autor: JeffRsoon
foto: JeffRsoon

Ve všech fórech, diskuzích a mailech neustále čtu, jak kolem mne všichni v této teplé zimě krájejí kilometry a užívají si krásného počasí. Někteří kamarádi dokonce z toho posílají fotky, aby mně, kancelářské kryse, zpříjemnili všední den úředníka" :-) Děkuji...

 Já pak v podvečer slunečných zimních dnů, při cestě domů z práce, potkávám nadopované motorkáře, kteří se také vrací domů - bohužel ne z práce. No nezbývá mi než maximálně uhnout služební plechovkou a pokynout pokud se poznáme a pak tiše zavidět a doufat, že o nějakém víkendu to klapne.

No musím uznat, že fakt jsem klikař.  Když je konečně nějaká příležitost vytáhnout stroj, tak většinou je náplanovaná nějaká návštěva, nebo něco hoří v rachotě a nebo je prostě hnusně. No hnusně býva zpravidla, když nic nemám:-)

Jelikož moje míra adrenalinu klesla do nebezpečných nížin, tak jsem se v pátek rozhodl, že ať se bude dít co se bude dít, tak o víkendu musím vyrazit. Překrásnou sobotu jsem obětoval práci na bydlení. Z baráku jsem se vykýbloval až v neděli v poledne, kdy od západu začala přibývat oblačnost a slunce se schovalo. Teploměr ukazoval hezkých 11°C. Není důvod dál otálet, holt někde zmoknu. Honem se oblékám do třička od tety Moiry, beru mé oblíbené letní rukavice (vyhřívané gripy montuju už 2.rok na stroj, takže zase jedu bez nich :-)) a sedám na naleštěný stroj, který jsem před třemi týdny vyčistil a provedl údržbu.

Motor naskočí v mžiku a po zahřátí vyrážím směr Křimice a Vejprnice. Na jihu je vidět jasná obloha. Razím za sluníčkem. Za Vejprnicemi najíždím na dálnici, kde se se mnou chce honit nějakej skopčák. No zase prohrál:-) Sjíždím na přivaděč Na Vysokou a mířím na Přeštice a Klatovy. Plechovkáři jsou celý zmatený, když se proti nim řítím. A je vidět, že si za těch pár měsíců odvykli na motorky na silnicích. To potvrzuje dědula, který z mi vedlejší silnice skočí se svou nablejskanou feldou do pruhu. Brzdím, brzdím a pak ho ze široka objíždím. No nic se nestalo a dědulu to nechalo klidným - ten má nervy!!!!

Z Klatov pokračuju do Sušice. Tady už je nádherně a teplo, tím myslím slunenční paprsky přeměněné v teplo po dopadu na moji černou bundu.

Svatobor

V Sušici zastavuji u shellky na tankování a na kafčo a přemýšlím kam dál. Je tu fakt nádherně. Během popíjení kávy se tu objevuje kluk na cruiseru. Prý taky dnes neodolal slunci a vytáhl již několikrát zazimovaný stroj. Chvilku klábosíme a pak vyrážíme každý svou cestou.

Já jsem se původně rozhodl, že bych se podíval pod nějakou tu sjezdovku - třeba Zadov. Od toho mě však zrazoval Sušickej motorkář. No nakonec jsem si řekl, že se projedu kolem Otavy. No, ale ten sníh mě lákal, a tak jsem vyrazil proti proudu. A nejen proti proudu toku, ale taky proti proudu aut, která odvážela utahané lyžníky z hor:-)

Silnice byla krásně suchá, ale i tak jsem jel nadmíru opatrně, protože se u vody citelně ochladilo. Po několika kilometrech se v lesích objevuje na silnici první inertní posyp (debilní štěrk) a voda. Na Čenkově Pile na mě s němým úžasem hledí skupinka běžkařů, kteří vyjeli z lesa. Alespoň jsem jim zamával a stoupám serpentýnami od soutoku Křemelné a Vydry směrem na Srní. Tady jedu doslova krokem - cesta je plná štěrku. Řekl jsem si, že jakmile uvidím na silnici sníh, tak to vzdávám a otáčím to. Sníh se objevil asi po dalším kilometru ve stoupání v zalesněném úseku silnice. Přemýšlím jestli to otočit a nebo to zkusit. Jedu dál, ve sněhu je vyjetá kolej a v ní je vidět asfalt. Vzpomněl jsem si na mé vítěztví v okresním přeboru v jízdě zručnosti na mém prvním chopperu - SOBI 20 a hrdě jsem projel úsek cca 50m korunovaný mírnou zatáčkou. Dále už je zase sluníčko a silnice bez sněhu. Jsem v Srní.

Všichni a mě koukají jak z jara (Dyť už skoro je ne?). Dávám cigárko a kochám se zasněženou krajinou. Je jasné, že to otočím a pojedu zpět k Otavě. Takže mě čeká znova ta hnusná kolej, ale v protisměru :-)

Srní 4.2.2007 14:30

Ještě hrdě volám drahé polovičce, že jsem na Srní - to abych rozšířil okruh lidí, který si klepou na čelo:-) Dozvídám se, že zhruba za hodinu k nám přijede na návštěvu kamarád motorkář Ludva s rodinkou.
Nastartuju, zamávám lyžařům a jedu pomaličku dolů. Sněžnou kolej jsem projel se zatnutými všemi svaly (nejvíc těmi hýžďovými) a pak pokračoval v rámci možností až dolů k Otavě a pak do Sušice. Jelikož jsem si uvědomoval, že jsem v časovém skluzu, tak jsem dal ještě jednu zastávku u Rábí a pak nepředpisově letěl na Plzeň.

Inverzní počasí opět nezklamalo. Za Velkým Borem se obloha zatáhla a teplota klesla na mně neznámou hodnotu, která mi umrtvovala konečky prstů a donutila k úvaze, že fakt ty vyhřívaný hefty po dvou letech musím už nainstalovat:-)

Doma na mě už čekala návštěva, které se tímto omlouvám za můj pozdní příjezd, ale těch 200km stálo za to!!!!

© JeffRsoon