autor: Věra
foto: Věra
Sraz byl v 10:00hod. u KFC a velkého nákupního střediska Olympie dorazila jsem tam v 9:45, kde už byli připraveni čtyři motorkáři .Jawa 175 černá (Plzeň), její majitel měl pro nás nezapomenutelnou helmu ozdobenou dvěma velkýma ušima a její barva vyznačovala spíše růžovou, další byla další Jawa 250 (Plzeň) modrá metalíza, tohoto majitele zas přišla vyprovodit celá rodina, začíná to dobře.
Další motorka byla Yamaha Virago 535 s prodlouženými vidlemi v černé barvě – Honza (Plzeň), pak Drag Star 650 – Láďa a Dáša (Tachov) a další Drag Star 1100 – Pepa (Plzeň), Honda Frazer 1000 Petr a Petra (Příbram) a moje Suzuki 500E - Věra (Železná Ruda). Vyrazili jsme v 10:20 směr Beroun, kde jsme se rozhodli natankovat a setkat se s dalšími účastníky vyjíždky.
Asi po 5 kilometrech za Plzní nás musel opustit Jawař 175, protože z motorky mohutně utíkal benzín. Poslal nás dál s tím, že nás popř. dohoní.
Dalším odpadlíkem byl Jawař č. 2, kterému zase nedobíjela baterie a jeho motorka líně poprdávala a chtěla se zastavit.
V Berouně jsme zastavili na OMW, dotankovali a šli na kafíčko a svačinku. Mezitím dorazili další účastníci Honda Shadow - Michal (Plzeň) a červená silnice (značku už jsem nestihla) Vláďa z Vimperka s přítelkyní.
Po pauzičce jsme sedli na motorky a vyrazili dál………asi po 700m na křižovatce vidím, že do sebe narazili červená silnice s Hondou Frazerem a cítím průser. Jedna dívčina letí na trávník a červená silnice v leže klouže do středu silnice. Všichni stavíme ke straně, slézáme z motorek, policajti jsou hned na místě a řešíme dopravní nehodu. Jdu a zjišťuju, zda jsou všichni čtyři zdraví, to je pro mě hlavní. Motorky nejsou schopny jet dál a tak zkoušíme sehnat odtahovku a servis, který to opraví. Hasiči zasypávají benzínové skvrny, policie odjíždí (dopravka se nevolá). Kluci pomáhají uklidit motorky na místo, kde nepřekážejí a s holkama si dáváme cigaretku na uklidněnou. Po zjištění, že už jsme na místě k ničemu se loučíme s Vláďou a jeho přítelkyní a s Petrou a jejím přítelem. Ještě je prosím o zavolání jak to všechno pak vyřešili, podáváme si ruce a odjíždíme dál. Já se jen modlím, že už máme všechno vybráno a že už v klidu dorazíme do cíle.
Cesta utíká dobře….užíváme si jízdu a dorážíme na místo. Je tu motorek, že skoro není kam zaparkovat, jedeme hned dovnitř, kde si vybíráme místo na parking a spaní. Když jsme ustájeni, první pivko…..druhé a třetí, když tu slyšíme známý zvuk Jawy. Jawaři přijeli!!!!!!! Pro nás neskutečné…..pro ně pohodička…..Obdivuji jejich nezdolnost a vytrvalost a všichni jim tleskáme.
Po důkladném porovnání ujetých kilometrů zjišťujeme, že Jawaři najeli o 30km víc, což nás rozesměje, ale všichni zároveň zjišťujeme, že se nám rychlostí vyrovnávají.
Jawař 175 nás baví celý večer svým veselým humorem a my nemůžem zastavit bránice ani na vteřinu. Také volá Petra, že nakonec bouračka nebyla tak dramatická jak to v první chvíli vypadalo a já jsem konečně v klidu. A k tomu přijel jeden z kamarádů červencového srazu Mirek – Jádro, který se sice jen zastavil na gulášek a pokec, ale já měla obrovskou radost!!
Jdeme spát okolo jedné hodiny, ale moc toho nenaspíme…..DJ byl zřejmě obveselen některou z těch hypotropních látek, protože takový paskvil, co nám na dobrou noc pouštěl snad nejde za střízliva vyprodukovat.
Ráno vstáváme cca v 8:00 hod. Dáváme kafíčko, čaj, česnečku někdo guláš a připravujem se pomalu na odjezd. Jawaři se koukají na stroje a nahlas se modlí, aby dojeli. V tu chvíli se k nim řítí další Jawa nadšenci, kteří mu projedou celou motorku, poupraví nějaké hadičky a hned se vrhají i k tomu druhému…… Po důkladné prohlídce strojů se s námi loučí a jedou pryč. Zároveň i Jawaři mávají a jedou napřed.
I my se připravujem, vyndaváme stroje a dopíjíme ty naše čajíčky.
Vyrážíme domů spokojeni s návštěvou Pekelných Dolů, plni zážitků, hlavně s cesty sem. Nikdo se s tim nemazlí, bereme za plyn a naše stroje se rozeřvou krajem.
Cesta zpátky mi utíká rychleji a i když se stavíme na oběd, jsme brzy zpátky u KFC, kde se loučíme a zjišťujeme, že Jawaři psali na telefon jednoho z motorkářů, že už jsou doma, což nás udiví a opět rozesměje. Prostě JAWA je nesmrtelná!!
Všichni se těšíme na další akci, já pokud budu mít možnost se budu snažit, aby byla lepší a hlavně!!!!!!!!! Abych byla připravená i na případné karamboly na cestách.
Ahoj Věra