autor: Klaban

Po větším dlouhém přemýšlení a přemlouvání mé drahé choti jsem se rozhodl jet na své  YAMAHA XJ900S do Fara. Samozřejmě proti byly dost vysoké náklady na cestu, spoustu najetých km, vybrat si celou dovolenou a také udělat celkový servis moto.

Nakonec jsme se ale se všemi těmito problémy dost dobře vyrovnali a zážitky z cesty +  z Fara jsou prostě super.

Čím bych měl začít, tak asi přípravou moto. Tři měsíce před odjezdem jsem začal s výměnou motorového oleje+filtru, svíček + fajek, oleje v kardanu, přední i zadní pneu, instalací Ultrasealu do obou pneu (což se mi velmi osvědčilo), seřízení ventilů a karburátorů, vyztužení držáku na kufry, namontování předkopů na padáky, instalace teploměru oleje (pro vzducháče velice užitečná věc) a montáž 12v zásuvky pod sedlo ( málem bych zapomněl montáž vlaječky na horní kufr ).

Odjezd jsem naplánoval na 5.7.2005. Samotný sraz se konal od 14-17. 7. 2005 a příjezd měl být kolem 31. 7. 2005 ( nakonec jsme dorazili 30.7. 2005 ).

Na tak dlouhou cestu jsem chtěl, aby se k nám někdo přidal, ono se nikdy neví co se může po cestě stát a druhé moto po ruce je vždy obrovská výhoda. Tak jsem dlouho inzeroval na motorkari.cz, jestli by někdo nejel. První odezvy byli takové, že snad pojedou všichni, ale postupem času jak je zvykem se začali vymlouvat, že pro různé důvody nemůžou jet ( pouze jeden z vážných kandidátů se omluvil, neboť měl zdravotní problémy ). Nakonec jsem se náhodně domluvil s jedním Slovákem ( Leo,  Kawasaki Vulkan 750 ) a začali jsme doplňovat detaily na Česko-Slovenskou expedici Faro 2005. Poté k mé velké radosti se mi ozval ještě Vodník ( Honda Afrika 750 ), který teda nemohl vyjet s námi, ale až 3 dny po nás.Tak jsme se dohodli, že se potkáme až tam.

Balení probíhalo docela dobře, nějaké malé zkušenosti s mototuristikou už máme tak šlo pouze o to jak to co nejlíp připevnit na motorku aby se po cestě něco neuvolnilo.

 

 

Trasa 1:   CZ, SK    5. 7. 2005

asi 10hod já Klaban + Marcela vyrážíme z Valašského Meziříčí směrem Bratislava, kde byl už domluvený nocleh u Lea a jeho přítelkyně Milky, se kterými jsme ráno vyrazili na naši expedici.

 

Trasa 2:       SK, A, SLO, I    -  6.7.2005

Bratislava, Parndorf, Eisenstadt, Wr.Neustadt, Aspang Markt, Friedberg, Gleisdorf, Graz, Leibnitz, Maribor, Ljubljana, Trieste

Cesta probíhala docela v poklidu schválně jsme si vybrali cestu, která nevede po dálnici. Rakouské okrsky jsou opravdu velice kvalitní, jen je třeba dodržovat rychlost. Dost to tam kontrolují a případné pokuty hodně naruší plán cesty.Na dálnici jsme najeli až ve Slovinsku. Nocleh byl domluvený někde v kempu u Triestu, kde jsme také kolem 20hod dorazili. První problém vznikl při nafukování matrace - uvolnili se dráty připájené na 12v zásuvku, holt nebyl jsem dost důsledný při výběru kabelu a zásuvky. Musím tedy použít Leovu zásuvku nebo spojit natvrdo dráty s ventilátorem. ( kemp Mare Pineta: 50 EUR/noc, 4oso, 2stan, 2moto )

 

Trasa 3:       I  -   7.7.2005

Trieste, Monfalcone, Palmanova, Treviso, Vicenza, Verona, Peschiera del Garda, Sirmione.

Přes Itálii jsme jeli po dálnici. Poplatky za dálnici nejsou tak velké a asfalt je hodně kvalitní. S dodržování rychlostí si tam nedělají skoro nic, tak se dalo jet i 150. Ono to ani s tak přetíženou motorkou nedoporučuji, protože spotřeba při plném zatížení rychlosti přes 150 se pohybovala kolem 9l/100km. O jízdních vlastnostech ani psát nebudu. Na váhu jsem sice nenajížděl, ale celková váha stroje i s námi byla určitě kolem 470kg. Cíl další trasy bylo asi nejhezčí jezero v Itálii  Lago di Garda. Tam jsme po domluvě s personálem kempu a ze strachu z blížící bouřky ulehli do chatky, která byla i s vlastním sociálním zařízením a cena hodnotě jen málo převyšující stan.

(kemp Sirmione, 58 EUR/chatka pro 4oso, 2moto, 1noc)

 

Trasa 4:        I     -    8.7.2005

Sirmione, Brescia, Cremona, Piacenza, Bobio, Genova, Savona, Albenga, San Remo, Ventimiglia

Z Laga až do Piacenzi jsme jeli rovněž po dálnici. Potom následoval sjezd na silnici vedoucí přes Bobio do Janova. Musím přiznat, že jsem ještě nejel po hezčí silnici co se týká různých serpentýn, vraceček, kaňonů a průjezdů vytesaných hluboko ve skalách. Člověk tam potkal vesměs pouze samé motorkáře. Pro místní je to určitě výborné procvičení mimo okruh. V Janově jsme najeli opět na dálnici a pokračovali až do Ventimiglie. Kemp je přímo u pláže, jsem docela překvapený z cen, sám jsem počítal o 10 EUR za noc víc než jsme platili. Konečně si dáme na dvě noci větší oddech. Holky se rozvalí na pláži a mi si dáme do nosu. V průměru každém kempu pivo stojí 1,5 EUR za 0,33l někde i za 0,5l.

(kemp Valecrosia: 77 EUR/2 noci, 4oso, 2stan, 2moto )

 

 

Trasa 5:      I, FR  -   10.7.2005

Ventimiglia, Monaco, Nice, Cannes, Aix-en-Prov., Arbes, Montpellier, Béziers, Narbonne, Port Leucate

Po ranním probuzení nás čeká nepříjemné zjištění, že směrem od Francie se blíži obrovská bouřka. Rychle se balíme rozmýšlíme co dál. Nakonec po nekončícím lijáku oblékáme nepromoky a pokračujeme do promočené Francie. Naštěstí dálnice protíná spoustu tunelů, tak to není zas taková hrůza. Asi po dvou hodinách jízdy v bouřce se počasí umoudřuje a zase vylézá slunko. Po dálnici pokračujeme směrem k Perpignanu. Najednou za sebou slyším velké troubení a co nevidím Vodník a jeho Afrika je najednou vedle nás. Je to až k nevíře, protože ze zkušeností vím, že když se s někým domluvím tak to nevyjde a najednou se potkáme na francouzské dálnici. Dohoda zní, rychle najít nejbližší kemp a oslavit to náhlé setkání. V kempu Vodník vytahuje své pečlivě nashromážděné zásoby Gambáčů a s radostí nás obsluhuje, jak ten nejlepší barman.Při domlouvání ceny Vodník vehementně protestuje, že se vyspí pod širákem, tudíž cena se tlačí dost dolů. Náhlé jsme zjistili, že Leo má na zadní pneu jednu bublinu vedle druhé, to víte Michelin je Michelin. Co včil??? No nic kousek od nás je velké město Perpignan, tam už nějaký pneuservis najdeme.

(kemp Rives des Corbieres: 29 EUR/noc, 5oso, 3moto, 2stan )

 

 

Trasa 6:        FR, E     -    11.7.2005  

Port Leucate, Perpignan, Le Boulou, La Jonguera, Figueres, Girona, Malgrat de Mar

Dopoledne chvilku hledáme v Perpignanu pneuservis. Ač je to k nevíře, frantíci vám v pondělí v žádném servisu nepomůžou. Co zbývá, buď počkat na druhý den nebo jet dál do Španělska a tam by nám už měli pomoct. Vítězí druhá alternativa, to ale znamená odpustit gumu na polovinu a co nejvíc odlehčit moto. Tak tedy pomalu pokračujeme po okrskách až do Girony. Musím přiznat, že by se naši lidi měli od nich hodně učit. Velká ochota pomoct a v pneuservise nejlepší služby pro zákazníka. Oni totiž tu gumu neměli skladem, ale bez problému jezdil místní pingl tak dlouho po městě až ji sehnal. Pak nám ještě všem gratis napustili plyn do gum. Cena za celou tuto návštěvu byla 185 EUR.Vím je to o něco dražší než u nás, ale ty služby jsou fakt super. Tak po velice vyčerpávajícím dnu a dost málo ujetých km proti plánu uleháme v kempu kousek nad Barcelonou.

(kemp Bon Repos: 62 EUR/noc, 5oso, 3moto, 3stany )

 

Galerie fotek č.1:

 


Trasa 7:      E       -      12.7.2005   

Malgrat de Mar, Barcelona, Taragona, Castellon de la Plana, Valencie, Oliva

Po ztrátě ujetých km za včerejšek najíždíme na dálnici a pádíme směrem na Valencii. Přestávky děláme zhruba kolem 100km, nějaké to kafe případně dočepovat a zase dál. Tady začínám pociťovat opravdu ty velké jižanské vedra. Máme sice dost kvalitní moto oblečení, ale v tom vedru nepomůže asi nic. Zase na druhou stranu bez těch hader bych to určitě nedal. Ono se potom ty náhodné odřeniny od asfaltu kurevsky dlouho hojí. Pomalu se blížíme k Benidormu a projíždíme kolem celého pohoří v plamenech. Jeden vrtulník střídá druhý s velkým vakem na vodu a lítá od moře směrem k plamenům. Už je večer tak zajíždíme k pobřeží a hurá do prvního kempu (Vodník do hospody).

( kemp Kiko Park: 56 EUR/noc, 5oso, 3moto, 2stan ).

 

 Trasa 8:      E      -       13.7.2005

Oliva, Benidorm, Alicante, Murcia, Lorca, Granada, Malaga, Calahowda

Domluva zní jasně dojet těsně nad Gibraltar, abychom měli dostatek času na prohlídku toho anglického území. Cesta probíhá vcelku příjemně, někdy si připadám, že dálnice patří pouze nám, také jsme zjištili, že za celý úsek dálnice se vůbec neplatí. Co je ale k nevydržení, že celá dnešní trasa vede přes totálně vyschlou planinu, takže jediné ochlazení připadá v úvahu pouze v klimatizovaných benzínkách. I při otevření přilby z důvodu malého ochlazení větrem ihned přilbu zavírám… Zkuste si hlavu strčit do rozpálené trouby a budete se cítit jako já. Tady už začíná ukazovat i teploměr oleje, že je něco špatně. To znamená delší přestávky a pokud možno ve stínu, teda jestli tam zrovna nějaký je. Projíždíme Malagou a hledáme kemp. Zatím se daří pořád sehnat kemp přímo u pláže. Ani se nedivím že to jižní Španělsko je opravdovým turistickým centrem, krásně upravené pláže, příjemná teplota moře bez jediného náznaku nečistot.

( kemp Los Jarales: 36 EUR/noc, 5osob, 2stan, 3moto )

  

Trasa 9:      E, P    -    14. 7. 2005 

Calahowda, San Rouge, Gibraltar, Algeciras, Tarifa, San Fernando, Jerez de la Frontera, Sevilla, Huelva, FARO !!!!

Budíme se z představou že dnes uvidíme krásné a pro nás Čechy dost vzdálené místa. Nepokládám se za velkého cestovatele, ale jsou to pro mě dost cenné skalpy. A už jsme tam, Gibraltar nás se svou velkou majestátností vítá z pěkné dálky. Docela nás překvapili větší kontroly na celnici. Ono se ani není čemu divit, po těch teroristických útocích v Anglii. Snažíme se dostat co nejvýše, ale daří se nám to až na třetí pokus. Když jsme konečně na tom nejvýše položeném parkovišti, tak nás hlídač vrací zpátky. Nemáme totiž Libry na zaplacení parkovného a o eurech se nechce vůbec bavit. Tak jenom pár fotek i přes velké protesty anglána a mažem pryč. Docela mě mrzí, že jsem neviděl ty anglické opice ( makaky ). Další místo, které nesmíme vynechat je Tarifa. Nejjižnější místo Evropy. Tady je vidět Maroko jako na dlani. Vodník furt vehementně protestuje, že jeho Afrika musí okusit Afriku, ale nakonec se podřizuje většině a pokračuje dál. Pomalu se blížíme k Sevillii, kde na nás domácí troubí a mávají jako by tam byli samí Češi. Tady si už začínáme všímat větší houfy motorkářů směřující do Portugalska. Už jsme opravdoví kousek od cíle. Konečně 23,30hod místního času překračujeme vjezd do oploceného areálu motosrazu Faro 2005. Platíme vstupné ( 35 EUR/osoba ), koukáme do igelitky co že jsme to od nich všechno dostali ( odznak, nášivku, samolepku, tričko, památeční hliníkovou cedulku, pár kondomů, 3 lístky na jídlo+pití a nějaké reklamní upoutávky s pozvánkou na příští ročník ). Potom projíždíme po vyznačených cestách a snažíme se najít místo pro stany (pokud možno pod borovicemi, což je jediné místo kde se dá očekávat nějaký ten stín ). Pro další cestovatele určitě doporučuji dojet do Fara dřív než my, v noci se strašně blbě hledá solidní flek a navíc přehlídnete Čechy, kteří tam jsou už zabydlení. Nemluvě o tom, že místa hodně rychle ubývalo.

 

První noc ve Faru byla opravdu hodně veselá a dlouhá.

Faro 2005        15. - 18. 7. 2005

 Co bych měl tak asi o tom psát? Jednou větou, je to největší setkání motorkářů v Evropě. Přijdou si určitě na své i příznivci kvalitní rockové muziky. Máme tolik zážitků, že by se mi to tady určitě nevešlo a o programu se nemusím zmiňovat - to ať si každý najde na netu sám. Jen je veliká škoda chodit v noci spát, protože vám něco uteče a pak toho budete litovat.

Něco málo o organizaci. Za celou dobu jsem neviděl a ani neslyšel žádné experty, kteří by se překonávali mezi sebou kdo má silnější nebo hlučnější motorku. Jak je to u nás samozřejmě zvykem. O vše se tam staralo spoustu členů místního klubu a rovněž najatá ochranka, která každou chvíli projížděla mezi stany na čtyřkolce a upozorňovala případné individua, jak že se to mají správně chovat. Zajištění WC, sprch i s velkými umyvadly se také nedá nic vytknout. Pravidelně jezdilo větší auto a všechny záchody (toiky) vyprázdnili a vystříkali vapkou. Bylo tam spoustu výčepních barů a ani chvíli jsem nepocítil dlouhou čekací lhůtu na jakékoli občerstvení. Dokonce když jsme přišli na výdej jídel a neviděli jsme konec řady, tak netrvalo dlouho a už jsme jedli ve velkém stanu. Tam také v určitých intervalech nad hlavami stříkala z jemných trysek voda, bylo to super osvěžení, hlavně když se teplota pohybovala tak kolem 40 stupňů ve stínu. Nejméně 2x denně všude po areálu chodili najaté brigádnice a sbírali veškeré nečistoty povalující se po zemi. Co mě asi nejvíce zarazilo, každý vás tam bere takového jaký jste. Nikdo si tam na nic nehraje, samozřejmě byli tam i tací co si motorky nechali dovézt auty nebo vozíky a potom házeli machry, také jsme potkali na benzínce partičku těžce napudrovaných německých harlejářů, kteří ani neví že je slušnost odpovědět aspoň na pozdrav, ale podotýkám takových lidí je tam opravdu minimum. Celý areál se nachází vedle letiště takže každou chvíli vám nad hlavou přistávají velké dopravní letadla. Pro zpestření největších hiců v poledne jsme jezdili na zhruba 2km vzdálenou a dobře upravenou pláž. Teplota Atlantiku je sice poněkud nižší než u Středozemního moře, ale Čechovi zvyklému na studenější klima to nemůže přece vůbec vadit. Pro nenechavce, kteří podcenili výměnu pneu před vyjetím, je přímo u vjezdu zařízený pěkný servis, kde vám na počkaní vymění pneu případně něco spraví za dost lidové ceny.

Galerie fotek č.2:


Podle Jardy Šímy, který všechny poctivě vyhledal a zapsal si je do svého notesu, tam bylo 25 Čechů a 2 Slováci. Aspoň podle jeho slov by chtěl napsat také něco o Fáru, aby tam přilákal více našich motorkářů. Jak už jsem psal předtím nemá cenu rozepisovat, co jsme všechno viděli, to si musí zažít každý sám. Já osobně, pokud mi to čas i peníze dovolí, pojedu někdy zase.

 

V sobotu jsme se rozhodli,že se podíváme do Sagresu. Je to asi kolem 100km od Fara. Tam jsem viděl konečně ten pravý oceán. Nejjihozápadnější cíp Evropy.

 

Trasa 10:        P       -      18. 7. 2005 

Faro, Lisabon, Cascais, Cabo da Roca, Colares

Portugalsko proti Španělsku už není taková pustina, ale vítr tam fouká teda pořádně. Při úsecích na otevřené rovině nebo vysokých mostech to s námi pořádně mávalo. Jinak dálnice jsou dost slušné a provoz minimální, dokonce ani v Lisabonu nejsou žádné zácpy ( jo na Prahu asi hold nikdo nemá ). Naším dnešním cílem je Cabo da Roca ( tzv. „konec světa“ ), je to nejzápadnější místo Evropy. Dál je už jen ta malá louže Atlantik a velké, mocné USA. Všechny tyto zajímavosti doporučuji vidět, byla by škoda ujet tolik km a nezajet se na ně podívat. Po nafocení cenných skalpů a pročištění plic od oceánského ovzduší, mažem hledat nějaký ten kemp.

( kemp Villagepraia Grande: 27 EUR/noc, 5oso, 2stan, 3moto )

 

 

Trasa 11:      P        -         19. 7. 2005

Colares, Torres Vedras, Caldas, Leiria, Coimbra, Aveiro, Ovar

Díky studenějšímu Atlantiku to už příjemně chladí. Cesta probíhá úplně pohodě, akorát ten benzín je tu dražší 1,25 EUR/l, proti Španělsku kde byl 0,990 EUR/l. Je dost důležité se rozhodnout, po jakých cestách se pojede. Samozřejmě po dálnicích si to musíte zaplatit, ale pohodlí na cestě bez provozu nám za to stálo. Zato po okrskách musíte počítat z dosti hustým provozem, hlavně co se týče kamionů a jiných velkých aut. Cesty tam samozřejmě spravují jako u nás v letní sezoně, takže na každém rohu nějaké omezení a tím větší kolony. Jasně motorce přece žádná kolona nevadí, ale v našem případě tam všude stála policejní hlídka, která nebyla docela přívětivá pro kličkování mezi auty. Blížíme se k Portu a hledáme nějaký kemp u pobřeží. Problém je, že pobřeží v Portugalsku je jedna velká skála a teprve potom písečná pláž. Nenašli jsme kemp, který by byl přímo u pobřeží, jak je to zvykem v Itálii, Francii i Španělsku. Jsou  tu až 3 m vysoké vlny z čehož jsem úplně v prd…. To jsem opravdu ještě nikde neviděl. Taky se hned pokouším zdolat ten krásný živel, ale je to nad moje síly. Nezbývá nic jiného jen stát zapříčený v písku. Je to škoda, ale Leo se rozhoduje, že pojede další trasy sám. Bohužel musí být dřív doma, tak dál pokračujeme pouze já+Marci a Vodník.

(kemp Furadouro: 37 EUR/2 noci, 3oso, 2stan, 2moto )

 

Trasa 12:             P, E      -       21. 7. 2005             

Ovar, Porto, Povoa, Viana do Castelo, Valenca, Vigo, Santiago de Compostela, La Coruna, Ferrol, Xubia, San Zadumáno, Ortiguera, Viveiro

Tady jsem zažil první krásné nervové zhroucení, to když přijíždíme k platidlu na dálnici a já zjišťuji, že nemám v kapsách už žádné peníze. Zastavím tedy před vjezdem a hrabu v kufru pro další dávku love. Vodník z nepochopitelných důvodů nás přehlíží, zaplatí a řítí se dál. Než jsem stačil zaplatit, tak už byl v nedohlednu. Tak se stalo, že jsem za ním jel nejmíň 170 a on to také kalil, neboť si myslel, že jsme před ním. Už jsem si myslel, že ho nenajdu, ale nakonec jsem ho potkal asi po 30km stíhací jízdě, jak si vesele kouří na sjezdu z dálnice a s velkým úsměvem pořád opakuje jak to bylo super. Projíždíme severem Španělska a míříme do veliké zátoky k Viveiru.

Pro majetné tohle určitě nebude, ale je velmi dobré sebou vést malý vařič s ešusem a grilem. To by člověk nevěřil, jaké dobroty si může v kempu připravit, aniž by musel utrácet hodně peněz v restauracích. Běžný nákup ingrediencí na večeři pro 3 osoby vyšel kolem 10 EUR. Pro srovnání jedna večeře v restauraci 10 EUR na osobu.

( kemp Viveiro: 24 EUR/noc, 3oso, 2stany, 2moto )

 

Trasa 13:            E        -      22. 7. 2005

Viveiro, Muras, Villalba, Barreiros, Ribadeo, Avilés, Gijon, Torrelavega, Santander, Laredo

Včera jsme to s Vodníkem zase trochu do noci protáhli. Vyjíždíme tedy kolem 13hod ( ostatně jen výjimečně jsme vyjížděli dříve ). Najíždím na Viveiro a po páru km zjišťujeme, že jsme zabloudili. Najednou jsme se ocitli na cestách, které nebyly ani na mapě. Vodník jako zdatný cestovatel z předchozích výprav do Rumunska opět nasadí ten svůj doširoka rozevřený úsměv a praví, no nic, aspoň uvidíme ten pořádný Španělský venkov“. To ale znamenalo projíždět po zapadlých stezkách, kde snad jezdili pouze koňská spřežení. Po nekončícím výjezdu hlubokým lesem se před námi otevřela nádherná scenérie. Volně kolem se pasoucí stádo koní přímo pod větrnými elektrárnami. Byli jsme na nejvýše položených horách v severním Španělsku. Najednou se před námi objeví stádo dobytka. Přestávám mít odvahu jet vpředu a přenechávám tento post Vodníkovi. Jak jsem už psal, Vodník zvyklý z minulých výprav, začal troubit, blikat a kupodivu se celé stádo začalo hrnout na přilehlé louky. No celé, teda až na jednoho statnějšího býka, který se zrovna, když jsem projížděl já rozhodl, že se zastrašit nedá. Tak se stalo (do teď nevím jak jsem to tak rychle zvládnul ), že na plný plyn a velmi hlasitého řvaní na Vodníka jsem ujížděl před ne zrovna klidným býkem. Konečně jsme dojeli k ukazateli směru, kde byly napsané názvy obcí, které už byly na mapě. Zjistili jsme, že tahle krásná zajížďka nás stála tak 150km navíc. Tak rychle na správnou cestu a frčíme dál.

( kemp Playa del Regaton: 19 EUR/noc, 3oso, 2stan, 2moto )

 

Galerie fotek č.3:


 Trasa 14:            E, AND       -      23. 7. 2005

Laredo, Bilbao, Vitoria-Gasteiz, Pamplona, Jaca, Biescas, Broto, Boltaňa, Campo, Casteon de Sos, El Pont, La Pobla, Sort, La Seu, Andora

Vodník si moc přeje projet Pyreneje a po cestě kempovat v Andoře. Velmi rád s ním souhlasím a začínám plánovat trasu, avšak Afrika snese mnoho, tak přece nepojedeme po hlavních tazích. Proto vybíráme cestu co nejméně pohodlnou, ale za to určitě překrásnou. Naše předpověď se naplnila. Obrovské kaňony vyhloubené za tisíciletí malou říčkou, hned vedle cestička, kde se tak tak vlezou dva osobní automobily, stoupání a klesání s takovýma vracečkama, až vás toho bolí ruce a převýšení od 500m nad mořem až po 2500m. To vše na velmi krátkém úseku, ale pořád se opakujícím. Průjezdy soutěskami, kde na jedné straně cesty vás lemuje vysoká skála a z druhé strany hluboká propast, dost často bez žádných svodidel nebo jiných zábran. Spadnout do takových propastí, tak vás už nikdo nemůže najít. Tady také přišel můj jediný, ale za to pořádný karambol. Když jsem z nepochopitelných důvodu při zatáčení dlouho koukal do mapy na tankbáglu. Najednou mě Marci důrazně stiskla stehnama, tak jsem zvedl oči a před námi jsem viděl náklaďák. Naštěstí reflex spojka brzda a pořádně to stočit doprava, tak jsem jenom pocítil malé opření levého kufru o pořádně velký nárazník náklaďáku. Nebýt Marci, tak nás seškrabovali z nárazníků nebo by jsme byli někde na dně hluboké propasti. Nepřeju vám ten pocit, kdy se vám půlhodinu potom klepou ruce a vy to nemůžete zastavit. Do Andory jsme dorazili kolem 23hod. a rozhodli jsme se pro uklidnění zůstat dva dny.

( kemp Encamp: 38 EUR/2noci, 3oso, 1stan, 2moto )

 

 

Trasa 15:             AND, F       -       25. 7. 2005

Andora, Pas de la Casa, Ur, Prades, Perpignan, Narbone, Béziers, Agde

Slyšel jsem, že v Andoře je všechno podstatně levnější. Také proto ta delší pauza, abychom se mohli podívat po obchodech a tak. Pro kuřáky je tu možnost levně dokoupit zásoby i co se týká alkoholu. Mě osobně nejvíc zajímaly motoobchody, kde jsem výrazné slevy nějak nepocítil. Vyjde mě to nastejno, když o Vánocích pojedu do Louise. Benzín tam stál asi o 40 Centů míň než ve Francii.

Opouštíme tedy Andoru s pocitem nádherné krajiny a zatím pro mě nejvýše položené místo, kde jsem na motorce vyjel. Pokračujeme směrem na Francouzské pobřeží, abychom si užili zase trochu moře. Při opuštění posledních vrcholků Pyrenejí nás zastihla pořádná mlha. Když pořádná, tak se k tomu přidal i velmi otravný a studený déšť, naštěstí se to u moře rozfoukalo. Hledáme kemp v Agde, protože vím, že je tam větší vodní park. Tak si půjdeme trochu zařádit.

( kemp Les Sabcettes: 55 EUR/2noci, 3oso, 2stan, 2moto,vstupné do vodního parku 21 EUR/osobu)

 

 

Trasa 16:             F           -         27. 7. 2005

Agde, Millau, Marvejols, St.Flour, Clermont-Ferrand, Roanne, Poulily sous Charlieu

Jsme pouze 100 km od Millau, kde je nejvyšší most v Evropě, tak jsme se rozhodli, že tam zajedeme. Z netu jsem věděl, že se tam platí nějaké to mýtné, to mi ale vůbec nevadilo. Nakonec prožitek z jízdy po mostě vůbec nenaplnil moje představy. Samozřejmě, že na mostě nesmíte zastavit, tak jsme udělali jen pár fotek před mostem a za ním. Na něm je jakékoli foto zbytečné, protože celý most lemují vysoké mantinely s ohnutého plexiskla takže se nemůžete podívat do hlubky pod mostem. Poplatek byl

3,20 EUR za moto. Dál pokračujem po dálnici a sjíždíme až u Clermont-Ferrand. Ono když jsem si přečetl před cestou pár cestopisů, tak jsem přemýšlel jak se Francii co nejvíc vyhnout. Nikdo se tam s vámi prý nebude bavit jinak než francouzsky, němčinu tam nesnáší, cesty jsou špatně značené. Rád bych napsal, že jsem se v celé Francii ( vlastně v celé západní Evropě ) nepotkal s žádným nacionalizmem. Všude se k nám chovali jako bychom byli jejich rodina. Měl jsem pocit, že Čechy mají rádi. Převážně jsme mluvili německy. Také přesné označení všech míst z té dané křižovatky nás naváděli bez sebemenších problémů. Zabloudit na takových cestách může pouze ten, co neumí číst. Kdybych to věděl dřív, tak dálnice vůbec nevyužívám.

( kemp Municipal: 8 EUR/noc, 3oso, 2stan, 2moto )

 

Galerie fotek č.4:


Trasa 17:      F, D       -        28.7.2005

Pouilly sous Charlieu, Paray-le-Monial, Montecau-les-Mines, Halon-les-Saone, Besancon, Mulhouse, Freiburg, Herbolzheim

Dálnice v Německu jsou zadarmo a také proto to tam tak vypadá. Tolik kamionů jsem ještě neviděl. Zácpy jsem ani nepočítal, dá se říct, že byly u každého sjezdu z dálnice. Perfektní je na tom to, že motorka projede opravdu všude. Buď po středové čáře nebo krajnici, prostě ani jednou jsme nestáli. Teda pokud vám do cesty najednou nevjede posraný nácek a rozčiluje se, že když nemůže on tak vy taky ne. Někteří řidiči jsou holt divní. Je to nejhorší úsek, který jsem na dovolené jel, příště pojedu pouze po okrskách. Zato kempy v Německu jsou super. V pohodě jsme si domluvili cenu a v restauraci jsem se najedl jako nikde jinde ve světě.

( kemp Her Bolzneim: 21 EUR/noc, 3oso, 2moto, 2stan )

 

 

Trasa 18:          D, CZ        -          29. 7. 2005

Herbolzheim, Offenburg, Karlsruhe, Heilbronn, Nürnberg, Plzeň

Ráno se probouzíme za zvuku lahodícím mému uchu. Přímo před náma se Švýcarská rodinka chystala k odjezdu. Člověk jen žasne a trošku doufá, že snad jednou si to bude moci dovolit taky. Myslím, že začnu šetřit, ale bude mi to trvat asi hodně dlouho.

 

Najíždíme na dálnici ať jsme co nejrychleji doma. Je to hrůza, na cestě je to samý kamion a zase ty nekončící zácpy. Konečně jsme už jenom 100 km od hranic. Zastavujeme na poslední benzínce a po rozmluvě, že nám to zase tolik nežere, tak to musí přece vydržet až k nám. Přiznávám, byl jsem naivní. Sice jsem to pouze lechtal (tak kolem 100), 20km před čárou xj došel benzín. Naštěstí Vodník měl v Africe ještě nějaké to deci, tak vzal petku a mazal se poptat do nejbližší vesnice, jestli by někdo neměl trošku benzínu. Němci jsou fakt velmi ochotní tak netrvalo dlouho a po 25 dnech jsme opět doma v ČR. Jaké krásné překvapení, když konečně doma nás přivítá snad největší seskupení policajtů co sem kdy viděl. Na Tachovsku se totiž konala technoparty.Tak jsme pod policejním dohledem jeli až k Plzni, kde jsem byl domluvený s Vodníkem na noclehu. Přece je to k nám na Valachy trošku z ruky. Ráno 30. 7. 2005 jsme vyrazili z Plzně a na oběd jsme byli doma ve Valašském Meziříčí.

 

Nějaké to malé shrnutí:

- cesta trvala 26 dní

- dlouhá byla 8850km

- spotřebované palivo 576 l, což je 6,5 l/100km

- za celou dobu jsem dolil pouze 1 l oleje

Finance:

- benzín nás stál                                               20 750Kč          ( platba kartou )

- dálniční poplatky                                              5 000Kč          ( 166 EUR )                            

- kempy stály                                                   12 300Kč          ( 410 EUR )

- vstupné do Fára+vodního parku                          3 360Kč          ( 112 EUR )

- restaurace, nákup potravin a různých

  věcí ( většinou kravin )                                     20 040Kč          ( 668 EUR )

Celkem                                                           61 450Kč          (1356 EUR )

Dovolená na 26 dní ( s plnou penzí ), pro jeden manželský motorkářský pár.

 

Velký dík patří mé ženě (nenajde se moc lidí, kteří mají takovou toleranci), Leovi že to i při svých problémech nevzdal, Vodníkovi za skvělou náladu, kterou vytvářel po celou cestu a servisu protože motorka neměla chybu. Jo a partě chlapíků s Fara za výborně odvedenou práci.  

 

Galerie fotek č.5:

 

 

 

Klaban

 

PS: tady najdeš fotky od Vodníka: Vodník a jeho cesta na FARO 2005