autor: Olympic
Signály nelžou! Už to nemusí dlouho vydržet. Kolikrát bude letos ještě takhle krásně? Nablýskané Virago, opřené o kuří nožku pod svým přístřeškem na chatě vysílá bohaté odlesky slunce od svého chromu a já ho úplně slyším, jak říká: „Pojď, nastartuj mě a pojedeme!“.
Naše psice, dopoledne dostatečně vyvenčené a tudíž lehce unavené, polehávají na trávě a jakoby nic nenamítaly. Je rozhodnuto, „poo“ (rozuměj po obědě J ) vyrážíme na malý odpolední výlet jižním Pobrdím. Trasa výletu byla stanovena takto: Nové Mitrovice, Mladý Smolivec, Lnáře, Kocelovice, Bělčice, Březnice, Rožmitál p.Třemšínem, Borovno a přes Planiny zpět do N.M.
Za nádherného počasí babího léta vyrážíme se ženou Olíšenou z Mitrovic a po nové krásné silnici (přispěla EU) stoupáme svižně k Chynínu. Projíždíme kolem bývalé protiletadlové raketové základny za vsí, je odtud nádherný výhled na jih a jihozápad, v dálce je Šumava jako na dlani. Aby taky ne!
Po pár kilometrech je za Mladým Smolivcem odbočka doleva. Už několikrát jsem tam chtěl zabočit, ale zatím jsem nenalezl odvahu. Pro místní je to pořád příliš čerstvé. Něco přes 1km tím směrem leží povodní těžce postižená obec Metly. Snad někdy později tam zajedu, teď bychom byli nevítanými hosty…
Za chvilku jsme ve Lnářích, zabočíme k zámku a kousek za zámkem doleva na severovýchod směr Březnice. Pár kilometrů za Kocelovicemi se nám povodeň 2002 nečekaně přihlašuje podruhé. V místech, kde se připojuje silnice od Blatné, vidím něco jako pomníček. Přijíždíme blíž a stavíme.
Na památku povodní 2002 tu stojí pomník s mramorovou deskou jako připomínka vodní hrůzy té doby. Že jsme pořád v Čechách lze poznat podle toho, že pamětní desku nějaký idiot rozbil, ale její torzo ještě odolává. Ryska pod pamětní deskou ukazuje výšku hladiny vodního přívalu, který tudy prošel. Vpravo za dopravní značkou je starý mostek. Přesněji to, co z něj zbylo. Přejít se dá, přejet ne. K tomu slouží o kousek dál pěkný nový most, po kterém pokračujeme dál. Asi kilometr po proudu je obec Závišín. Tam to tehdy asi také nebylo hezké.
V těchto místech se za jízdy několikrát otevírá nádherný pohled na hřeben Brdů, kterému vévodí meteorologický radar na vrcholu Prahy. Na konci obce Bělčice je vpravo na vršku zvláštní objekt. Zdálky jsem jej tipoval na letištní věž, ovšem zde žádné letiště není. Zblízka jsem „objev“ přehodnotil, je to docela velká meteorologická stanice. Za obcí vlevo nejde přehlédnout velký objekt – skladiště benzínu firmy ČEPRO. Kdysi zřejmě strategické zásoby… Teda pánové, jedna taková nádrž a do smrti bychom to neprojezdili. Zadara ale nedávají, tak jedeme dál na Březnici. Na náměstí doleva a na Rožmitál, Vávro!
Jak si tak brbláme „na kochačku“, najednou nevěřím svým očím. V Pňovicích mám proti sobě tank, pravý ruský T-34. Udržovaný, zjevně pojízdný.
Vyfotit a pryč! Už jsem to zažil a tak pro ruské tanky nemám žádnou slabost. Spíš naopak. I když ten veterán sám o sobě za nic nemůže.
V Rožmitále preventivně tankujeme a pokračujeme na Plzeň. Za cestou nás zdraví věž kostelíka ve Starém Rožmitále. Určitě ho znáte, tady hrával J.J.Ryba svoji vánoční mši.
To mi připomnělo, že jsme si jej chtěli už kolikrát prohlédnout, ale vždycky nějak „nebyl čas“. Napravíme to dneska. To jsme si mysleli do chvíle, kdy jsme k němu dojeli. Právě probíhal pohřební obřad, vynášeli nebožtíka na hřbitov a podle množství aut to byl velký pohřeb. Tak jsem to potichu otočil a jedeme zpátky k domovu. Projíždíme brdskými lesy po hranici vojenského újezdu.
Za Mišovem míjíme vpravo u silnice ležící vojenský objekt, kolem něhož jistě mnoho z vás léta projíždí a jen málokdo ví, že od roku 1968, kdy byl dokončen a předán Rusákům coby akce JAVOR 52, sloužil jako sklad jaderných hlavic. Ano, 21 let zde byly uskladněny, pár metrů od silnice a nikdo nic nevěděl. Byl to jeden ze tří skladů jaderné munice na našem území. Teď je opuštěný, střežený hlídací agenturou. Ale to už je historie…
V Borovnu (já to nemůžu vydržet, takže poslyšte místní podnební slogan: „Mišov, Čičov, Borovno, tam to stojí za h… J ) to lámeme doleva a přes krásnou osadu Planiny sjíždíme do Nových Mitrovic. Hárinka s Linuškou nás bouřlivě vítají, my s nimi se také vítáme, panuje obecná radost ze šťastného návratu. Večer si dávám panáčka wizoura (dva, tři), s Olíšenou probíráme zážitky a jsme spokojeni z krásného odpoledního výletu.
Tahle v podstatě bezvýznamná projížďka se udála v sobotu 18.září odpoledne, léta páně 2004. Pro nás to byl krásný motorkářský zážitek, kterými si máme prokládat život.
olympic 535
P.S. Když nám bude přát počasí, pojedeme Svatováclavskou vyjížďku.
