autor: Sim
foto: Sim, Luďa  (fotogalerii najdeš na konci cestopisu)

Na tuhle akci jsem se dostal v podstate nahodou. HTB uz planoval v tomto terminu svoji jiz nekolikatou cestu do Albanie a AL s Ludou meli jet s nim. Tahle akce me lakala ale zaroven jsem ani nevedel kde to vlastne je a co me tam ceka, preci jen v podvedomi verejnosti nema tahle zem nejlepsi jmeno.

S ohledem na moji planovanou ucast na Jawajizde na Ukrajinu a s faktem ze se terminy techto dvou akci castecne prekryvaji, jsem vlastne ani nepocital s tim ze bych se do Albanie podival. Navic jsem se chtel podivat na obvykle predprazdninove setkani Jawamanie na Krucemburku, takze misto Albanie jsem planoval tyden po predpokladanem odjezdu prave Krucemburk a dalsi tyden nato odjezd na Ukrajinu. Jenze vsechno je jinak a vsemozne okolnosti se nakonec vylouply v novem svetle, takze na konci kvetna stanovuji predbezny plan v nasledujici forme:

• v patek 16.6. odjezd smer Albanie
• zatimco ostatni se planuji vracet nekdy na Cyrila a Metuda, ja se chci trhnout ve stredu nebo ve ctvrtek a dat si jihoevropsky presun, abych v patek 23.6. odpoledne byl v CZ, nabral Bohunku a vzal ji do Pardubic a pak jel na Krucemburk.
• v nedeli 25.6. presun domu
• v patek 1.7. presun do Zlina a pokracovat smer Ukrajina
• ve stredu nebo ve ctvrtek na Cyrila a Metuda se odpojit a udelat si vychodoevropsky presun zpatky dom
• pak vyrazit na tour po CZ - A - D podle situace s Peacemakerem
  
  To vsechno takhle sepsano znamenalo jedine, v pripade ze se podari vse realizovat, behem jednoho mesice by mela motorka natocit neco kolem osmi tisic km. V tu chvili melo moje CeBecko na tacho cca 45 tis km, s tim ze ve 48 ma probehnout velka servisni kontrola; casove mi to vychazelo ze bych ji mel delat nekde cestou, v Albanii nebo Cerne Hore, coz jsem samosebou zamitl. Navic padaci ramy jeste nemam v laku a nechci provokovat jak na hranicich, tak pri silnicni kontrole. Proto jsem chtel veskere servisni ukony provest jeste pred odjezdem a priprava na cestu se rozjela na plne obratky prakticky ihned. Ramy sly postupne natrikrat do lakovny, od Ludy ktery mel po statnicich cas jsem si nechal z D privezt olej z Pola a lodni pytle os Louise, u Karla Pechoucka zakoupil deflektory na predni vidle (misto puvodne planovanych harmonik), v MATu poridil vyprostovaci lano a proste postupne nakoupil spoustu dalsich blbinek jako treba celovku baterku... tyden pred planovanym odjezdem jsem jeste skouknul ventily, promazal lanka, vymenil drzak spojkove packy, v nasledujicim tydnu probehla vymena oleje a habakuk dalsich ukonu, abych ve ctvrtek po praci jeste koupil lopatu - uhelku jakozto polotovar susplechu pod motor a vecer se snazil ji prinutit k trochu jinemu tvaru.
  
  Vysledkem tohoto snazeni byl fakt ze v patek rano jsem zacal pripravenou hromaru veci strkat do pytlu, brasen a ty pak zacal privazovat na motorku...

  

  Pátek 16.6.2006

  V 11 hodin dopoledne se zda byt vse pripraveno a tak sedam na motorku a vyrazim. Dnesni plan je napred do Olomouce, tam vylozit veci co do Albanie nepotrebuju (urcene na Krucemburk), nalozit Bohunku, s ni jet do Slusovic, vyzkouset a pripadne koupit si vyhlednutou novou prilbu, pak zpatky do Olmika a nakonec do Sudomeric kde je ve sklipku domluveny azyl u TransAlpisty Sudimira. Plan relativne smely, autoroute ukazuje neco pres 600 km, nicmene si rikam ze to bude aspon vhodny trening, takze proc ne.
  
  Z Plzne do Prahy po dalnici, na Kolin jedu vyjimecne taky dalnici (obvykle se propletam po statovce), preci jen nejezdim moc casto s brasnama a nechci riskovat projizdeni mezi kolonama aut na periferii ceske metropole dokud nemam zazitou sirku nalozeny motorky. Kutna Hora, Caslav, Chrudim, vse v pohode, slunko sviti a me je hic. Nechci to hnat, bojim se narustu spotreby diky brasnam, drzim si cestovni stovku rychlost a kdyz projizdim Hrochuv Tynec, neodolam a zastavuji se na tocenou zmrzku. Pak pokracuju dal, Vysoke Myto, Litomysl, Moravska Trebova, v Mohelnici natankovat na JETce a casove to vychazi akorat, v pul ctvrte jsem v Olomouci.
  
  Sundavam naklad a s odlehcenou motorkou uz po chvilce svistime ve dvou po obchvatu Olmika smer Slusovice. Cestou davame zastavku u PSI v Tlumacove kde pracuje Iverosa a chvili pred 18tou hodinou jsme v MCF ve Slusovicich. Zkusit jak prilba sedne je otazka chvilky, rozhoduju se jen zda poridit i kuklu kterou maji bohuzel jen syte cervenou. Ta barva mi moc nesedi, takze beru nakonec jen prilbu, rovnou v ni odjizdim a moje puvodni prilba se veze v krabici na nosici. Zpatky do Olomouce jedem pres Dolany, kde si v hospode davam megaporci snidanoobedovecere a pak uz jen vysadit Bohunku doma a ...
  ... a pri odbocovani na parkoviste najednou zjistuju ze spojkove lanko uklouzlo v koupelne. Navic mi do toho vola Luda ze je nekde na ceste a ze mu zlobi motorka...
  Prestoze se zacina stmivat, zustavam klidnym, mam preci s sebou opravnou sadu lanek od Louise ... ehm ... klid ustupuje ve chvili kdyz zjistuju, ze hned za packou spojky mam lanovod tvoreny kolinkem z trubicky, skrz ktere neni mozne nemecke lanko protahnout diky zaletovanemu konci (proti trepeni) ... po dvou hodinach to vzdavam a docela prskam, protoze jsem pred cestou lanko promazaval a kontroloval a zdalo se byt zcela OK... ve 23 hodin se vydavam vstric osudu smerem na Sudomerice. Nastesti se to vsechno da projet po dalnicich a hlavnich silnicich, takze tech 150km bez spojky zvladam bez nutnosti zastavovat. Pravda, jeden semafor projety na cervenou se neda povazovat za nejvhodnejsi zpusob zacatku dovolene, ale ucel sveti prostredky.
  
  Cesta velmi zazivna, nocni dalnice, navic s vedomim ze benzinu v nadrzi uz nemnogo, takze pri predstave nutnosti zastaveni na pumpe kdyby dosel drzim radeji cestovku stale kolem stovky a doufam ze to vydrzi. Nastesti se tak stalo a ja asi v pul jedny prijizdim do Sudomeric, kde je v mistnim obecnim sklepku zabava v plnem proudu. Stejne tak v plnem proudu je pivo, vino i jine zivotadarne tekutiny a podle toho vypadaji ostatni ucastnici vypravy. Parkuju motorku ke krbu k ostatnim a jdu se pridat... pretrzene lanko ani chcipajici Ludovo KLEpadlo nas v tuhle chvili netrapi.

  

  Sobota 17.6.2006

  Rano se probouzim na slunicku a... ehm.. koukam kde to sem a co tam delam. Probouzim se totiz venku na stole pred sklepkem, zatimco ostatni vidim otevrenymi dvermi spat uvnitr na matracich. HTB vytahuje fotak a ja stul bleskurychle opoustim, takze pri cinu pristizen nejsem... pouze ve snaze sejit schody konstatuju, ze v tomhle stavu asi motorku ukocirovat nezvladnu. Ostatni jsou na tom podobne. Matne si pamatuju ze jsem pil Sudimirovo bile vinko, pak kdyz doslo tak prislo na radu cervene ... a ze kdyz jsme sli k "nasemu" sklepu, uz svitalo. Diky tomu vsemu vlastne prijde docela vhod ze se musi napred resit technika, behem cehoz se nam dari vystrizlivet. V mem pripade montuju Ludou dodane cyklolanko, to trva par minut; naproti tomu odstrojit Ludovo KLE tak aby se covek dostal na svicky a karbece uz takova sranda neni, navic cim vic lidi do toho keca, tim to trva dele. Zadnou zradu jsme ale nenasli, takze vse montujem zpatky a doufame ze to byla samoodstranovaci zavada.
  
  Okolo druhe odpoledni v plnem horku nasedame na stroje - HTB (XT), AL (TA), Luda(KLE) a ja (CB) a hned v Sudomericich prekracujeme hranice do SK. Ja se uklidnuju tim ze pry hned za hranicema je pumpa, nicmene po prijezdu k ni zjistuju, ze jeste neni dokoncena. Jedem dal, ted se pro zmenu uklidnuju tim ze jak Luda tak HTB vezou kanistr, uz vecer u Hodonina jsem totiz prepinal na rezervu. Dolevat nastesti netreba, k pumpe dojizdim jeste na svuj benzin nebo mozna jen na vypary z nej a vsichni davame plnou az po vicko. Pak nas ceka ducha osvezujici jizda necelou stovkou po dalnici na Bratislavu a dal az na hranice do HU, protoze krome ALa name vsichni nalozeno na siroko - kufry nebo brasny.
  
  Na hranicich se pridavaji zbyli dva ucastnici - Miro (AT) a Viktor (Pegaso), oba ze Slovenska. Po kratke porade - kudy jet - se vydavame na jih tak, abysme objeli Balaton po zapadni strane, je vikend a na vychode se da ocekavat velky provoz. Smerujeme na Csornou a dale na Zalaegerszeg. Cestou davame dlabec v prvnim motorestu kde berou karty, v jidelnim listku je super orientace takze se delime na dve skupiny - Czykanpeczene a Wiener Schnitzel. Nez dojime, lehce sprchne, jen par kapek, takze pokracujem v dusnem horku dal.
  
  Na urovni Balatonu mame po prave strane jakysi hreben minihor a tak tam zajizdime po piskove ceste, ktera se ve stoupani meni v hlinenou s hlubokymi kolejemi, ve kterych na vysku nalozeny ALovo Alpik tancuje breakdance, nastesti bez nasledku v podobe odlozeni motorky. Cim hur pristupna cesta, tim mensi pravdepodobnost ze nas tu nekdo bude hledat, tedy jakmile nahore nachazime vhodny placek, zakladame tabor. V silenem dusnu svlekam propocene motohadry a hodlam sundat veci z motorky a postavit stan, ale ejhle... komari... matne si vybavuji vzpominky z detstvi z dovolene na Balatonu a uz vim co jsem zapomel koupit - repelent. Nejsem sam, takze snaha je jednoznacne dana - co nejdriv postavit stan, nebo aspon jeho vnitrni cast jako moskytieru.
  
  Oblikam se zpatky do motohadru a je to poprve co stavim stan v prilbe. Sice propocenej naskrz (coz jsem byl stejne uz pred prijezdem), ale nepostipanej vybijim tri komary co se jim povedlo proklouznout do stanu spolu se mnou a vybaluju ostatni veci. Po setmeni nahle nastava prijemna zmena - komari zrejme prestali oslavovat a sli spat... jsme venku jen v tricku a bez problemu tak popijime dezinfekcni koralku a vino od Sudimira.

  Nedele 18.6.2006

  Vstavame kolem osme, kdy zacina skrz koruny stromu nad nami slunce protlacovat svoje paprsky, balime stany a najednou zvuk motoru... po ceste prijizdi Wartburg, trochu nam zatrnulo. Nastesti se vedle stanu jen otocil a jel zpatky, zrejme k chate kolem ktere jsme vcera projizdeli. Kurtujem veci na motorky a dnesni etapa zacina hlinenym sjezdem a naslednym prujezdem piskovym usekem cesty.
  
  Prvni sekvenci lehce nezvlada Miro, jehoz afrika pri sjeti do hlubsi koleje skrtla pravym kufrem o zem, ve ktere - jak se pozdeji ukazalo - byl zrejme schovany kamen. Lehce zdeformovany roh kufru spravuje sekyrka, stejne jako ohnute uchyty. Po par minutach jedeme dal, smer Nagyakanisza. V okoli tohoto mesta ma teren prijemne vlnky, takze jizda je veselejsi. Navic opoustime hlavni cesty a po mistnich okreskach se presouvame na do hranicniho mesta Barcs. Porad hledame kde bude nejaka voda, kde by se nechala spachat hygiena, ale nikde nic... a tak ji nakonec resime uprostred jedne vesnice u pumpy jeste v Madarsku. Napred se trochu ostychave myjeme v obliceji, ale nakonec prakticky vsichni jdem do naha a pod pumposprchu. Prepirame zapocene obleceni a najednou je cloveku zase fajn kdyz sam sobe prestane smrdet. Do Chorvatska tedy vjizdime jako lidi.
  
  Oproti Madarsku je tu o dost vetsi hustota zalidneni, lepe receno, zatimoc v Hungarii je to vesnice, chvili nic, vesnice, tak v Chorvatsku je zastavba temer nepretrzite, jedine stesti je ze primo v obci je rychlost zvysena misty i na 90km/h, takze clovek nezdechne hned. Tranzitni trasa po ose Virovitica - Pakrac - Okucani probiha bez vetsich problemu, i kdyz uz neni zdaleka tak klidna jako pred hranicemi. K tomu se navic pridava mnozstvi rozstrilenych a dosud neopravenych budov a kousek pred hranicemi s Bosnou necekane velke mnozstvi ceduli oznacujicich minova pole... nic moc pocit.
  
  Hranici s Bosnou tvori stejne jako u Madarska reka a tak je na kazde strane mostu celnice. Odbaveni bez problemu, i kdyz relativne zdlouhave - jednotlive dojet k okenku, sundat prilbu, dat doklady, vse sklidit, nasadit prilbu, rukavice a odjet... a mezitim ti na konci fronty stoji na plnem slunku a premysli jestli se odpari tady nebo o par metru dal.
  
  Po prekonani hranic se clovek razem ocitne v balkanskem provozu tak jak si jej predstavuje podle televize. Ucpana cesta, jezdi se vsude kde se da vcetne chodniku (i auta) a kdyz uz neni kudy projet, policajt nas posila jinudy. To by nevadilo, kdyby se pulce vypravy nepodarilo pred tim protahnout skulinkou mezi nakladakem a zdi domu, takze se pak hledame. Mezitim se na nas sesypou prihranicni prodejci "originalnich" cedecek a hned se ptaji kolik chci za mobil, kolik za hodinky... vymlouvam se ze nevim kolik to je euro ze nevim kurs, naopak se z nich snazim ziskat informaci zda kolem nich projely tri motorky... po chvili se shodnou na tom ze dve urcite jo, takze jedem dal.
  
  Po par kilometrech vidim stat motorky u kraje silnice kousek od hospody s grilem, jejich piloti uz si hovi ve stinu s lahvi oroseneho piva u cela, pry berou eura tak davame pauzu a obed. Pro sest lidi objednavame kilo a pul jehneciho z grilu a salat, po chvili mame jidlo na stole a cpeme si pupky. Moc se nam do toho horka nechce, nicmene mame pred sebou jeste dlouhou cestu, podle puvodniho planu jsme dnes vecer meli byt pred Albanskyma hranicema. Sice je jasne ze diky puldennimu zpozdeni zpusobene rozebiranim KLE (coz se mimochodem ukazalo ze uspech nemelo, nebot v Madarsku Ludovi motorka chcipala pravidelne na kruhovem objezdu) tak daleko dnes nedojedem, ale moc se zdrzovat nechceme. Jdeme do sedel a valime smer Banja Luka. Pred timto mestem se cesta meni na dalnici neboli autoput, takze muzem drzet navyklou cestovni stovku; jen je to zase nuda. Tu prerusuje pouze cosi v pravem pruhu, velkeho, cerneho, prejeteho... co se tvari bud jako velky pes, divoke prase nebo pul kravy. At je to cokoliv vlitnout do toho ve stovce, tak asi dovolena konci.
  
  Nastesti se vsem dari se vyhnout a tak po prujezdu mestem mirime dal na jih, jako cil dnesni cesty byl stanoven Mostar. Jedeme tedy po silnici cislo 16, udoli reky se po chvili meni v hluboky kanon a na rece radi raftari. Zastavujem na jednom vyhlidkovem miste, po schodech schazime k rece, obchazime drevene zabradli a krome ALa ktery hlidal motorky se postupne vsichni norime do ledove vody. Kanon uzasny, priroda nadherna... ale jak se clovek podiva zblizka, vsude neporadek, smeti, odpadky. V rece kusy aut, sklo, plechovky, takze koupani naboso je docela o strach. Nicmene jak se pozdeji ukazalo, jinde (jizneji) uz to lepsi neni.... a vsudypritomny neporadek spolu s tureckymi zachody, to jsou asi dve nejvetsi negativa, ktery jsem vnimal.
  
  Po vymachani se v rece se pokousime odjet, ale Ludovi opet zlobi stroj, hned po rozjezdu ma tendenci chcipat. Viktor a Miro mizi vepredu a tak se zase kolona natahuje a trha. Po chvili se (na chvili) motor umoudri a pokracujem kanonem, kde mijime autobus v prikopu, zrejme po srazce s policejnim golfem ktereho prevazela odtahovka kdyz sme se koupali. Cesta je tu ve stylu skala - silnice - sraz do reky, takze byla docela klika ze ani jeden z nich nehupnul dolu.
  
  Timto kanonem pocinaje je uz cesta velmi zazivna a prijemna - prakticky porad je na co koukat, rovinky jsou vyjimecne a nekonecne zatacky jsou tim spravnym korenim ktere dodava jizde na motorce patricnou stavu. Projizdime mestecko Jajce kde vytrestenyma ocima sledujeme otevrene topeniste huti na protejsim svahu udoli. Pokracujem pres Bugojno a Uspokolje, cesta se zacina prijemne zvedat a po prekonani sedla se kochame pohledy na Ramsko jezero a na serpentyny do mesta Rama, ktere nasledne projizdime. Na pumpe pod mestem mezi skalami tankujeme a spekulujeme kde budem spat - uz ted je jasne ze Mostar dnes nedame.
  
  Pokracujem v jizde, ale jako obvykle, Ludovi motorka protestuje, takze nasledujici kilometry klesani sjizdi prakticky bez motoru. Diky tomu se shledavame se zbytkem skupiny za sera a otazka hledani nocleziste se stava velmi akutni. Jsme v obci Jablanica, vsude kolem skaly a zadny rozumny placek. Ani na benzince nevi kde by se dalo prespat, tak zkousime ledacos. Jedina slibna odbocka vede zda se do lomu, takze nakonec prejizdime most a na prvnim placku u silnice hodlame prespat.
  
  Sjizdime s motorkama ze silnice a snazime se je stabilizovat ve svisle poloze, coz neni na kamenitem podkladu zrovna jednoduche, tak tam sibujem dost dlouho... dost dlouho na to aby si nas nekdo vsimnul. Jakmile utichly motory a my zaca i resit jestli se vubec svlekat z motohadru nebo ne, objevil se chlapik na kole jestli tam jako chceme spat tak ze to neni dobry... prvni otazka na nej byla jestli je to jeho, on ze jo, a ze jeho je jeste misto o kus dal kde je to lepsi. Ze je tam mozne i stan postavit a ze je tam klid. Trochu nejiste se domlouvame ze to prubnem a tak zase sibujeme motorky zpatky na asfalt. Miro pritom zjistuje, ze se mu po vytazeni klicku nevypla elektrika a ze se mu podarilo rozsvitit, takze rano bude dalsi tema k reseni. Jedeme za chlapikem pres most na misto kde pry bylo kdysi nadrazi. V miste byvaleho nastupiste se ukladame ke spanku, az na jeden stan jen tak pod motorku. Nebe plne hvezd, vsude kolem hory a par metru od "loznice" breh jezera s nadherne cistou vodou... Luda dava chlapikovi dve krabicky Marlborek a Miro s Viktorem s nim vedou mezinarodni komunikaci docela dlouho do noci.

  

  Pondeli 19.6.2006

  Slunce zaplavuje udoli a ja postupne otviram oci. Nevnimam kolik je hodin, ale neodolam a vytahuju telefon a fotim jeste ze spacaku vse kolem. V duchu dekuju tomu neznamemu chlapikovi ze nas odvedl z mista od silnice, po ktere v noci chodila spousta lidi z hospody a tak je zcela evidentni co se v mistech kde jsme chteli nocovat v nocnich hodinach obvykle deje. Tady je klid, cesta ktera sem vede dal nepokracuje.
  
  Miro zkousi rozebrat spinacku, Luda opet dela vsemozne pokusy s karburaci a palivovym kohoutem ve snaze urcit pricinu problemu a HTB uz se jako obvykle rochni ve vode. V uzasne ciste, ale zatracene ledove vode. Mam chut tam taky skocit ale po namoceni nohou po kotniky a zjisteni ze chodidla maji tendenci se zatinat v pest s tim dost otalim... po pulhodine narazek od HTB se ale odhodlavam a vychutnavam si sipku do pruzracne vody ve ktere se mihaji ryby. Prvni okamzik super, pak jsem si uvedomil jak je to studeny a nakonec sem byl rad ze jsem se vydrapal zpatky na breh.
  
  Snidame a pomerne brzy vyrazime. Ceka nas Mostar a v nem chceme najit servis kde by nekdo dokazal najit pricinu KLEpadla, nebot problemy nadale neustavaji. Po 40 km se udoli rozsiruje a mesto je pred nami. Vita nas vybydlena polorozpadla vyrobni hala s propadlou strechou a misty rozstrilene nebo vypalene domy. Vjizdime do centra v plnem horku, na obloze ani mracek a my se snazime se v hustem provozu drzet spolu, coz se nedari. Vetraky chladicu motorek bezi prakticky neustale a z nas tece pot, centrum mesta je ucpane a na semaforu se nam ztraci AL, Miro a Viktor. Nejakym zahadnym zpusobem se dostavame na stejnou cestu kudy jsme do centra vjeli, vyndavam vysilacku a diky ni se po chvili setkavame s ALem. Viktor a Miro jsou ale kdesi v riti, takze jako nejvhodnejsi reseni vidime dostat se ke staremu mostu a napsat jednomu z nich SMS at nas hledaji tam. Oboji se dari, HTB nachazi paradni placek hned pod mostem kam davame motorky a jdem k rece Neretve pod most.
  
  Davame koupel, po chvili prichazi Miro s Viktorem a hned je lip. Tedy jak se to vezme... Ludovi se servis nedari najit, dostava pouze kontakt na jakehosi motofachmana v nedaleke vesnici Citluk, ktery pry motorkam rozumi. Jenze Citluk neni nasim smerem, takze po kratke porade Luda odjizdi s tim, ze bud se zavadu podari opravit a prijede za nami, nebo ne a potom nema smysl trapit KLE v horach v Albanii a pojede domu. Druhy komu neni nejlip je AL - nejak podcenil horko a dehydratace mu brala veskerou silu. Navic v turistickem meste byly ceny ponekud jinde, takze nakonec za dve petlahve s chlazenym ledovym cajem a limonadou platim necelych 5 euro a jednu z lahvi nutim ALa vypit. Dari se a po pul hodince je po problemech.
  
  Mezitim z mostu skace jeden komercni skokan, na moste hazeji lidi prachy do klobouku a kdyz je dost tak hupne dolu. Jeden takovy skok jsme zkouseli vyfotit a pak uz se vydavame na cestu... vymotat se z mesta a pak do hor. Diky podivnemu znaceni s ALem trosku kufrujema a dokonce dochazi ke krizovce pri odbocovani, nastesti se nic nestalo a tak pokracujeme dal. Cilem je najit neco kde nam daji najist za eura nebo na kartu, ale zjistujeme ze je celkove problem vubec najit neco kde vari, vsude jen sama nalevna. Pokracujeme tedy dale na Nevesinje, kde nachazime konecne hospudku s kuchyni, usazujeme se na terase a objednavame jidlo. V mistnich nazvech se nevyznam tak volim pizzu a nejsem sam, naproti tomu Miro a Viktor si davaji pecene maso. Po naplneni svych zaludku jeste plnime nadrze u mistni pumpy a pokracujem dal.
  
  Krajina tu ma zvlastni nadech, nevim s cim to srovnat. Relativne vysoka nadmorska vyska, porost minimalni, spis kamenite pastviny, ale pritom zadne ostre hrebeny kolem, neco takoveho jsem zatim nikde nevidel. Cesta je tu slusna, plna zatacek, ale s dobrym asfaltem, takze netrva dlouho a prijizdime k povrchovemu dolu v meste Gacko... jako mavnutim kouzelneho proutku je clovek najednou uprostred mosteckeho hneoduhelneho reviru. Nejsem sam koho napada filosoficka otazka zda je lepsi bydlet tady nebo mit domek na Bosensko-Chorvatske hranici s vlastnim minovym polem na zahrade....
  
  Bez zastavky proto pokracujeme na Avtovac kde se rozhodujem kudy dal... sjizdime z hlavni cesty a chceme jet po male silnicce na Dobrelj a na cernohorsky Krstac, ale mistni pastevci nas posilaji na hlavni silnici s tim ze je tudy spatna cesta. Na dotaz jak moc spatna rozumime pouze "makadam" takze jsme na vazkach co nas vlastne ceka. Vsechno nakonec vyresi otazka "projede tam autobus?" - kladna odpoved na ni znamena ze plan cesty nemenime a pokracujem krajinou podobne te pred Gackem, po znatelne mensi silnicce, zatim porad asfaltove. Neda se jet uz tak rychle, asfalt je dost zvlneny, ale tim lip, aspon clovek ma pocit bezprostredniho kontaktu s prirodou... takze jedem, uzivame si zatacky, stoupani, klesani, kochame se krajinou az najednou...
  
  ... az najednou za ostrou zatackou za skalou stoji dve auta, zavora, kolem ni bodaky a mobilni bunka. V prvni chvili nevime co se deje, ale pak nam to dochazi... nove vznikla samostatna republika Cerna Hora - Monte Negro ma prave zde polozenou svoji hranici. Na strane Bosny a Herzegoviny jsou tri celnici, jeden z nich se netvari moc privetive a jakmile AL vytahuje fotak, startuje po nem se slovy "nou foto" ... zbyli dva se zdaji byt v pohode. Provoz tu zjevne neni velky, takze si hraji na dulezite - chteji pas, doklady od motorky i zelenou kartu - a to vsechno pri odjezdu ze zeme. Nucena spolecenska komunikace zacala po dotazu ktera z motorek je nejlepsi, asi cekal ze se budem vsichni predhanet, ale to se nekonalo. Vetsine se vybavila scena z pohadky Tri veterani "A s velbloudem by nebyla?", nicmene vyfotit jsme si to neodvazili nikdo. Nakonec prinesli zpatky doklady, zavoru zvedli a my pokracovali dal...
  
  ... a my pokracovali dal, projeli jsme jednu levotocivou zatacku abysme po 80ti metrech zase stali. Tentokrat u zavory nad kterou se trepotala cervena vlajka se zlatym znakem, symbol Cerne Hory. Za zavorou cerveny opryskany stanek postovni novinove sluzby ze ktereho sundali drzak na noviny a kolem toho vseho se motaji dva uniformovani clovicci. V prvni chvili to vypada ze jsou lehce zhuleny, pak zase ze jsou lehce nazrany ... zatimco jeden pise do knihy navstev udaje z nasich dokumentu, druhy se snazi o komunikaci. Typicke dotazy kam jedem, kudy, kam chcem dnes dojet... pri odpovedi Albania se mu protoci panenky a vypadne z nej jen "nou albania, crna gora dobra". Komunikace pokracuje, zapisovani trva dlouho a my postupne zaciname zjistovat kde autori pohadky Tri veterani cerpali inspiraci... sice tam slo o Bilou horu ale to je preci nutne neoznacovat vse pravym jmenem :-) ... ostatni veci odpovidaji, zavora zrejme z nejakeho zeleznicniho prejezdu - na kliku - kolem vsude ovce a kravy.... a to jsme jeste netusili co bude nasledovat.
  
  Po chvili na nas totiz mavnul at jdeme s nim, koukali jsme na sebe docela nejiste a kdyz celnik zasel do puvodne zrejme pasteveckeho staveni kousek od zavory a maval na nas at jdeme za nim, honilo se mi hlavou vsechno mozne, same super vyhlidky - ted maji nase doklady a tak nas tu podrezou a podobne. Nicmene vejdem dovnitr a tam nas posadil ke stolu, vytahnul trilitrovou PETlahev s mistnim pivem, hrnicky a nalil nam. Koukame jak zjeveni a nechapeme... s kazdym z nas si prituknul, nalil dalsi rundu a zase tukani... postupne se komunikace rozjizdi a my zjistujeme ze nejsou celnici ale policiste, protoze nove vznikly stat ma celniku nedostatek. Sluzby maji 48 hodin v kuse a pak 6 dni volno a spoustu dalsich veci. Po chvili dosel druhy z dvojice hranicni straze, rozdal nam dokumenty a rozlil nam dalsi rundu... meli jsme tendenci se branit ale to proste neslo... vymluvy na to ze jedem na motorce a ze nemuzeme pit byly zamitnuty ve stylu my jsme policie, my rikame co se muze a co ne :-))) Po dopiti prvni trilitrovky jsme se meli k odchodu ale opet zamitnuto, vatahli dalsi... pri treti lahvi se domlouvame ze to takhle nejde a tak Viktor jde k motorkam pro svoji koralku, kterou na oplatku nalevame my jim, az se jim oci kouleji. Mezitim fotime co hrdlo raci, ja si nabijim telefon v zasuvce a studuju mapu na zdi.
  
  Najednou prichazi ten ostrejsi celnik z Bosenske strany, AL schovava fotak ale oba cernohorci ujistiji "no problem"... pak se to vysvetluje - na Bosenske hranici si zapomeli napsat nase rodna cisla tak si je prisel opsat z navstevni knihy na druhe strane hranice. Viktor mu taky nabizi svoji koralu, ale z nej jen vypadne ze oni pit nesmi. Kdyz odejde, je o nich jeste rec - dozvidame se ze ti tri na druhe strane co spolu slouzi maji kazdy jine nabozenstvi - jeden pravoslavny, druhy krestan a treti muslim. Myslime si v tu chvili neco o smysluplnosti jugoslavske valky a nasledneho rozdeleni na samostatne staty ale radsi to nerikame nahlas, provokovat nechceme.
  
  Po vypiti treti PETky jim zrejme pivo doslo, tak AL vytahuje jeste dve plechovky Kozla a vydavame se na cestu. Na cestu do statu plneho kontrastu, do zeme, kde jak se zda nic neni nemozne. Do zeme jako z pohadky, coz bylo poznat uz na hranicich... Monte Negro, Crna Gora.
  
  Lehce pod parou jedeme po ceste ktera se pod zavorou zmenila z asfaltove na sotolinovou a vsichni jsme toho plny.. jak dojmu tak prachu. Po par kilometrech nachazime pomerne slusne ukryty placek v doliku u hrbitova, kde stavime tabor. V Madarsku byli komari, tady jsou mouchy. A je jich vic nez komaru, nastesti nekousou, jen jsou otravny. Nastesti podobne jako komari s prichazejici tmou klesa jejich aktivita a tak bez vetsich problemu nakonec jime venku na ALovo roztazeny plachte.
  
  Pohodovy vecer narusuje jen nervozita z praskani vetvicek v krovi, zcela evidentne se tam neco nebo nekdo prodiralo porostem, ale identifikovat jsme to nedokazali ani s pouzitim baterky. Tusim ze HTB hned dava k dobru story o vyprave na ukrajinu, jejiz tabor navstivili medvidci a tak se z planovani trasy presouva tema komunikace na to v jake jsme asi vysce a co tu muze vlastne zit za zvirata. Moc jsme toho za den nenajeli, ale i tak je unava znacna, Mostar ukazal jak svoji prijemnou tvar malebneho mesta, ale i tu neprijemnou v podobe vedra pred kterym se neschova nikdo a provozu podobnemu magistrale v Praze. Takze nakonec jdem spat, zviratka nezviratka.

  

  Utery 20.6.2006

  Do rana nas zrejme zviratka nechaly na pokoji, protoze veskere veci jsou tam kde jsme je vecer zapomeli, plechovky od jidla nevyjimaje. Nicmene pote co vylezem ze stanu se ukazuje ze urcitou cast ze zivocisne rise stejne zacnem brzo nenavidet. V Madarsku jsou komari, tady jsou mouchy. Ty sice nestipou (to je taky jejich jediny stesti), ale i tak jsou otravny protoze lezou uplne vsude a hlavne v neskutecnem mnozstvi. Po zjisteni ze ve stinu jsou mouchy podstatne aktivnejsi AL rezignuje a veskere sve ubytovani stehuje k proslunene zdi hrbitova vedle ktereho jsme si v doliku postavili tabor. My ostatni se pokousime balit veci ve stanu nebo v pohybu, coz ani jedno nejde dokonale, nicmene po nejake dobe mame vsichni zabaleno a muzem pokracovat v ceste. V prubehu baleni a snidane jeste po ceste nad nami prochazi stado ovci nasledovane nakladakem a pote i osobakem, stejne tak jako oni jsou atrakce pro nas tak my jsme atrakci pro ne.
  
  Vyjizdime na cestu a na krizovatce se napojujem na puvodni "hlavni" cestu k hranicnimu prechodu... ceka nas par desitek kilometru sotoliny, na nekolika mistech cestu opravuji - vesmes zasypavaji diry a srovnavaji teren do roviny. V praxi to znamena, ze cerstva neudusana vrstva sterku a oblazku je pro nalozene motorky mnohem hure sjizdna, nehlede na to, ze prachu je vsude vic nez dost, proste o zabavu mame postarano. S pribyvajicimi kilometry si clovek zvyka na ovladani a krome prachu skripajiciho i mezi zubama je i pro me cesta docela zabava, kterou kali pouze uvolnena leva brasna, ktera se vyvlekla z popruhu. Nastesti rezervni gumicuky pomuzou celou batozinu spojit v jeden homogenni celek a rychle pokracovat dal.
  
  Cesta se zmenila ze sotoliny na makadam, takze to docela skace, ale asi kilometr pote uz je asfalt. Jak zamestnanci cementarny po nem dojizdime k mistni obzerstvovne a s pivem nebo dzusem v ruce (jednotna cena lahev za euro) se dohadujem, jestli nas obsluhuje kluk nebo holka, tak trosku se to da dost blbe rozeznat.
  
  Pokracujeme stale smerem na Niksic, cesta je prijemna uzka asfaltka kroutici se mezi skalami, relativne nova, cesta prijemne utika. Neprijemne je pouze vedro a prach od ktereho jsme spinavi jak my tak stroje. Pada navrh ze nejblizsi vodni plocha bude nase a tak zanedlouho uhybame z cesty u vesnice Vir a jedem podel reky. Krasne cista voda je podle ocekavani plna odpadku, navic prestoze se zda ze jsme jiz v nizine je dosti ledova. Jediny kdo tam bez rozmyslu skace je mroz HTB, kteremu by zrejme nevadilo ani kdyby vedle nej plavala kra s rodinkou lednich medvedu. My ostatni jako obvykle napred protrem oci, nicmene slunce zacina palit nehorazne a tak se smocime nakonec prakticky vsichni. Z vody jsme venku rychle, ale chvili trva nez vyperem propocene obleceni a taky nez oschnem. Do te doby tam pobihame nazi a doufame ze moc lidi tudy chodit nebude. Jak tam tak poskakujem divime se jak velky pijavice se ti vyskytujou.
  
  Po koupeli se presouvame k obchudku, ja doplnuju zasoby, HTB kupuje predrazeny meloun a celkove si uzivame opet vydobytku civilizace v podobe chlazeneho piti. Nez odjedeme, pririti se dve motorky - GS a Big, dva kluci a holka, pokud se spravne pamatuju tak z Bosny nebo Srbska. Nasleduje komunikace, vymena kontaktu a jejich podrobna mapa Cerne Hory meni majitele na ALa, zatimco z jeho zasob se stehuji mistnim darkove lahvinky Becherova pramene.
  
  Pokracujem na Niksic ktery je jiz v dohledu, je zde rovina obehnana horami. Prujezd mestem vcelku normalni, jen na vjezdu do mesta je objizdka a naopak na vyjezdu z mesta najizdime na magistralu do protismeru, nastesti si to AL na posledni chvili uvedomuje a tak bez kolize klickujeme do sveho pruhu. Pak uz cesta probiha poklidne, hlavni silnice na Podgoricu vede z meste stale rovne placatou krajinou vstric hrebenu hor, skrz ktery je pres kilometr dlouhy tunel a za nim...
  
  ... za nim zasnu a nejsem sam, to co vypadalo jako rovina ktera bude zrejme sahat az k morskemu pobrezi se ukazalo pouze jako jakasi horska plosina, nebot po projeti tunelem se clovek ocitne nad mozna pul kilometru hlubokym udolim, na jehoz svazich vede cesta prakticky az do Podgoricy. Kousek pred ni davame dlabec, lepe receno pokousime se o to a po dvou hodinach cisnik jidlo skutecne prinasi. Ne vsak to co jsme si objednali, se slovy ze to co jsme chteli nema, tak jestli si dame aspon tohle... dobra finta jak se zbavit toho co v kuchyni prebyva protoze podle jeho ocekavani berem aspon to co je, nebod vidina dalsich dvou hodin stravenych cekanim nam nepripada jako vhodna napln dovolene.
  
  Podgorica nas vita podobne jako Niks c, vjezd do mesta je rozkopan, jen objizdka je znacena hure a my slusne kufrujeme v centru, aspon si clovek dokaze uzit ten pravej dotek jihu. Po chvili nas HTB navadi na spravny smer a my jedem rovinou zvlastni prirodou, kterou nevim kam zaradit. Hory pred nami se priblizuji, silnice se zuzuje, civilizace mizi a my se propletame po upati hor kolem Skodarskeho jezera k Cernohorsko-Albanske hranici. Chvile cekani, nezbytne formality "vychodniho" zpusobu odbaveni a s papirkem ktery mame pri vyjezdu ze zeme vratit se vydavame vstric cilove zemi naseho putovani... Albanie je tady!
  
  Prvni dojmy se temer nedaji popsat. Smesice pocitu z nadhernych panoramat hor na obzoru, temer nekonecne hladiny Skodarskeho jezera na strane druhe a mezitim placka, kde se mezi kerikama, pasouci se zvirenou a bordelem vseho druhu tahne rozbita asfaltka, po ktere prijizdime do prvni vetsi vesnice Koplik. Banka ve ktere chceme menit penize ma zavreno, situaci zachranuje klucina ze sousedni internetove kavarny ktery se nas ujima a domlouva v jednom z nedalekych obchodu kurs stejny jako ma banka. Nechava nam na sebe jeste kontakt pro pripad nouze a po tom co se dozvi kam se chystame se chyta za hlavu a rika ze on sam by se tam nikdy nevydal, protoze se boji, ze je tam nebezpecno. SKvele vyhlidky :-)))
  
  Presouvame se k mistni cerpaci stanici kde doplnujeme palivo... nikdo neresi kolik oktanu to ma, protoze jeden stojan je na naftu a druhy na benzin... chcete olej? Tady si vyberte, je nality v PET lahvich od limonad. Behem tankovani se kolem nas tvori hloucek mistnich, jsme tu zrejme zajimava atrakce. Ja tankuji jako posledni a v pulce nadrze najednou benzin prestava tect... majitel pumpy neco naznacuje ze vypadla elektrika a bezi dozadu nahodit agregat, po minute pokracuji v tankovani a mam plnou az po vicko.
  
  Dotankovani paliva byl posledni ukon v civilizaci, hned pote se uz vydavame opet rovninou se tahnouci asfaltkou vstric horam na severu, jak se kopce priblizuji, clovek ztraci pojem o realite a proste zira na tu nadheru. Zvlastni je ze v horach jsou prakticky jedine nabozenske stavby normalni kosteliky nebo kaple.
  
  Rovina se postupne uzavira do sirokeho udoli, ktere se nadale zuzuje a cesta se zacina mirne, temer neznatelne zvedat. Po chvili mizi asfalt a zacina ta prava Albanie tak jak jsem si ji predstavoval... i kdyz ted kecam, protoze realita prekonala veskere predstavy.
  
  Po kamenite silnici ktera nekolikrat krizuje koryto momentalne zcela vyschle reky pokracujeme dale do hor, ktere nas uz zcela obklopuji a neprojet si placku kolem Skodarskeho jezera na vlastni kuzi, na patnactikilometrovou vzdalenost od temer nedozirne roviny bych neveril. Jedeme, stavime, fotime a kochame se... obcas projede kolem nas mercedes nebo ifa, coz je krome pesky chodicich jediny kontakt s civilizaci. At se mijim s luxusnim mercedesem nebo projizdim kolem babcy co zene z pastvy po ceste tri kravy, vzdy se smeji a mavaji a ja take. Je to takove zvlastni, clovek z mesta zasne jak dokaze byt takove setkani prijemne, i kdyz je jasne ze je to mimo jine tim ze tu asi motorky nejsou moc caste.
  
  Slunce pomalu ale jiste klesa a my se dohadujem kdy se zacne asi stmivat, pro sichr zaciname hledat placek na spani radsi driv a po chvili se nam libi placek hned u cesty. Radime se jestli jo nebo ne, jestli je cesta vyuzivana i za tmy a jestli je bezpecno a shodujem se ze lepsi placek asi nenajdeme. Problem je ze se chcem zbavit nanosu prachu a pritom reka kolem ktere jsme dosud jeli byla vyschla. Behem tehle debaty po ceste jde starsi muz a HTB se ho snazi zeptat jestli tam muzem spat a postavit stany a jestli tam je nekde voda. Chlapik se tvari ze nerozumi, takze nastupuje rukonozni komunikace a ta uz ma uspech... stany podle nej nikomu vadit nebudou a voda je trista metru.
  
  Zatimco chlapik odchazi, spekulujeme o kvalite vody a cast vypravy se jde podivat kde voda je a jestli je koupatelna. Ja mezitim (tusim) s Viktorem prolejzam okoli a fotim, zatimco on nachazi pomerne slusne ukryty, ale vyvyseny placek na spani v podobe pastviny na malem vrsku uprostred udoli. Jedinou nevyhodou je obtiznejsi pristupova cesta, nicmene zlate pravidlo rika ze cim horsi pristup tim mensi sance ze nas nekdo bude vyhanet, takze po navratu druhe casti vypravy, ktera mezitim zhodnotila vodu jako stojatou ale vyhovujici, se postupne po jednom snazime vysplhat zarostlou cestou na zminenou pastvinu. K nelibosti fotografujicich nikdo nepada, zvladaji vsichni a tak po nejake dobe uz nahore roste nase obvykle stanove mestecko. Behem jeho stavby se HTB zacne smat a po dotazu co se deje vysvetluje ze uz mu je jasne proc domorodec na jeho otazky reagoval nechapave, nebot si popletl jazyky a misto albanstiny na nej mluvil rumunsky.
  
  Nasleduje priprava vecere, mimo jine porcujem meloun a zamatlany jsme az za usima, jenze lenora je hrozna nemoc a tak nakonec zrejme nikdo blizkost nadrze na vodu nevyuzil. Ja osobne jsem zneuzil dvoulitrovou petlahev k celkove sprse a nebyl jsem jediny. Najednou je cloveku mnohem prijemneji, kdyz se na nej vsechno nelepi a tak si i usinajici krajinu clovek vychutnava tak nejak vic v pohode. Prakticky jedinou otravnou zalezitosti jsou mouchy, podobne jako vcera v Cerne Hore, ale clovek si zacina zvykat ze pokud to nekouse tak o nic nejde. Navic se zapadem slunka jejich aktivita podstatne slabne, takze nastava pohoda a klid, jen nas behem vecera vyrusi hlasy nejakych lidi kteri jdou na ceste pod nami. Chvile ticha a napeti, ale bez zastaveni projdou kolem odbocky k nam a pokracuji dal.
  
  Po setmeni je uz z dalky slyset motor a videt kuzely svetel pobihajicich na svazich hor od projizdejiciho auta, ale opet pouze projizdi. Pro jistotu ale stejne baterky zhasinamea v nastale tme sledujeme jasnou oblohu plnou hvezd. Bez smogu, bez oslnujicich svetel okolo... proste nadhera.

  

  Streda 21.6.2006 - bez zápisků

  Ctvrtek 22.6.2006 - bez zápisků

  Patek 23.6.2006

  Poprve za tuhle cestu jsem si naridil budik, je patek, tedy vsedni den a Bagira u ktere jsem nasel vcera utociste musi do prace. A tak telefon rano hraje vstavaci melodii a ja ho nevrle tipnu a spim dal. Po asi pul hodince spani me budi Bagira a ja tedy konecne otviram oci a davam rychlou sprchu. Oblict, sbalit tasky a pesky do prace, kde je v garazi motorka a ostatni veci. Za ctvrt hodky jsme tam, ale naskladani veci na motorku mi trva dost dlouho. Mezitim se zatahuje puvodne slunecna obloha a ja zacinam premyslet do ktereho baglu jsem vlastne schoval nemoky a premitam v hlave jestli jsou opravdu na dne brasny kam abych se dostal musim vsechny bagle sundat.... radeji to neresim, posledni kratka porada jestli je vhodnejsi jet pres Nove Zamky nebo pres Kolarovo, rozlouceni a vyrazim.
  
  Casu mam relativne dost, v tuhle chvili me prakticky zene dopredu jen predstava deste, takze volim mene frekventovanou cestu pres Kolarovo a Salu, kde slusne kufruju a jelikoz nenachazim vyjezd z mesta smerem na Galantu, beru to pres most za kterym odbocuju na Sered a jsem zhruba v planovanem smeru. Dalsi lehke kufrovani provozuju pred Trnavou, kde diky automobilove fabrice je pulka cest rozestavena a ta druha vede zpravidla uplne jinam nez chci jet ja. Objizdim tedy tovarnu a do mesta vjizdim po dalnicnim privadeci, tady uz je i znaceni slusne takze bez problemu projizdim kolem motohospody ven z mesta smerem na Senicu.
  
  Cesta prijemne utika a ja uz se vidim na hranicich v Sudomericich, koukam na tachometr kolik jsem to vlastne ujel behem tehle vypravy kilometru a pak nahodou zavadim pohledem na denni pocitadlo kde na me mrka 400 km... a ja si uvedomuju ze naposledy jsem tankoval vcera pri vjezdu do Madarska v Harkany. Prakticky v zapeti prepinam na rezervu a jako na potvoru porad nikde neni pumpa. Podle mapy taky zadna v dosahu neni a tak si v hlave premitam ruzne varianty reseni situace az mi motorka definitivne zastavi... pricemz se uklidnuju tim ze v patek by snad nemel byt problem v kazde vsi sehnat aspon trochu benzinu, protoze motorove sekacky jsou vsude.
  
  Pokracuju tedy porad dal a prestoze se snazim jet vylozene "na spotrebu", dojizdim nakladak a netroufam si ho predjet, preci jen si rikam ze neni lepsi kratochvile nez kdyz behem predjizdeciho manevru dojde benzin (snad krome zakusku motoru ktery se mi povedl kdysi na jawce). Delam proto nakladaku ocasek a zrejme pri me stali vsichni svaty, nebot prakticky presne ve chvili kdy motor zacal trosku divne kuckat se zpoza prave sajtny vyloupla znacka informujicic o cerpaci stanici za pul kilometru... po prijezdu ke stojanu sice ctu ceduli ze neberou karty (preci jen je to mala pumpa, puvodne zrejme pro mistni polnohospodarske druzstvo), nicmene z tajnych letitych zasob vytahuji patsto slovenskych a promenuji je v neco malo pres 12 litru naturalu.
  
  Takze muzem pokracovat, hura do sedla. Na hranice uz to je skutecne jen kousek, takze po slabe pulhodince uz podavam pohranicnikum doklady a oni se ptaji odkud jedu, jestli z Chorvatska (zrejme si vsimnul razitka v pasu)... po moji odpovedi mu lehce spadne celist a beze slov mi vraci doklady a zavora se zveda.
  
  Prakticky presne tyden po odjezdu z Plzne se vracim na uzemi CZ, popojizdim do Petrova u Straznice a rozesilam SMS ze jsem zpatky, zatimco zacina drobne prset. Destik je ale fakt jen drobny, takze po oznameni navratu pokracuju bez nemoku dal na sever... a da se rict ze tady je konec moji cesty, protoze nasleduje planovany prijezd do Olomouce, kde nabiram Bohunku a spolecne se vydavame na zapad smer Pardubice a nasleduje vikendove setkani Jawamanie na Krucemburku.
  
  Celkem to vychazi prakticky presne na 3200 km, mysleno Plzen - Albanie - Krucemburk, pokud k tomu pripoctu i nedelni navrat domu do Plzne, dostavam se na 3750 km. Vyfoceno mam pres 500 fotek porizenych na mobil, karta 256 MB byla zcela zaplnena jiz ve stredu behem prujezdu Cernou Horou; faktem ale zustava ze jsem fotil prakticky cokoliv mne zaujalo pokud bylo svetlo (nocni rezim je nepouzitelny).
  
  Pokud bych mel shrnout prubeh cesty tak vylozene libilo se mi v Cerne Hore (krome velkych mest prakticky vsude) a v Albanii po opusteni hlavni dopravni cesty (takze v horach). Jizni cast Bosny a Hercegoviny (jizne od Banja Luky a Sarajeva) je taky fajn, ale severni cast jsem byl rad kdyz byla za mnou. Navic kombinace castych omezeni rychlosti a policejnich radarovych kontrol na kazdem kroku zpusobuje ze je prujezd touto oblasti vylozene nudny a ja osobne jsem zapasil i se spankem behem poledne. Prakticky stejne na me pusobil prejezd Chorvatska, tam sice radaru moc nebylo ale o to horsi bylo dopravni znaceni. O to vic me prijemne prekvapilo Madarsko a jeho vecerni prejezd vychodni cestou - zatimco zapadem od Balatonu (cestou do Albanie) mi prislo ze cesta neutika, pri navratu mi prejezd netrval dele jak tri a pul hodiny pri dodrzovani veskerych limitu. Dobre a prehledne znaceni, slusne cesty a mirny provoz (byl ctvrtek vecer, takze o vikendu to asi vypada jinak) byly v ostrem kontrastu s nudnosti a zdlouhavosti prujezdu Chorvatskem a severem Bosny. Slovensko na me pusobilo stejne jako madarsko az na to dobre znaceni. A CZ ? ... ze jsem doma jsem poznal hned 3 km za hranicemi kdy mi tesne kolem lokte prosvistela pri prujezdu Straznici dodavka, pricemz rychlost pri jejim predjizdecim manevru jsem odhadoval lehce pres 90km/h ... vitej doma :-))))

  Fotogalerie:

• Sim (telefotky)
  • 16. a 17.6.2006 - CZ - SK - HU
  • 18.6.2006 - HU - HR - BiH
  • 19.6.2006 - BiH - CG
  • 20.6.2006 - CG - AL
  • 21.6.2006 - AL - CG - BiH
  • 22. a 23.6.2006 - BiH - HR - HU - SK
• Luda
  • Fotogalerie

  ©SIM - LuĎA