autor: Franky
foto: Rikimoto

Na naléhání kamarádů jsem >zavzpomínal jak to vlastně vše vzniklo: Samozřejmě, že každý kluk chce být v mládí kromě kosmonauta a popeláře později správcem konkurzní podstaty, tunelářem a pak prezidentem (pořadí odpovídá<!) a před tímto samozřejmě závodníkem.

Později potlačí tyto „pudy“ na okraj (rodina, hypotéka, „kulička“ majetku, později milenky, rozvody, hospody…..).

Jsou ovšem mezi námi jedinci, kteří odložení samčí soutěživosti ve prospěch mrhání časem a chátrání při častějších návštěvách pohostinských podniků ad. nehodlají zkousnout a raději si vzpomenou a …….v tu ránu se ocitají duševně v čase mladších let a splní si klukovský sen být závodníkem J!

Za rozběhnutí teamu Rikimoto Racing nese lví podíl manager teamu, duchovní otec, impresário a majitel Richard. Ten nedal a nedal pokoj a nakonec – krom mnoha a mnoha jiných klíčových i nedůležitých věcí – sehnal peníze a co víc hned zaplatil startovné na celý seriál C.E.C. =   K O S T K Y  B Y L Y   V R Ž E N Y  J!!!

Není kam couvnout. Brácha David začíná divoce zbrojit. V první fázi ovšem objednává u pořadatelů C.E.C. startovní číslo = 46!!! (no – má úcta !).

Nakupuje novou R1 ( v Praze nebyla a tak pro ni jede do Brna – ŠAK TO DÁ ROZUM, NÉÉÉ, VČÍÍÍL BRNO JE BLÍŽE HENTÝM JAPONCOM J!!!(R1, kapoty, kryty motoru ad.). Se mnou se počítalo jako s druhým-střídajícím jezdcem teamu bez motorky (neb můj strojek CBR 6 je příjemný na cestu do Alp, ale na výsledek v závodě přeci jen dědeček J ) a tak jsem pomáhal jak se dalo, abych také byl k něčemu a závodění v renomovaném teamu si zasloužil.

Dalším „závodníkem“ do teamu byl přibrán Tonda z koncernu Good Year, který C.E.C. loni na své GSXR1000 již vyzkoušel a na nabídku posledního závodníka teamu kývnul kamarád z dřívější doby Petr s Ducati 996, který jediný vyzkoušel na vlastní kůži závodění ve Volné. Ten však již  před časem pověsil závodění na hřebík a motorku měl ve sklepě pod notnou vrstvou prachu – jak jinak = finance.

Přes Tondu jsme již koncem loňského roku objednali u koncernu GOOD YEAR několik sad pneumatik Dunlop Qualifer Sportmax GP, protože na slickách jsme s bráchou ještě nejezdili a cestovní Qualifer-y jsou výborné. Se směsí GP snad někde v US vyhráli náročný srovnávací test sportovních pneumatik – tedy měli by být ještě lepší. 

Podcenili jsme ovšem žebříček hodnot, na kterém stojí odběratelé bloku východní Evropy. Naše objednávka pneumatik se jevila zřejmě jako nezajímavá a dokonce nám bylo importérem sděleno, že: „….máme jich dodáno  od Frantíků málo, ale jestli nám nějaké zbydou po Honda dni pak s Vámi počítáme….“ A na první závod nám poslali na místo Qualifer-ů „obstarožní“ D 208 GP. Docela zklamání L! Nebýt Rikimoto s. r. o.  pneuservisem a nemít  lepší cenu od dodavatele …?!…. a nakupovat jinde za plnou….?! Nakonec --- stejně nejedeme C. E. C vyhrát, ale „JEN“ se povozit = bereme i D 208.

Abychom se trochu po zimě rozhýbali a také, aby Davidova R1 nejela závod s dvoumístnou číslicí stavu tachometru odzimoval jsem CBR a v neděli 15. 4. 2007 vyrazili hned po ránu do Mostu s tím, že pak si dáme výlet do Krušných hor. David vznesl obavu jak si budu rozumět s novou R1 a že oproti „staré“ je to něco úplně jiného! Mne to ale nechávalo chladným.

Jelikož testování na okruhu není zadarmo (1/2 hodiny á 500,-Kč/moto) bylo rozhodnuto, že v neděli dáme každý 1/2 hodiny na R1 ( já přidal ještě jednu na CBR) a někdy v týdnu – až se po okruhu nebudou potloukat choppery a endura – si vybereme dovolenou vyrazíme znovu a trochu „poladíme“ tlumení na závod.

Prvně jsem naskočil na R1 neděli před prvním závodem. Při jízdě jsem si v duchu říkal, proč že ten David tak bláznil, když vlastně ta motorka jede jako každá jiná litrovka. V druhém kole po zahřátí pneumatik jsem tedy trochu přitvrdil a najednou  jsem byl doma. Motorka sice výkonnostně odpovídala běžným litrům, ovšem pouze do 11 000 ot./min. na otáčkoměru. Teprve po jejich překročení začala ukazovat výsluní špičkové technologie. Mezi 11-14 000 ot/min. je to mazec, snad na všechny kvalty po přeřazení a fullgaz jede motorka po zadním, najednou mám dost koní i do kopce před Matadorem! Brácha David v depu povídal něco o 275km/h na cílovce – to je takové naše hecování – tak koukám na budík s tím, že nezačnu brzdit dříve jak neuvidím 285km/h. To jsem sice viděl, ale zábrany retardéru letěly ke mně tak rychle, že bych přeštípl 10-tku kulatinu – sice nešlo zatočit, ale dobrzdil jsem! (Později v depu říkal David, že neříkal 275, ale 270km/h – ale věř tomuJ?!).

Motorku jsme si vyzkoušeli a čekalo nás ještě naladění podvozku. Vyrazili jsme v úterý dodávkou a v Mostě se sešli s dalším jezdcem teamu Tondou. Ladění podvozku jsme chtěli přizpůsobit umravnění motorky na výjezdu na cílovku – při přechodu povrchů odskakuje předek = na rozbití. Přistoupili jsme k ladění „logicko-vědecky“. A tak se z první jízdy vrací David a jeho reakce na nastavení je asi taková: „…nájezd na cílovku perfektní a všude jinde na pí… , nesedí, vlní se atd.. Další ladění je ve smyslu: „řekni číslovku od jedné do 20-ti“. „Jedenáct!“ Super číslo = ladíme  tedy 11 kliknutí z maxima pro vše J a opět zkouška, tentokrát moje. No – není to dobré! Ladíme tedy vrch 5 a spodek 11 – to je lepší! A tak nakonec ladíme ještě tvrději – podle doporučeného nastavení loňského modelu R1 s tím, že nájezd na cílovku nějak zvládneme.

Další „dobrá“ zpráva po naladění tlumičů bylo nedodání laminátových kapot v přislíbeném termínu. To znamená jediné = jedeme s novou motorkou na originálech L! Dokonce jsem už  nahrubo „vytesal“ z polystyrenu profil předního světlometu. Nakonec se to v dobré obrátí a ve čtvrtek přichází zpráva – kapoty budou po půlnoci-veze je kamion s květinami. Samozřejmě je jedeme převzít společně se šéf-jezdcem DavidemJ!

Následující pátek a sobota nás čeká „do-půlnoční“ rozebírání, zkoušení, pasování a přizpůsobování, čalounění, vrtání a broušení.

V neděli nakládáme vše potřebné a stěhujeme se jak „cirkusáci“ do Mostu na první závod seriálu C.E.C. Cup. Počasí je dobré – nálada bojovná. Téměř počítáme s výsledkem do půlky pole tzn. 25 místo a tajně doufáme s umístěním do 10 místa!
V Mostě vybalíme, něco málo masa ogrilujeme k večeři, potlacháme se sousedícími kluky, kteří mají zájem potlachat a někdy okolo ještě pořadatelé obejdou depa a provedou technickou přejímku. U Davidovo R1-čky chvilku okukují a pak jeden z nich povídá s potutelným úsměvem: „to je model 07, že?!, není to škoda rozbít…?!“ Takhle že budeš kluku moravská poťouchle žvatlat na nás ze západu? Tak mu bez mrknutí oka rovnou odpovídám:

                      „ My to nepřijeli rozbíjet, my to přijeli vyhrát!:-|!“

Když viděl maník na mém kamenném obličeji rozhodný výraz usoudil, že by mohl být problém a nechal to bez komentáře. Zato já se uvnitř chechtal jaká jsem „héérečka“, ale pak mi to došlo. Týýý brďo, teď abychom opravdu vyhráli…J! Sic budu za tlučhubu! A ještě se startovním číslem 46 L!

Někdy po půlnoci hup do půjčeného karavanu a spát. Depo ale žije dál.

K závodu vlastnímu. Seznamovací trénink naznačil…..: 

1. jízda David R1 -  1:54 min a 3. čas v rozjížďce..?!
2. jízda Petr Ducduc – 1:53 min a vítěz rozjížďky!!!
3. jízda Tonda GSXR – 2:10 min a asi 20. čas L.
4. jízda moje maličkost R1 – 1:52 min a vítěz rozjížďky!!!

Tak to jsme nečekali ani ve snu, ale jsme obezřetní – jednalo se o seznamovací jízdy. Následující ostrá kvalifikace rozhodne. Tuto absolvují David a Petr a………

David zajíždí čas 1:49 min = což znamená 3. post na startovním roštu (řadě), přičemž do jedné vteřiny se vešlo 7 teamů!!!

Nyní je jasné, že se s teamem Rikimoto Racing – Plzeň musí počítat!

Vlastní závod ve zkratce = po opožděném startu 15. místo (1 kolo). Postupně postupujeme na nějaké 7. místo. Druhá půlhodina s mojí maličkostí v sedle je zakončena na 5. místě a další Petrova na 3. místě. Nejslabší jezdec našeho čtyřlístku Tonda ukončuje svoji jízdu na 9. místě.

Nastává čas taktizování tak, abychom se opět dotáhli a pokud možno hóóódně vysoko!!!

Jede opět David a peláší tak vehementně, až se jednou netrefí do retardéru a musí rovně. Totéž se povede i v následující jízdě Petrovi. Jo – vůle vítězit potlačila pud sebezáchovyJ!

Petr po dohodě jede o trochu déle – dokud mu nebude docházet palivo a dohoda zní, že moje maličkost dojede - pokud možno – bez střídání zbývajících cca 45 minut. Pro jistotu bude v záloze motorka + jezdec, kdyby mi předčasně odešla motorka, pneumatiky nebo palivo.

Poslední jízdu jedu „jako o vítězstvíJ“. Snažím se nedělat chyby a trochu odlehčit odcházejícím pneumatikám – moc to šetření  / teda zpočátku / nepřeháním, až je z toho „pěkný“ smyk v dlouhé levé pod depem a údajně na moji hlavu padlo něco nevybíravých výrazů od managera a výhradních sponzorů, před jejichž očima jsem předvedl „divadlo“. Jede se mi pěkně zvláště, když z ostatních cítím únavu a tak ještě přidávám, abych – přestože také unaven – dal řádně na odiv „svoji čerstvost“ a psychologicky „zdeptal J“ soupeře.

Než se naději je konec závodu a já  VIDĚL ŠACHOVNICI!!! Následuje čestné kolo vítězů a je jasné, že podle výkonu v závodu a finišujícím závěru může náš team pomýšlet a čelní umístnění. Samozřejmě se na mozeček vloudívává myšlenečka, jako že bychom třeba i mohli na bedýnku, třeba ani ne nejvýš, ale klíďo i dolů, ale na bedýnečku…?!!

 Pořadatelé nás nechávají vycukat dobře půl druhé hodiny a pak….

A další fotky z Mostu

© Franky