nasaji atmosféru a pokračujeme s Tomášem dále po „naší osmnáct-ce“. Cestou průběžně provádím za jízdy ilustrační foto projížděné krajiny. V obavě, že bych mohl fotoaparát vytrousit, jsem si navlékl jistící tkaničku na rukavici. Což se ukázalo jako „výborný“ nápad – samozřejmě nešel sundat a tak nakonec jedu cca 40km držíc současně fotoaparát v pravé ruce, kterou současně ovládám brzdu i plyn.

Před Liptovským Mikulášem nás značení nesprávně svede z „naší osmnáctky“ na dálnici a tak ihned zase sjíždíme do Liptovského Mikuláše a zastavujeme na periferii u MC Donaldu. Hned se objevuje skupinka malých Cikánů a hned: „Ujko, nemate dvadcaťcentov?“ Šílená je také další věc - ve skupince těhotná tak špatně 13-ti letá cikánka.

Už se také po SMS-káchnaháníme s Vaškem-„JZD“. Poměrně rychle pokračujeme, už také proto, že se zatahuje. Protože nás musí Vašek ještě spoustu km dojet a před námi jsou Vysoké Tatry – inu projedeme si je! Nejprve nás ovšem v obci Hybe zastavuje pohled na vrcholky Tater utopené v mracích a z dálky viditelné blesky.

Je čas na občerstvení a tak poprvé letos startuji benzinový vařič Meva z roku 1964 a je na řadě jak polévka, tak kávička. Mezitím se vrcholky Tater opět objevuji, ale z toho směru jezdí kolegové v pršipláštích.

Když dopíjíme zastavuje u nás kluk, na zánovní Kawasaki GPZ 300, a říká, že už je v Tatrách po dešti – ale stále mokro. Pokecáme o životě – o pokutách (dostal 20€ za popojetí před hospodou bez helmy). Občerstveni vyrážíme dále – Vaškovi do Popradu zbývá ještě 135km.