autor: JeffRsoon
foto: Samsung Electronics Czech

Někdy v květnu 2013 jsem byl osloven s nabídkou kurzu bezpečné jízdy, který pořádal firemní dodavatel. Jelikož jsem byl na oddělení jediný, kdo jezdil na motorce, tak to padlo na mne.

Docela jsem se těšil, i když to bylo o prázdninách a musel jsem kvůli tomu přehodit dovolenou.

Program byl opravdu pestrý: 
- škola bezpečné jízdy na okruhu v Sosnové
- vyprávění Davida Pabišky
- streetfighter show Pavla Vika
- sajdkáry
- večerní posezení a grilovačka

V podvečer 25.7. jsem namazal řetěz, asi po 6 měsících, lehce omyl mouchy z helmy a dofoukl pneu – stroj má sloužit a ne vy jemu, říkal můj děda :-)

26.7. byl na okruhu sraz již v 9:00, takže jsem vstával poměrně brzy a do kufru hodil jen pár věcí a náhradní tričko, protože rosničky hlásily ukrutné pařáky. A měly pravdu, vstávám před sedmou a je tropické ráno. Nasazuji rychlé tempo a po dálnici svištím na Prahu a dál na Bolku, kde sjíždím pak na Českou Lípu. V 8:55 hledám vstup do areálu okruho v Sosnové. Paráda stihl jsem to i s malou zastávkou na cígo a kafčo. Jen to vedro, na teploměru svítí 29,5°C a to je 9hodin!!

Sundavám kufr a rozhlížím se kolem. Ujímá se mne zástupce firmy co mne pozvala a ukazuje mi krásné nové Ducati Hypermotardy, které stojí vedle mého postaršího Fazera. Jedna je Luboše a další nechal zapůjčit pro zvané motorkáře. Přijíždí dodávka a z ní si nějací Moraváci vykládají další stroje. Pak přijíždí ještě dva choppery a pár cestovních strojů.

Kufr je dole a jdu na briefing s Mazdičem – instruktorem. Vysvětlí co máme a nemáme na okruhu dělat, jak se chovat a dodává: „Dobrý kurz se pozná podle toho, že tu někdo rozvalí mašinu. To je totiž jediný důkaz, že jste až na hraně možností motorky a jezdce a že si zkoušíte řešení mezní situace.“ No trochu mě to zarazilo, půjčené motorky budou pojištěné, ale já to mám domů 251km (skoro 4 hodiny). Chci to přežít ve zdraví a dojet domů.

Jdeme ven. Instruktor prohlídne všem pneu a vynadá těm co mají malý vzorem a pak ženáčům, že sice mají dobrý vzorek, ale starší gumy. Patřím do druhé skupiny s menším nájezdem. Naštěstí je vedro jako prase a na asfalt dráhy se přilepí cokoliv.

A je tu první první rozjížďka, nejdříve s instruktorem a pak sami se seznámit s okruhem. Po té jsme rozděleni do skupin a opět jdeme jezdit po okruhu. Učíme se použivat správně přední i zadní brzdu. Instruktor po nás chce vletět do zatáčky a zastavit jen na zadek a ukázat razantní brzdění.

Asi po hodině, čas je tu fakt relativní, nám dává volné jízdy po okruhu. Ještě předtím opět připomene na co si dávat pozor. Kroužím po okruhu a snažím se dávat si bacha na okolní motorkáře a zároveň jít do náklonů apod.

Na rovince mne předjíždí Hypermotard z půjčovny s hezounem ve fungl nové bílé kombošce. Uhýbám mu a jdu na brzdy před šikanou. Pak jsen sleduji, jak jde na brzdy on, jde na to pozdě, probrzdí předek a motorka se převalí přes hefty, pak ještě dvakrát a končí v balících slámy na vnější hraně šikany. Hezounek právě pokřtil evidentně novou kombošku a po zadku se doklouzal k mašině a vstává. Nic mu není, vystoupil z toho veletoče včas. Zastavujeme s dalším motorkářem okruh a pomáháme uklidit dráhu od různých plastů – trsátek, znáte ty vtipy o trabantech? Ducati je zřejmě složeno také z dosti trsátek:-) Instruktor pomůže odklidit motku a my můžeme pokračovat. Říkám si “Tenhle den bude to asi bude opravdu povedený kurz“ a vzpomínám na instruktorovu hlášku na briefingu. Zároveň lehce zvolňuji, nechci jít domů pěšky.

Jdeme na nácvik pomalé jízdy mezi kužely. Jezdíme dokola, trénujeme osmičky v malých rychlostech a jdeme také do slalomu.Pak následuje výuka brzdění. Prostě to rozvalíš na pade proti instruktorovi a po přejetí čáry musíš brzdit jen na předek, a pak cca po 4 metrech uhnout směrem, který ti na poslední chvíli instruktor ukáže. Pěkný, obdivuji odvahu Mazdiče-instruktora. Po té ještě trénujeme krizové brzdění a každý si zkoušíme mezní limity brzd a předních vidlic – hezky to cvaká :-)

Konečně oběd, kombošku mám totálně propocenou a Slunce je v přímo v nadhlavníku, že by příprava na povídání o Dakaru? Štěstí je, že každých 30minut nás instruktor honí k barelu chlazené vody na doplnění tekutin a přitom neustále zdůrazňuje, jak třeba díky žízni klesá soustředění při jízdě. Oběd v klimatizovaném zázemí okruhu je fajn a konečně se trochu vychladíme a lehce odpočneme. Zapřádám rozhovor s čoprákama, přijeli z Moravy, taky štreka. Kluci co přivezli motky v dodávce jsou okruhoví jezdci a přijeli si zkusit Sosnovou. Kecám s Mazdičem o stránkách www.motoplzen.com a on vypráví zážitky ze silnic. To vydá na další reportáž:-)

Po obědě, jdeme zase trénovat ovladatelnost strojů. Pak následují volné jízdy na okruhu. Kolem neustále pobíhá najatý fotograf a uzávěrka cvaká jak blbě seštelovaný ventily na dvanáctiválci.

Pak si jdeme odpočnout, prolejt se džusem, vodou a podívat se na streetfighter shoow Pavla Vika. Je to hezké, ale můj názor na tenhle sport je, že je to ničení stroje. Nedaleko postává nějaká kikina s petkou vody a v pauzách mezi čísly po ní pokukujeme. „Je divný, že se v tomhle pařáku ani jednou nenapije“, někdo utrousí. Nakonec i ona má svých 5 sekund slávy, když petku vyleje na silnici a obsah zapálí. Už chápeme.

Zatleskáme a jdeme si sednou do briefingové místnosti, kde začíná vyprávět David Pabiška své zážitky z Dakaru. Je to borec. Jsem překvapen, že je to takový malý pívo, ale páru musí mít neskutečnou, když celej den v etapě stojí ve stupačkách. Klobouk dolů. Jsme zvedaví na jeho stroj. Jdem ho omrknout a s úsměvem se ptám, jestli si to můžu zkusit. „Proč, ne“, říká David a staruje stroj. Zpočátku se to na motokrosových pneu dost vlnilo a tak jsem jel jak na pinckovi, ale pak jsem za to trošilinku vzal a motka se uklidnila a nechala se provést po motokrosové trati vedle okruhu. Jestli se nikdo ptáte, jestli jsem si skočil, tak opravdu ne. Na čem by jel David další ročník Dakaru až bych hodil ouško?:-) Dojel jsem a po mě to zkusili ještě další nadšenci.

Nad motokrosovou tratí se objevil příves se motokrosovou sajdou. Jdeme se tam podívat. Je pro nás připravena exhibice bratří Čermáků z Příbrami. Je to paráda. Jejich trenér začíná vybalovat další chrániče a dresy. Nakonec nabízí, že po krátkém zaškolení si můžeme zkusit jízdu v sajdě. Luboš jde první a já druhej. Domlouváme se, že až nebudu moct, tak zaklepu na záda řidičovi. Nejdříve se mnou dráhu projede lázeňským tempem. Usmívám se do objektivu fotografa a říkám si, že to je v pohodě. To už však najíždíme na první lavici a brácha Čermák starší přidává. Letíme vzduchem a dopadáme, vzorově to odpružím se vzpomínkou na Pupendo, jenže to už najíždíme do další lavice. Přetížení je svině, která způsobí, že máte pocit, že děláte dřepy s pytlem cementu v náručí. Po dalším kole mám stehenní svaly totálně KO. V poslední zatáčce se snažím správně naklánět dovnitř zatáčky a visím přes kolo sajdy, pak brácha Čermák přidá v okamžiku kdy si chci přehmátnout a já vypadávám:-) Jeli jsme krokem, takže to spíš vypadalo, že předvádím rybičku ze sajdy:-) Naloží mě a se smíchem jedeme k depu. Parádní zážitek, jen prostě na tohle nemám fyzičku.

Pomalu se balím, uděláme poslední skupinovku, převleču se do suchého trika, nasadím kufr a jedu domů. Abych nejel stejnou cestou, tak jedu na Mělník, Slaný, Rakovník, Kralovice a Plzeň. Domů dorážím v noci utahanej jako prase. Ostatní tam zůstávali na grilovačku, ale já měl na druhý den objednaný nějaký řemeslníky, takže karty byly ložený:-(

Každému vřele doporučuji takovou zkušenost a pořádně poznat svůj stroj a jeho možnosti. Nechat si poradit co děláš blbě a vše si v reálu vyzkoušet. K nezaplacení!

Za tento den jsem na okruhu najel cca 90km, naučil se konečně dobře používat zadní brzdu. Srovnal jsem si v hlavě pár dalších informací a odblokoval lehký strach z levého náklonu, což byl pozůstatek po mé nehodě. Stačilo lehce upravit posed.

Děkuji Lubošovi P. za pozvání a za uspořádání této akce.

©JeffRsoon