autor: Stilda
foto: Stilda

V neděli jsem si ji přivezl, v pondělí mi přišel náhradní kryt spojky vydražený za dolar z USA, který hned v úterý doznal nutné úpravy - otevření pomocí rozbrusky a dalších tvůrčích nástrojů ....

 ...  a ve středu 3. června v devět hodin ráno jsem ji přihlásil, zatímco o hodinu déle jsme spolu již marně čekali na benzině v Plasích, zda-li se nenajde ještě někdo se stejným cílem.

Už to tak bude, konečně jsem si splnil sen a v garáži zaparkoval svoji první Ducati a vzápětí se s ní vydal na její okruhové dny do Mostu, tentokrát tedy již s možností zdarma se svézt. Nemělo to být sice prvé okušení mosteckého autodromu, ale nemělo to k tomu až tak daleko. (V roce 2006 jsem na stejné akci vyjel na trať za deště, tehdy ještě na kawě ER-5 se sjetou přední pneu, a za čtvrthodinku se staženou zadnicí odšnečil 4 kola :-)

Jak se dopoledne zdálo, počasí se nad dvouválci s desmo rozvody letos překvapivě smilovalo a ač to dost foukalo, na okruh jsem dorazil za azura v předpoledním čase. Akorát tak obejít paddock, pořídit nějakou tu fotodokumentaci největšího zahuštění karbonem na metr čtvereční ten den v Čechách a směnit v boxech vytisknutou registraci za dvě samolepky s čísly jízd. Marně jsem na pitane letos čuchal vůni pečícího se kebabu, zato jsem potkal Frankyho, který „díky“ kamarádům přijel s pěti volnýma čtvrthodinkami na eskový jedenáctdevadesátosmě. Ta letos ve dvou červených kusech tvořila s dalšíma sexy bílými dvojčaty slabších osmčtyřiosmiček a jednoho nového streetfightera jednostranně zaměřenou testovací flotilu značky. Nakonec se ukázalo, že přeci jen catering na místě nechybí, a s Martinem jsem u show Míry „Lišáka“ Lisého na sériovém monstříkovi a šlapačce sežvýkali připravené bagety a dali řeč o letošní účasti jejich Rikimoto Racingu v seriálu vytrvalostních závodů Czech endurance cupu. Nechybělo ani něco málo na zub a italský preso, který pomohlo překonat nepřestávající studený vítr, který nad okruh přivál od severozápadu stěnu šedivých mraků, ze kterých sice tu a tam spadla ojedinělá kapka, ale naštěstí to taky bylo vše.

V půl třetí se nás přibližně dvacítka motorek seřadila na světlech na konci boxové uličky a když padla zelená, vydal jsem se na první mostecké suché kolečko, hezky v pomalejší skupince dát čas gumám se alespoň trochu zahřát. Videa na youtube jsou sice fajn na to znát trať a ideální stopu, realita vlastního svezení samozřejmě maličko odlišná do doby, než člověk zjistí, kde až na svojí motorce začít brzdit a kolik si toho člověk může bez výčitek k brembům a přední pneumatice dovolit, kdy tam mít jaký kvalt apod. Nutno říct, že moje zjišťování proběhlo až příliš rázně a v druhém kole před poslední zatáčkou okruhu jsem byl pocitově příliš dlouhej a dal si to rovně zkratkou přes trávník a cípek kačírku, pozdravit traťáky na stanovišti a zase kolečkem zpět na trať. Do konce ježdění už jsem tu pak byl vždycky raději pomalejší, navíc jediná nově nepřeasfaltovaná část okruhu mi taky na důvěře příliš nepřidala. Odmával se konec a já prosíravě se dvěma jízdami hned po sobě si jel zas stoupnout na konec boxovky.

První dvě kola jsem se vozil za zády Hani-Duc na stejný mašině, pak jsem převzal na začátku cílovky štafetu do doby, než jsem to v tom dalším na jejím konci pro jistotu projel namísto do šikany rovně přes bývalý retardér. Další kola už se mi podařilo tak nějak vše relativně čistě zkomponovat a pořádně jsem se bavil a užíval si tratě za litrovým Fazerem, kdy na rovinkách měl mírnou převahu on, v zatáčkách se mi ho naopak dařilo zase stahovat zpět. Kolo před odmáváním už jsem ale musel s pokorou sklonit hlavu, resp. v poslední části vyhodit levou ruku, jelikož ta už toho měla po půlhodině ježdění tak akorát, a zajet do boxů. Příště si budu předem poctivě cvičit s gumovým kolečkem :-)

Počasí se nad autodromem stále více mračilo, parkoviště se mezitím už značně vyprázdnilo a další stroje postupně mizely, tudíž jsme se s Frankym shodli na společné cestě zpět do Plzně, prohodili na místě ještě pár slov a kolem půl čtvrté vyrazili příjemným tempem směrem k našim domovům doprovázeni vzdalujíce se horám už opět sluníčkem.

Na závěr ještě jednou díky Martine za limonádu z kufříku „otřes se“ a ukazování v zatáčkách a horizontech a také patří dík českému zastoupení Ducati a všem organizátorům za uspořádání této parádní akce. Tak snad za rok zase všichni na viděnou!

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

© Stilda