autor: Vodník
foto: Vodník, Robert

Po loňské účasti na 1.ročníku ADT,jsem si tuto akci nemohl nechat ujít. V sobotu vyrážíme s Ivet, jak jinak než na poslední chvíli směr Rabí. V Nepomuku máme spicha se Zmusem. Po natankování si nerad připouštím, že start asi nestihnem, dávam do GPS né nejrychlejší, ale nejkratší cestu, páč rychlí jsme dost.

 Jedem střelbu a otázku Ivet “kdy už to skončí“odpovím, že to je jen začátek a dál se věnuji klopeni Afriky na šotolině.

Po příjezdu do Rabí valim oči,kolik se sjelo motorek na 2.ročník ADT. Takže start stíháme, rychle pozdravit známé, prohodit pár slov a najednou koukam, jak poslední endurista opouští areál hotelu Atawa, kde se tato akce koná. Tak rychle bundu, helmu, rukavice a za nimi. Bohužel nevím kam, takže po chvíli pronásledování nikoho, otáčime a vracíme se zpět do Rabí.

Připojujeme se do kolony motorek co pojedou po silnici a rozhodně nelitujem. Trasa vede krásnou šumavskou krajinou,se spoustou výhledů a zatáček.

Po dvou hodinách příjíždíme do mysliveckého areálu kam dorazí i enduristi a kde je připraveno občerstvení a soutěže, střelba z brokovnice na asfaltový holuby, lukostřelba a kdo dál položí metu přivázanej na gumovým laně. Tady byla důležitá váha soutěžících, já s ohledem na svoji postavu jsem zvolil techniku plazícího se enduristy, no, zpátky jsem letěl jak Gagarin.

Start

Vzlítám

Střelba na asfaltový holuby prokázala jak jsou motorkáři mírumilovní.Holubi vzlétali a většinou padali k zemi neporušení,ale musela jich tam bejt taková halda,že se roztřískali sami o sebe. Jsou mezi námi i tací, co svýho holuba roztříštili výstřelem z brokovnice.

1. cena je zdarma pokoj pro dvě osoby v hotelu Atawa. To je šance, nemáme totiž s Ivet kde spát, nějak jsem zapomněl zamluvit nocleh. První salva-nic, no jenom jsem se rozstřeloval, jdu po druhý, na jistotu-zase nic, tak nechávam nocleh osudu.

Klobásy byly fakt echtovní

Začíná druhá etapa vyjížďky, tentokrát se mi podaří vyjet s enduristama a stojí to za to. Trať je náročnější než loni a o to lepší, jízda ve dvou na silničních gumách je docela masox a vo tom to je. Přichází to, nač jsem se fakt těšil, BROD, no tohle spíš takovej brůdek, ale i tak ho vemu řádně pod plynem, za ním slušnej krpál po šutrákách, když jsme skoro nahoře a Afrika se začíná vlnit, kolona zastavuje, DR Big přede mnou má proražený víko na karteru a já zas dřepim na ráfku. Opět žádnej problém pro pořadatele, Big sjíždí zpět k brodu, kde je naložen a odvezen. Tato možnost je i pro mne, ale jet dvakrát na ADT a dvakrát dojet na podvalníku, to bych Africe nemohl udělat. Problémy jsou od toho, aby se řešily. Budu lepit gumu v šumavskejch hvozdech…na zdravim vzduchu…Hodim Afriku na centrál, zkušeně vytáhnu hřebík z pláště a jdu na poradu kdo co má, protože já nemám nic, teda když jsem v kufru hledal klíč na kolo našel jsem konzervu čočka s párkem a startovací kabely. Každej prohrabal motorku a bylo po problému, kolo ven, duše ven, zalepit, nafouknout. Pumpičkou na velocipéd to šlo pomalu, ale jel kolem traktor a jak říkam „líná huba, holý neštěstí“ už to tam cpeme kompresorem. Foukalo mu to jen na 2 atm, takže plášť nezaskočil. Na silnici problém, ale v terénu to nevadí, za chvíli tam hupnul, stačilo pár ran od kamenů.

noo,pohoda

Jede traktor,je to Zetor, jede do hor foukat duši

Projíždíme nedaleko Kašperku, Dlouhou Ves oklikou terénem. Pak je tu sušická motokrosová trať - dolu ve dvou, pohoda, jenom v jednom místě skoro zůstáváme viset, páč jsem drhnul krytem pod motorem vo terén. Ivet jsem vysadil dole a vyrazil sám po vzoru motocrosařů zpět nahoru. Pěkně ve stupačkách, jenže ten muj hliníkovej kufr mě tak mlátí do zad, že musim zvolnit a uznat, že s čtvrttunovou motorkou se jezdí po trati jen tak výletně.

To vzadu je Kašperk 

Odsud valíme do Rabí, kde je v areálu a později v hotelu připraven večerní a noční program.Venku kapely na živo, žádnej velkoploš, uvnitř pak DJ Michal se svým PC, taky na živo.

Jooo a spát jsme měli kde! I na tohle pořadatelé pamatovali!
Na takový co všude je jezdí pozdě,jako jáJ)))))

FEST díky,bylo to superrrrr.

To neni zub,ale kovanej hřebík co mi propíchl duši

© Vodník