Seznam článků

autor: Franky
foto: Franky

Leckterý z nás si rád zavzpomíná na dobu svého mládí, na kousky, které s kamarády vyváděl. Doba se mění a člověk zapomíná, proto není špatné si sem tam dobu připomenout nikoli jen „manipulátorními médii“.

Nejlepší jsou vždy vzpomínky konkrétního člověka a jeho pohledem viděný svět.

Nu – a tady je můj pohled na dobu, kdy jsem fotil málo, černobíle, poměrně rozšířeným fotoaparátem Smena M8.

Ona nakonec i historie tohoto fotoaparátu byla zajímavá – zakoupen na Moskevské ulici (dnes Americká, zítra možná Havlova…..) v roce 1979 za částku něco přes 300,-Kčs.

V roce 1983 ponechán na rodinné dovolené u Baltu v NDR na Rujaně za zadním oknem naší zánovní Škody 105 L/1982 na sluníčku a došlo ke zdeformování plastu. Jako nefunkční jsem jej po dovolené odnesl k opravě, ale opravář řekl, že opravit už nepůjde :-(!

 

A nyní se projevil můj duch přijít všemu na kloub = rozebral jsem úplně do mrtě celý fotoaparát, včetně šupin clony. Tím jsem perfektně pochopil celou funkci fotoaparátu.

Nu a pak už jen tuhle něco přibrousil, tuhle cínovou pájkou natavil do tělesa krejčovský špendlík. A pak už jen na propanbutanovém campingovém vařiči v rukavicích docílil opět přiměřeného tvaru – především komory kinofilmu.

A světe div se fotoaparát se stal opět funkčním, ba co více = podařilo se odstranit také drobné neduhy jako občasné zasekávání počítače snímků, nepřesné počítání atd..

Také díky této opravě mi pomohl zachytit atmosféru akce, které se týká následující vyprávění.

Píše se rok 1987 přecházející v 1988.

 

NA POČÁTKU ZMÍNKA O SNAZE REALIZOVAT EXPEDICI PLZEŇ – MOSKVA………

Tato naše iniciativa si určitě zaslouženě zasluhuje vzpomínku!

Loňský (1987) zkušební objezd ČSSR byl zároveň generální zkouškou před letošní uvažovanou

TOP EXPEDICÍ PLZEŇ – MOSKVA (cíl = fotka Pionýrů před mauzoleem V. Lenina, s Kremlem v pozadí na Rudém náměstí!).

 

Také prakticky od září 1987 byly z naší strany (především Karla „Kloučka“) činěny kroky k realizaci nápadu „dojet na Rudé náměstí do Moskvy na Pionýrech (Jawa 50)“.

Tento nápad patřil původně kamarádům a měl povahu provokace na naší partičku „motorkářů“ = „když v květnu téhož roku 1987 dokázal 17-ti letý Němec Mathias Rustzrealizovat dolet s ve Finsku šlohnutou Cesnou (letadlem) do Moskvy a přistát kousek od Rudého náměstí = tak proč to nedokážete Vy na pionýrech…???“

TO JE PRAVDA „PŘEDSEDO“ – PROČ TO NEDOKÁZAT !

Současně druhé hledisko byla skutečnost, že máme poslední rok středního vzdělání a příští nás čeká práce, VŠ, vojna, manželství(„Pida“)….atd.. TAKŽE PŘÍŠTÍ ROK UŽ BUDE PARTA ŽIVOTEM NATRVALO ROZTRHÁNA = TAK KDY JINDY, KDYŽ NÉ TEĎ!

 

První návštěva úřadu pasů a víz v Prešovské ulici Plzni, vedle Čedoku, a hned první komplikace. Nejprve nám bylo úředníkem rovnou řečeno, že do SSSR se na motorce po ose nejezdí!

Jenže my byli neodbytní a chtěli vědět proč? Je na to nějaký zákon, proč bychom se nemohli dostat do země „kde zítra znamená již včera“, do země, kde prvně zvítězila socialistická revoluce, do země „vzoru…… ;-)))??!

Školní /naučné fráze se nám konečně hodily = úředník neměl odpovědi, a aby se nás zbavil, získal čas, odkázal nás na nutnost písemné žádosti.

S čím ovšem nepočítal, že žádost napíšeme okamžitě a rovnou mu ji předáme.

 

Jako odpověď nám přišel poštou celý právní rozklad = pokud skutečně nehodláme využít běžné cestovní kanceláře jako CKM (Cestovní kancelář mládeže), ČEDOK nebo tak něco –pak v zásadě žádná norma výslovně nezakazuje jet do země po ose, ovšem je nutno přizpůsobit se legislativě SSSR.

Co to znamená?

  1. Je nutné oficiální pozvání občana sovětské národnosti, nezávadového, který převezme „společenskou záruku“ za nás co by zahraniční hosty a současně dohlédne, aby se chováním nevymykali z místních společenských norem.

  2. Splnění ohlašovací povinnosti v místě zdržování se (v případě tranzitu také ohlásit, kde nocujeme).

  3. Pro cestu nám bude určen přesný itinerář, který se povinně musíme zavázat dodržet. V praxi to znamenalo v určenou dobu projíždět „hlásky“ (pevné body silničních hlídek rozmístěné vždy několik desítek km od sebe).

Podobně přísný režim se původně uvažovalo po válce zavést také u nás – jen pro všeobecnou informaci.

 

Nyní byl další tah na naší partičce.

Moc se naší „nespoutané duši“ takováto striktní omezení nelíbila. Sám jsem hodil flintu do žita a pomalu pustil tuto šílenou cestu z hlavy.

 

Jenže někdy počátkem roku 1988 se přihnal „Klouček“ a vítězoslavně mával zvacím dopisem od Moskvana! (Snad ani není nutné uvádět, že jsme na motorkách jezdili pořád – tedy i v zimě!)

Po oficiálním zvacím dopisu „pro úřady“ přišel od Moskvana ještě druhý dopis s tím, že by na oplátku potřeboval dovézt z Tuzexu videorekordér. Sliboval poslat nám nějakou oficiální cestou ruble na pokrytí nákupu. Tehdy bylo video novinka – s používanou BETA technologií!!! TO OVŠEM ZNAMENALO, ŽE VIDEOREKORDÉR MĚL VELIKOST „PEŘIŇÁKU“= NA PEŘINY:-(!!!

 

„Kloučka“ to nijak nerozhodilo a hned vymýšlel, jak video upevní a zamaskuje.

No – s ohledem na počet plánovaných kontrol/hlásek jsem viděl pašování elektroniky ZNAČNÉ HODNOTY I ROZMĚRU na pionýru jako absolutní hloupost, ale budiž = alespoň bude násobeno dobrodružství (až nás v Rusku / vlastně ve Svazu SSR/ zavřou).

Mimochodem nikdo z nás / našich rodičů / videorekordér nevlastnil (hodnota dosahovala nového automobilu Trabant T601D) = moc peněz.

Úředníci na pasech a vízech byli z naší neústupnosti dost vyosení, ale protože jsme postupně plnili všechny podmínky, nezbývalo jim nic než postupně chtě nechtě směrovat k cíli = kýženému schválení naší cesty.

Nutno ještě přiznat, že jsme všude uváděli „na motorkách“, protože napsat na pionýrech (Jawa 50) skončili bychom patrně rovnou na psychiatrii.

 

Několik měsíců před plánovaným odjezdem však někdo mocný „ukázal koule“ a přišlo zamítnutí podmínky cestovat na motocyklu, ale jako vyvážení a kompenzaci nás zařadili do programu CKM, kdy nás letecká doprava do Moskvy neměla stát prakticky nic!

TO JSME ALE NECHTĚLI – letět s bandou vyčůraných svazáků :-(! (Jako volený předrevoluční předseda SSM Vasil Mohorita = kdepak asi skončil, když po 89 rozprodal majetek SSM/rekreační střediska a nemovitosti/a peníze si „nedopatřením“ ponechal…??!).

MY CHTĚLI PO OSE S ŘIDÍTKY V RUCE A MOCI SI SÁHNOUT NA OKOLÍ!