autor: Wimpy
Den první - Sobota 8.4.2006. Je ráno 7:20 hod. a vyrážím směrem Radotín na mou dlouho očekávanou akci "Enduro škola". Hrůznou představu nudné cesty po dálnici ještě umocňuje fakt, že teplota je na 0 a okna zaparkovaných aut mají mléčná skla, proto řádně nabalen mířím směr Praha.
Po cestě žádná zábava, otevřená helma neskýtá jezdci žádný komfort pro jízdu v mrazu, takže za chvilku mám nos jako klaun, ze kterého mi pomalu začíná kapat. Cestou si pochvaluji, jak to mám dobře vymyšlené s benzínem
Dojedu přesně do rezervy a v Radotíně naberu přesně na den, ať se s tím nemusím "zbytečně tahat". Tripmaster ukazuje, že je vše OK. Nespěchám, neboť mám dostatečnou časovou rezervu a s vyšší rychlostí se účinnost štítku snižuje. Při sjezdu do Loděnice, v dost ztuhlém stavu opomíjím varovné škytání mého mazlíčka. Po chvilce cukání přešlo k výpadku běhu motoru. Aha, zapomněl jsem na předešlé radovánky v terénu a asi jsem něco "zapomněl vynásobit 2-krát". Díky padákům, které chrání nešťastně umístěný palivový kohout, musím zastavit a kohout přepnout na rezervu. Jak jsem nabalenej a nemotorném, jak v obleku pana Kalabzuby u lidojedů, jsem línej použít kick páku a točím jen el. startérem. Co budu vykládat, vymlátil jsem si baterku a díky "nezávislému" kicku jsem se nakonec rozjel.
Přijíždím do Radotína na domluvené místo, plním nádrž a doráží Martin v motohadrech, ale v autě. Za chvilku k mé radosti dorazí Pavel na svém nezničitelném Bigu a rázem nejsem v neznámém prostředí. Než se pozdravíme, tak již přifrčel Milda s Radkem na svých BMW. Než přivezou půjčovacího GS 650 Dakara pro Martina, přifrčí Romana na GS650, takže bude i ženské pohlaví zastoupeno. Díky "nějaké" BMW akci je celá skupina již kompletní a vyrážíme směr lom.
Po odstrojení Milda začíná vysvětlovat základ jízdy na velkém enduro v terénu, co dělat a nedělat rovnou s ukázkami. Po trošce teorie vyrážíme ve skupince Radek, Pavel a já na nácvik techniky - udržení rovnováhy nejen v "normální" poloze, ale i například z jedné strany. Po krasojezdeckém vystoupení hodné estrádního výstupu přišel čas na otočení enduro v co nejmenším poloměru. "Konečně mi odpadne to potupné hledání dostatečného prostoru", bleskne mi hlavou a už se těším na další "nalejvárnu". Radek ukazuje, jak je to snadné, škoda že ne vždy se mi podaří dělat to, co bych měl, ale lepší se to. Když o tom tak přemýšlím, tak je to prvně, co dělám něco dle rad zkušenějších, a proto dost bojuji.
V pauze odkládám další svršky, nejen že se oteplilo, ale i při tak jednoduchejch pohybech se potím jak dveře od chlíva. A je to tu, slíbené překvapení. Hoši z BMW klubu se přijeli pochlubit novými přírůstky. Tolik opěvovaná HP2 s replikou Dakaru v zádech naplnilo jícen lomu plným zvukem. Za chvilku jdou stroje z ruky do ruky a každý porovnává svůj stroj s TOP modely od firmy s vrtulkou. Při jednom z testu Dakar dostává patinu rallyového stroje a z jedné strany lak pozbyl celistvosti. Trocha smutku, ale jede se dál.
Konec srandy a jde se na další lekci - výjezdy a sjezdy. Trocha teorie a hrr na procvičování. Jde to jak po másle a jsem s Pavlem ve svém živlu. Konec srandy a jde se na kopeček pro pokročilé. Malý nájezd a výjezd s kulminující tendencí. Jezdíme, ale stále na vrcholu mám moc velkou rychlost a přední kolo mám věčně ve vzduchu, což dle zadání cvičení je špatně, a proto znova a znova. Při dalším výjezdu nedělám, co mám a už se válím. Radek nestačil ani natáhnou ruce k záchraně a už se sunu. Po oklepání a zvednutí se z kotrmelce zjišťuji, že investice do padáků, helmy a krunýře nebyla marná. Šutry nic neodpouští žákům, kteří neplní úkoly lektorů. Dobře mi tak :. Je čas na oběd a mám depku, jaké jsem jelito.
Oběd v místní hospodě má nádech 5 cenové skupiny. Naštěstí nikdo není cíťa a tak po zvláštní konverzaci si vybíráme ze 3 jídel, které stejně vypadá jinak, než byla naše představa. Sluníčko, teráska a stále doznívající endorfin … prostě pohodička.
Po obědě vyrážíme na trénink plně kontrolovaných sjezdů. V šmandě je to docela hoňka a sjezd od sjezdu je to lepší. Pak se jde zkoušet sjezd "Wimpiho kopečku" , kde se dostává z komplexu blondýny, když vidí banánovou slupku : "Zase upadnu". Prostě to nedávám a tento sjezd vynechávám.
Konec trápení a jedeme na OFF ROAD. Jsem zvědavej, kam "Pražácí" jezdí řádit. Po brodění dotaz Radka, zda-li chceme suchou či mokrou cestu, naše rozhodnotí je jasné. Je to enduro škola, tak není, o čem spekulovat. Povídání o jízdě Mildy a Radka minulý týden a o jejich bahnění a dvouhodinovém tahání motorek z bahna necháváme bez varování. Prostě se jede. Začátek je pohodička, na můj vkus jízda v chatové oblasti není to pravé, ale jiný kraj, jiný mrav. Konečně les a pěkné drncání, které narušil brod a trochu vlhčí půda. Objezd podemletého stromu dělá problémy Radkovo GS 1500 Adventurce - boxer prostě má své limity díky své monstrózní šířce. Sesedáme a s pocitem, že konečně můžeme také pomoci lektorovi, asistujeme při zdárném překonání mokrých kořenů, šířkou cesty omezenou srázem do potoka. Při návratu zjišťuji, že mám motorku ve spacím režimu. Prostě mokrá zem nemá požadovanou stabilitu pro hlavní stojan. Toto poslední varování opět neakceptujem. Big a LC4 se protáhne kolem stromu v pohodě a po 50metrech to začlo. Bláto až za ušima, pět tisíc otáček a stojíme na místě. Začíná bahnění, kdy se tlačíme navzájem, abychom se posunuli o kousek dál. Zde se mi vrací má ranní lenost s vybitím baterky - baterka neměla, kdy se doplnit a je totálně prázdná. Po kolena v blátě skáču na startovací páce a nadávám si do idiotů. Protlačíme další kousek a situace se opět opakuje. Po 500 metrech podloží již není tak měkké a trochu již jedeme. Pokračujeme po "koňské dráze" - úzký úvoz totálně rozdupaný od kopyt. Zase si užíváme a ani míjení šemíků nám radost nezkazí. Konečně využíváme Radkovy rady v praxi. Jízda v kolejích je asi nejnáročnější, ale funguje to. Jen zapomenout na zlozvyky.
Po návratu do lomu toho máme dost a tak máme plán, po krátké pauze opět techniku a jízdu driftem. Klidnou atmosféru naruší rána jako z děla umocněná ozvěnovým efektem lomu. Při pohledu směrem k Mildově skupině je na stěně ve výšce 4 metrů něco divného. Je to Romany GS a Romana leží pod patou stěny. Než tam doběhnem, Romana již sedí a je v šoku. Naštěstí po zkušené kontrole Radek konstatuje vše OK, ale stejně doporučuje lékaře. Hůře na tom byla motka. Máme hoňky ji v 5 lidech dostat ze skály. Musel to být skok hodný uvědomělého sebevraha. Přední ráfek totálně na odpis a malé škrábance na stranách. Pro dnešní den je po chuti další jízdy a řeší se odvoz Romany a její společnice. Radek odjíždí pro auto s vozejkem a my se snažíme dostat nemocnou motku k silnici. Netušil jsem, že malej Bavor je na nošení tak těžkej. Po naložení se loučíme a rozjíždíme se k domovům.
Parkuji motku, předsevzetí, že jí dopřeji lázeň, bere za své. Dostává rychlé ošetření řetězu a tím veškerá údržba končí. Nechce se mi ani vyndavat baterku a tak spoléhám, že se cestou domů trochu naštouchla. Cestou dávám pivko na stojáka, doma rychlou sprchu. Jsem tak zmláceném, že nemám ani hlad a jdu rovnou do pelechu.
Den druhý - Neděle 9.4.2006
místo srazu, kde jsme za chvilku opět všichni a vyrážíme na OFF ROAD směr Karlštejn. Pěkné svezeníčko, začínám rozmrzat a pěkně si to užíváme. Nad Karlštejnem Milda konstatuje, že je na suchu (chacha, nemá kohout a tudíž i žádnou rezervu - hladové oko nebral v potaz) a musí proto co nejkratší cestou pro benál. Tak se jede. Cesta je docela pěkná a značky pro výletní okruh mi nedělají žádné starosti. Dojíždím kluky, kteří provádějí bojovou poradu, co dál. Zvedám hlavu a nad náma Karlštejn v plné kráse. Dost masérský kousek v neděli projíždět toto místo, kde se nesmí ani jet na kole - Jinej kraj - jinej mrav. Dostáváme se k pumpě a následně míříme k lomu. Je to vlastně kousek a jsem tam co by dup.
Opět trénování techniky, nácvik na jízdu driftem včetně opakování včerejších dovedností. Již je to mnohem lepší. No a co "Wimpiho výjezd" ten již přece musím pokořit. Je tu první, druhej nájezd a stále mám blondýnu s banánovou šlupkou. Po třetí to lámu přes koleno a přidávám až v kopci, kde hrabu a na výjezdu mám motku na zadním a již nejsem pánem situace. Válím se jako prase a motka taky. Po ohledání opět padáky splnily svůj účel . Tímto chci poděkovat Robertovi za jeho dokonalou práci. Opět mám náladu na bodu mrazu a odjíždíme na oběd. Radek se s námi loučí a jede plnit své další povinnosti.
Shodná situace jako včera, prostě zaplivaná 5. cenová. Na dotaz, co mají k jídlu, je odpověď jasná, jako včera + obměna jednoho druhu. Milda se podivoval, ale dostal jasnou odpověď: "Je neděle a to se nic nevaří". No nic, doplníme energii a posezení rychle ukončujeme.
Vyrážíme rovnou do lesa už v jedné skupině. Pohodová jízda musela být pro Martina peklem. Na půjčené motorce trošku více v terénu… Ale vše zvládá bez větších potíží a vše je pohodové. Na jeden výjezd si netroufl, tak počkal až se s Mildou a Pavlem vyřádíme a pak jsem pokračovali dále. Při dojezdu do lomu síly byly ty tam a po příjemném povídání se loučíme a míříme k domovům.
Co na závěr? Pěkné dva dny na začátku sezony s mnoha informacemi, které je nutno dostat z hlavy do krve. Poděkovat Mildovi a Radkovi za jejich ochotu a trpělivost, všem účastníkům za pohodovou atmosféru. Popřát Romaně brzké zotavení a rychlý návrat do jedné stopy. A je na místě poděkovat Robertovi za super padáky.
Kontakt na Enduro školu : Enduro škola - Team 4U
© Wimpi Plzeň
Galerie fotek:
