autor:JeffRsoon
foto: JeffRsoon, Vodník
Ještě před začátkem prázdnin jsme plánovali vyrazit do Alp, ale postupem času jsme se přikláněli k výletu moři, kdy asi zásadní zlom v mém rozhodnutí udělali Jeron a Vodník. Vodník slíbil Tomovi (malému Vodníkovi) cestu k moři za vysvědčení a Jeron Haničce k výročí stříbrné svatby. Evina samozřejmě cestu k moři uvítala s velkou radostí
Před samotnou cestou jsme se párkrát domlouvali na tom jakým způsobem pojedeme a nakonec padla dohoda na základní trasu k moři a pak se uvidí.jak se nám kde bude líbit. Já s Evíkem jsme měli 14 dnů dovolené, Vodník také a Jeron měl jen týden, takže z tohoto jsme vycházeli.
Předstartovní přípravy probíhaly na všech stojích. Já nově obul na ZRX1200S cestovní Dunlop205F, vyměnil náplně, destičky, zkušebně zavěsil nové bašny od strýčka Louise a vyměnil laďák za origoš výfuk, který mi upravil Láďa Kralovickej. Vodník na své AfricaTwin měnil také obutí a řetězovku, náplně a vyráběl třetí hliníkový kufr. Jeron Virago750 vybavil kufry, na které si narychlo vyrobil držáky a také proběhla výměna náplní a seštelování u Karla.
30.6.2006 Odjezd z Plzně
Večer kolem páté hodiny se scházíme u Jerona doma, kde se ještě lehce dobaluje, dáváme kávičku, dohodneme se, že pojedeme dnes jen někam ke hranicím a druhý den přes Klagenfurt, Villach do Slovinska a pak do Rijeky, s tím, že nepojedeme po dálnicích a přespíme ještě v Alpách.
Kolem sedmé sedáme na stroje a vyrážíme na České Budějovice. Nálada je výborná a těšíme se na pivečko v kempu někde u Vyššího Brodu. Když se blížíme k Písku tak nás chytá první pořádný deštík. Zastavujeme a převlékáme se do nepromoků, krom Jerona a Haničky, kteří si je nevzali. Po průjezdu Budějkama zjišťujeme, že se rychle setmělo, děšť zesiluje a každé protijedoucí auto nás zahání ke krajnici. Je naprosto nulová viditelnost z našich helem. Poslepu zastavujeme u jenoho motelu a Jeron se jde zeptat na ubytování. Za chvilku máme tři pokoje, zajištěnou snídani a obsluha nám již točí první pivko, vaří svařáky a kávu. Ve 23:00 nás obsluha upozorňuje, že za chvilku končí. Rychle si naobjednáváme poslední pití. Pak ještě Vodník zkouší usmlouvat další kolo, to se mu povede. V zápětí přichází barman s nápadem, že nám natočí pivo a vezmem si ho na pokoje. PETlahve nemají a tak ukazujeme na vázu na chlaďáku. Slovo dalo slovo a po vypláchnutí je ve váza plná zlatavého moku a mi za potlesku holanďanů od vedlejšího stolu tento pohár i s naběračkou přebíráme. Pak ještě do 1:00 rozebíráme vše co se týče motorek a naší cesty.
1.7.2006 Překročení českých hranic - Rakousko - Slovinsko
Ráno po procitnutí se ženeme na snídani nabalujeme opět stroje a vyrážíme do Vyššího Brodu, kde Vodník vymění Euroše a natankujeme. Tady se dovídáme, že přechod u Vyššáku je zavřený z důvodu povodní v Rakousku a tak se vracíme na hlavní tah Budějky - Linz. Zde překračujeme státní hranici. Jeron sice s lehkou nervozitou ze svého vytuněného výfuku, ale vše proběhlo hladce. Za hranicemi sedáme k mapě probíráme kudy pojedeme. Vodník navrhuje jet podle GPSky. Souhlasíme a on zadává vyhledání nejkratší cesty. Sedáme na stroje a v čele se satelitně navigovaným Vodníkem projíždíme nadherné zapadlé Rakouské vesničky, kde je silnice široká jen na jedno auto. Je to nádherné, ale po 50km, které jsme jeli skoro 2 hodiny, to vzdáváme. Dost bylo kochačky a nyní musíme taky urvat nějakej ten kilák, takže navrhuji se vrátit na dálnici a udělat rychlej přesun směrem k Alpám. Kupujeme dálniční známky, dotankujeme a razíme po dálnici směrem na Linz a pak dál směrem na Graz. Zhruba v polovině vzdálenosti mezi Grazem a Linzem nás chytá znova slejvák. Navlékáme se do nepromoků a pokračujeme dál. Jeronovo na zadek přetížené Virago tancuje po vodě, takže musíme zpomalit na 90-100km/h. 80km před Grazem, opět zastavujeme. Vodník si vaří polívku a mi si dáváme nějakou tu paštičku. Alpy před námi se pěkně mračí a jen na zlomky minut se objevuje tu a tam modré nebe. Nálada je na bodu mrazu a Vodníkovi se ozývají divné zvuky od spojky. Navrhuji, že se vykašleme na Alpy a pojedeme dál po dálnici na Graz a pak dolů na Maribor. Alpy vezmeme na zpáteční cestě. Přesvědčuji všechny, že až projedeme tunelem pod Grazem, tak nás uvítá sluníčko. Sedáme na stroje a jedeme dál. Za Grazem se slunce nekoná, a tak pokračujeme dál. Přijíždíme na slovinské hranice, Slovinskem projíždíme již za tmy a deště. V Mariboru zkoušíme hledat ubytování, nějakej týpek nás zavede do starý fabriky, kde jsou nějaký divný týpci. Vodník se snaží usmlouvat ubytování. Moc se nám to nelíbí. Sedáme na stroje a jedeme dál směrem k Chorvatsku. Ještě na periferii Mariboru zkoušíme usmlouvat cenu penzionu je 23:30. Cena 20Euro za osobu nám nevyhovuje a jedeme dál. Jeron odchytává policajty a vyptává se na kemp. Ti nás směřují do kempu v lázeňském městečku Ptuj, kde po půlnoci rozbíjíme tábor. Stále poprchává a já dávám do placu své zásoby whisky.
2.7.2006 Přejezd k moři Slovinsko - Chorvatsko
Po nočním přívalovém dešti se probouzíme do lehce vlhkého rána. Oblačnost se lehce protrhává. Balíme ve na motorky. Vodník v noci zapomněl bundu na řidítkách svého stroje, takže jí má jak houbu. O Jeronovi ani nemluvím, protože jeho kožené oblečení samozřejmě nestačilo, díky včerejší náporu dešťové vody a absenci nepromoků, pořádně vyschnout. Já zjistil, že se mi do brašen trochu vlchka dostalo a mám všechny trička od něčeho obarvená - něco z brašen pustilo:-) Kolem 11hodiny vyrážíme z Ptuje směrem na chorvatské hranice a na Krapinu. Po předchozí domluvě chceme být co nejdříve u moře, a tak volíme cestu po chorvatské magistrále až na exit směřující na Senj. Vyrážíme bez nepromoků, přejíždíme chorvatské hranice a směřujeme na Zagreb, dále pak na Karlovac, za Karlovacem odbočujeme na magistrálu směřující k Zadaru. V Chorvatských horách opět začíná pršet a lomcuje s námi vítr. Jsou to jen přeháňky a na nepromoky už kašleme, snažíme se jet co nejrychleji. Za každým tunelem očekáváme zlom v počasí a krásné vedro. Sjíždíme za tunelem z magistrály pokračujeme směrem k pobřeží, v dálce se oblačnost protrhává. Konečně se začínají klubat sluneční paprsky, přijíždíme do hor nad Senj a konečně se před námi otevírá pohled na moře. Huráááá. V děsném větru rychle cvaknem pár fotek a sjíždíme po krásných serpetýnách dolů k moři. S každou zatáčkou dolů se teplota zvedá. Konečně je tu pobřežní městečko Senj. Zastavujeme u benzínky a tankujeme, hned u vjezdu k pumpě nás odchytává Chorvat s nabídkou ubytování. Hanička usmlouvala cenu na 10E na osobu a na dva dny - plácli jsme si a jeli se ubytovat. (Shodou okolností jsme bydleli kousek od našeho ubytování před 2roky, kdy jsem byl v HR s Jeronem a Jardou Vulkanem). Večer jedeme na strojích na pláž, kde si při západu slunce připíjíme nealko pivem Ožujsko Cool. Na cestě z pláže se ještě zastavujeme na Senjském hradě. Nahoře u hradu je děsná vichřice, mám co dělat abych udržel motorku. nakonec se mi ji podaří postavit do závětří za hradby. Evík na mě volá, abych rychle vzal foťák a letěl vyfotit západ Slunce nad mořem. Dobíhám na návětrnou stranu hradu, kde právě stojí Vodník se svojí Afrikou a něco na mě křičí do zavřené helmy. Chápu to jako povel k focení a sekám jeden snímek za druhým. Pak Vodník horko těžko nakopne stroj a za velkých problémů se odsune do závětří. Tam po sundání helmy otře pot z čela a vysvětluje, že nechtěl fotit, ale pomoci s motorkou, protože jeho sešroubované koleno nebylo schopné udržet stroj pod takovým náporem větru. Nakonec to však ustál:-) Večer jdeme do místní hospůdky a pak spát.
3.7.2006 Senj a okolí
V noci opět pěkně pršelo, ale ráno je slunečné. S Evinou sedám na Kawku a jedeme koupit chleba ke snídani. Po dlouhé a klidné snídani se jedeme podívat po okolí, Vodník chce nakoupit a chceme se vykoupat v moři. Startujeme stroje zbavené zátěží a nalehko oblečení vyrážíme na sever podél pobřeží. Nakupujeme v městečku Novi Vinodolski. Vodník řeší neustále rostoucí hlasitost zvuků vycházející při vymáčknutí spojky z převodovky. Zvažujeme návštěvu nějaké internetové kavárny a vyhledání mikrofiše, chceme zjistit co se může stát se spojkou dál. Vodníka konejšíme slovy, že Afrika je přece adventure machine a musí vydržet víc než Romellovo tanky na Sahaře:-) Pak se vypravujeme k moři, chceme si najít svou malou plážičku, kam se plácnout a vlézt si do moře a dát si vítězné doutníky. Po štěrkové cestě sjíždíme asi kilometr z pobřežní silnice k dolů k moři. Sedáme na břeh. Nebe se zatahuje a začíná foukat. Moře je studené a proto pouze posedáváme na kamenech a pokuřujeme doutníky. Já po prvních krocích do vody nacházím zrezlou vačkouvou hřídel z nějakého pětiválcovému lodního motoru :-) Vydržíme tu necelou hodinku a pak sedáme na stroje a pokračujeme zpět na Senj s tím rozdílem, že jedeme přes hory. Ve vesničce Klenovica odbočujeme z pobřežní silnice a šplháme se v krásných serpetýnách do kopců. Je tu nádherný asfalt. Nahoře v horách vidíme úžasné vesničky, pravé statky, kde na nás dýchá snad ještě středověk a taky trochu bloudíme. Nakonec se dostáváme nad serpetýny na Senj, kde kupujeme u silnice bochníky ovčího a kravského domácího uzeného sýra - luxusní záležitost! V Senj potkáváme další Čechy, kteří bydlí kousek od nás. Po příjezdu na privat vytahuji z kufru skládací gril, Vodník skládací stoleček a tašku uhlí a jdeme grilovat. Paní domácí je nám nakloněna a nemá nic proti, za to její tchýně z vedlejšího domku něco vykřikuje o kouři a smradu. No naštěstí u ní jsme nebydleli:-) Večer ještě balíme věci dopíjíme místní vínko a jdeme spát. Vodník se jde ještě projít na 2km vzdálený hrad.
4.7.2006 Cesta do Tisna (NP Kornati) po pobřeží na jih přes Zadar
Před dvanáctou opět sedáme na stroje a vyrážíme na jih podél pobřeží. Silnice je rozšířená a má nový povrch, super zážitek pro motorkáře. Z naší minulé návštěvy těchto končin z Jeronem víme, že pokud je někde omezení rychlosti v serpentýně, tak pro motorku je bezpečné jet max. o 10km/h víc. Po cestě s námi zmítá šílenej vichr. Vodník, který má díky AL-kufrům největší boční plochu, jede po rovině v náklonu proti větru a vrtí řidítky jako motorkář se stařeckým třesem. Nejmenší problémy má Jeron, který spočítal váhu celého svého vozidla na cifru limitně se blížící půl tuně. Kolem třetí dojíždíme do Zadaru. Při tankování se domlouváme na tom, že se podíváme do přístavu na trajekty. Jedu po paměti a doufám, že se za ty dva roky nic nezměnilo a kluky nezavedu někam do nákladního přístavu. Je tu děsný vedro a přibývá skútrů. V přístavu si Vodník vaří rychlou polévku, Jeron vyhrává z repráků na řidítkách a my s Evinou odpočíváme a fotíme. Pak vyrážíme dál na jih. Po lehkém bloudění nalézám správnou ulici směrem na Biograd na Moru. Před 17hodinou vjíždíme do městečka Turanj, kde je super pláž přímo u hospůdky a můžeme se tu vysprchovat sladkou vodou. Koupeme se konečně v teplé vodě a pak jdeme na nealko pivko a kafe. Po skoro hodinové pauze vyrážíme dál na jih. Naším cílem je Národní park Kornati a ostrov Murter a městečko Tisno, které nám doporučila Evina. Projíždíme kolem Vranského jezera a za Pirovacem odbočujeme doprava na ostrov Murter. Po necelých 10km jsme v Tisno na nabřeží u zvedacího mostu. Radíme se, kde sehnat ubytování. Nakonec projíždíme městečko a kokáme po nápisech "sobe" nebo "pansion". Nakonec zastavujeme u jednoho domu, kde Vodník domlouvá spaní na dvě noci a usmlouvá super cenu za domek pro 6 osob s verandou a sólo parkovištěm za 60Euro na den. Po ubytování se rozhodujeme, že tu zůstaneme ještě další dva dny a budeme vyrážet na výlety po okolí. Večer se jdeme podívat do mětečka, dát si nějakou tu večeři a námi oblíbené pivo Karlovačko. Všude je mraky Čechů a s hospodskýma nemám šanci trénovat anglickou konverzaci:-( Večer na verandě Jeron plánuje cestu zpět do Čech protože již v sobotu musí odjet služebně do Itálie.
6.7.2006 Odpočinek v Tisnu
Protože jsem Evině slíbil několik dnů slunění u moře a já naopak potřebuji nějakou činnost, tak jsme došli ke kompromisu, že si půjčíme člun (250kun/den + benzín). Vodník a Tomáš jeli s náma a tak jsme celý den blbli na okolních ostrovech a ostrůvcích. Za celý den jsme projeli 8 litrů, Vodník vylovil ježka a já se nechal táhnou na laně za člunem. Evík chytala bronz a Tomáš se zdatně potápěl. Hanička s Jeronem se jeli podívat po ostrově na motorce a zůstali na nějaké pláži. Večer jsme šli do místní kavárny na zmrzlinu a pak všichni na vínko. Prostě relaxační den:-)
7.7.2006 NP Vranské jezero a cesta do Trogiru
Prvním plánovaným výletem z Tisna byla návštěva Vranského jezera. Je to jedno z největších jezer Chorvatska - 30km2 a hloubka max 4m - takže voda jako kafe:-) U jezera jme se plácali celé dopoledne a kus odpoledne. Na večer jsem plánoval s Evinou prohlídku historického centra Trogiru, keré je veden jako UNESCO památka. Do trogiru jsme to měli necelých 80km. Vodník s Tomášem se k nám přidali a Jeron se v privatu připravoval na cestu do Čech. Rozhodl se, že pojede v jednom kuse po HR-magistrále zpět a bude vyrážet kolem 4hodiny ráno. Po šesté jsme vyrazili směrem na Šibenik, projeli jsme centrem Šibeniku a pokračovali přes další most přes zátoku před Primoštenem na Trogir. Tam jsme dorazili těsně před soumrakem. Stejně jako před dvěma roky jsem postavil stroj do pěší zóny k ostatním motorkám a skútrům a vyrazili jsme na prohlídku nábřeží a centra. Tomáš byl hodně unavený, a tak s Vodníkem vyrazili zpět. Já s Evíkem jsem vyrazil do centra do starého města. Procházeli jsme uzoučkými uličkami až do středu ke katedrále, kde byl nějaký koncert. V nedaleké uliččce jsme si dali večeři - kupodivu tu bylo levněji než v Tisnu a v Senj a navíc obsluha se k nám chovala i přes náš motorkářský ohoz jak k magnátům, kterým na molu patřila ta luxusní jachta. Při návratu zpět jsem lehce zabloudil v Šibeniku a díky únavě jsem to poznal, až když jsem dojel k ceduli 24km Knín a 10km NP Krka. Takže jsem to vzal zase zpět do Šibeniku a po dotazu na benzínce jsme razili už správně na Tisno, tam jsme dorazili před 1hodinou. Vodník na nás čekal na verandě s vychlazeným pivkem. Na terase jsme zůstali sami s Vodníkem a kecali o Jeronově cestě. Jerona jsme nestihli a tak jsem mu začal psát pozdrav na cestu, pak nás napadlo, že mu připravíme humorné překvapení. A tak jsme vyrobili mraky psaníček s nápisy "Lítej pomalu a nízko!" "Jeď opatrně" " Je čas na tankování a cigárko" apod.., která jsme mu zastrkali všude možně na motorku. ak nás napadlo, že k vzhledem k únavě, kterou bude na své dlouhé cestě trpět, je třeba mu počlivě popsat všechny ovládací prvky motorky. Takže jsme ještě vyrobili papírky s nápisy: "Lampičky" "Blinkry" "Troubítko" "Forsage".... a ty jsme nalepili na příslušné ovládací prvky Jeronova Viraga:-) To jsme však netušili, jak nás bude proklínat ráno, když zaspal.
8.7.2006 NP Krka
Ráno už byl Jeron pryč a psal nám SMSky z cesty, kolem 12hodiny byl už někde před Zagrebem. Dalším naším plánovaným výletem byla návštěva Národního parku Krka. Už od rána bylo šílené vedro, doslova na padnutí. Sedli jsme na stroje a vyrazili do vnitrozemí směrem na Knin. Míjeli jsme vesničky, ve kterých snad bylo 80% prázdných rozstřílených baráků. V těchto částech prý byly prý největší boje v době války, která probíhala v letech 1991-1995. Když jsme dorazili ke vstupu na stezku k vodopádům, tak se Evině udělalo špatně a proto jsme zvolili variantu koupání kousek po proudu ve sladké vodě. To bylo super a nám všem se notně ulevilo od úporného vedra. Po koupání jsme vyrazili zpět. Slunce se do nás zase opřelo a to Evině zase nepřidalo. Teprve pozdě v noci se Evině udělalo líp a tak jsme šli na chvilku do města na kafe.
9.7.2006 Obrovac a NP Plitvická jezera
Ráno jsme Vodníka brzo vzbudili a po nabalení bagáže jsme vyzvedli pasy u pana domácího a vyrazili přes vnitrozemí zpět na sever. Razili jsme na Stankovci a Benkovac vyprahlou krajinou. Zase se opakovala scenérie roztřílených baráků a chudých vesniček, ale jsou tu překvapivě dobré silnice. V jedné zatáčce vidím u plné čáry velký kámen. Vyhýbám se a těsně před motorkou popoběhl do mého pruhu - byla to želva. Jsem rád, že jsem to bral velkým obloukem. V Benkovaci se zastavujeme na kafe a tankujeme. Pak pokračujeme na Obrovac. Je to město posazené v hlubokém kaňonu a v jeho centru je zřícenina. Zvláštní krajina, ale krásná. Pak pokračujeme proti proudu řeky a šplháme se do hor. Pod námi se klikatí kaňon a na jeho dně svítí zelenkavá říčka. Míjíme taky přečerpávací elektrárnu a neustále stoupáme. Krásná silnice pro motorkáře, samá zatáčka a serpentýna. Po vyšplhání se z 0mnm do výšky přes 760mnm projíždíme sedlo, ve kterém je malý tunel. N a jedné straně jsou hory vyprahlé a suché a na druhé straně je všude nádherně zeleno, rostou zde borovice a je tu úplně jiné klima. Dále pak projíždíme náhorními planinami na Gračac, kde se napojujeme na silnici 1.třídy, po které se dříve jezdilo do Splitu, když ještě neexistovala magistrála. Toto je motorkářský ráj, mraky zatáček, krásný asfalt a není tu takové vedro. Jen tu občas měří Policie rychlost. Na to nás upozorňovali blikáním protijedoucí auta. Takže jsme zvolnili. To však neudělal Liberečák, kterého jsme viděli u krajnice jak ho kasíruje Policie. Kolem 17:00 dorážíme na Plitvičky, zastavujeme u druhého vstupu, kde potkáváme bandu motorkářů z Moravy. Ty nám vysvětlí kde co jak. Jedeme ještě rychle někam sehnat nocleh a pak se vracíme zpět. Moraváci nechápou, že za 15minut jsme zpátky převlečení z kůže a na odstrojených motorkách. Zaplatíme 100kun za osobu (Tomáš 80Kun) a jdeme do areálu jezer, kde se proháněl při natáčení Vinetou s Ribanou a další Rudokožci pronásledován štábem:-) Stojí to fakt za vidění, takhle čistou vodu jsem ještě neviděl - a těch ryb! Projeli jsme se na loďkách a prošli si stezky u těch největších vodopádů - celkem 3 hodiny. Celé by to bylo tak na 2-3 dny. Pak jsme dojeli do privatu. Evina a Tomáš šli spát a my s Vodníkem plánovali trasu na další den. Ještě ten večer nás rozesmáli Poláci bydlící s námi v pensionu, kteří se snažili vyfotit světlušky v trávě s digitálem a s bleskem!!! :-)
10.7.2006 Cesta na Istrii Plitvičky-Senj-Rijeka-Pazin-Umag
Kolem 10:00 už opět sedíme na strojích a máváním se loučíme s příjemnou paní domácí, která nám včera večer udělala kafe a povídala si o našem cestování. Vyjíždíme směrem na Otočac, kde po cestě opět vidíme zbytky domů postižených válkou. Krajina je tu kouzelná a jen nás tu drtí neustálé omezení rychlosti na 40km/h - nakonec jedeme svižných 60 jako domorodci. Po krátké zastávce na cigárko a dalších 30km se před námi opět otvírá pohled z hor na moře a my za chvilku sjíždíme nám už známé serpetýny do Senj. Vychutnáváme si čistý asfalt a já i Vodník brousí stupačky (naštěstí ne mé textilní brašny). Je to paráda. Při dojezdu k benzínce v Senj na nás doléhají vedra kolem 37°C. Natankujeme a jedeme dál po pobřeží na sever. Po několika kilometrech se zplavení potem zastavujeme na oběd v pizzerii. Rozhoduji se, že po vzoru všech okolních motorkářů sundáme bundy a pojedeme jen v tričku a v rukavicích. Bundy přivážeme na motorku a razíme dál na sever, kde nás cca po 40km chytne pěkný slejvák, takže zase bundy oblékáme. Projíždíme nad průmyslovým městem Bakar, kterému vévodí hrad a za několik dalších minut nás vítá Rijeka. Tady nakupujeme v hypermarketu nějaký ten proviant a Karlovačko v petkách na večer. Proplétáme se rozpálenou Rijekou po pobřeží. V mapě hledáme kudy se vymotat na Opatija a pak na Pazin. Jenže je tu divný značení (značka Opatija rovně a ta samá i doprava) a sem tam nějaká objížďka hlídaná Policií. Nakonec zjišťujeme, že jsem netrefil nájezd na Pazinskou silnici 1.třídy a jedeme stále na jih po istrijském pobřeží. Vodníkovi navíc začíná mohutně blbnout spojka. Na jedničku se do kopce nerozjede a občas vypadává jednička a dvojka. Totálně zničení vedrem a pomalými průjezdy pobrežními letovisky zastavujeme za městečkem s hradem Moščenička Draga a radíme se co dál - zajeli jsme si 50km. Nezbývá nám nic jiného než dojet do průmyslového města Brestova a tam odbočit do vnitrozemí na Pazin. To se také stává skutečností. Ve vnitrozemí je krajina podobná jižní Francii, je tu na každém kroku vinice a na každém větším kopci hrad, kostelík a nebo klášter - nádhera. Silnice jsou tu již o poznání horší. Musíme zastavit protože Tomášovi se dělá nevolno z přehřátí. Po půlhodince odpočinku razíme dál směrem na Umag, projížíme další vesničky a sem tam nějakou objížďku. Kolem 19hodiny dojíždíme k pobřeží do Umagu. Míjíme jeden hotelový komplex za druhým a přemýšlíme, kde složíme hlavy. Vyrážíme tedy po pobřeží na sever a ve vesničce Savudrija, zastavuji u vilky označené jako apartman. Po dohodě s majitelkou máme opět ubytování za 60Euro na noc a motorky na uzamčeném dvoře. V ubytování nás čeká luxus v podobě klimatizace, kožené sedací soupravy a kompletního vybavení kuchyně a terasy. Dáváme si ozdravnou sprchu, uvaříme si polévku, zajdeme na pivko a my s Vodníkem povídáme asi do 3 ráno na terase.
11.7.2006 Přejezd do Slovinska a Itálie Savudrija(HR)-Koper(SLO)-Terst(I)-Grado
Ráno se Vodníkovi nechce vstávat, z postele ho v 11h vytáhne paní domácí, když nás přijde zkasírovat. Nabalíme věci na stroje, rozloučíme se s paní domácí, která chtěla od Eviny naučit co se jak řekne česky, a vyrážíme na sever do Slovinska a Itálie. Překročení hranic probíhá naprosto v pohodě, až na ošklivou slovinskou celnici, která evidentně dostala funkci nedávno, a tak každý musel ukázat pas, který si vzala do ruky a otevřela, ale nepodívala se do něj. Díky tomut přístupu vyráběla docela slušnou frontu, kterou jsme však po vzoru nějakého MCčkáře z Itálie předjeli. Po vjezdu do Itálie zastavujeme a Vodník programuje GPS, tak aby nás protáhla Terstem směrem na Grado, které nám doporučil Jeron, že je tam moc hezky. V Itálii nás čeká pohoda, mraky skútrů a motorek a všichni plechovkáři na jednostopáče dávají fakt pozor. V Terstu mě šokuje dívčina, která projíždí kolem nás na enduru v šatečkách a podpatcích. Vodník díky sledování displeje přehlídne jednu červenou, a tak se vřítí to ohromné křižovatky (náš směr má 6pruhů a semafory jen na krajích), já abych se držel v závěsu, tak letím za ním, ale rozhlížím se na všechny strany. Kupodivu z leva je snad 20 naježených skútrů, kteří čekají až vypadneme z křižovatky a pak po vzoru Valeho s jekotem laďáků vyrážejí do křižovatky. Prostě pohoda. Italové jsou vysmátý a pohodáři. Za Terstem se stavíme v nějakém městečku na kafe a vybrat euroše z bankomatu a pak razíme dál podle GPS na Grado. V 15hodin jsme v Gradu a projíždíme městečko, hledáme nějaké ubytování, ale nedaří se nám to. Nakonec vyrážíme zpět před město, kde byl kemp na pláži. Vjíždíme do kempu a co nevidím u brány stojí dva Stadiony, Mustang a Pionýr. Hned se zakecáme s klukama z Prahy, kteří jedou na těchto strojích z G.Glockneru a Grado je jejich nejjižnější destinací. Objedeme s nimi ještě 2 další kempy a pak se vracíme zpět. Chceme mít věci pod zámkem a tak si pronajímáme na dvě noci bungalov pro 4 osoby s WC a umyvadlem za 42E/den. Kluci na Jawkách jedou někam na druhej konec kempu stanovat. Večer se jdeme namočit do moře, je odliv a je tu mraky krabů, které chytáme. Večer před bungalovem hrajem tak dlouho prší až fakt začne pršet:-) Déšť je jen chvilkouvou záležitostí a konečně trochu ochladí rozpálený vzduch.
13.7.2006 Cesta zpět na jeden zátah12.7.2006 Relaxační den na plážích Grada
Domlouváme se, že díky Vodníkovo rozhašené spojce Alpy již nezvládneme. Dnešek budeme relaxovat k radosti Evíka a Tomáše u moře a zítra vyrazíme nejkratší cestou zpět. Koupeme se potápíme se a lovíme kraby. Trošku nás zaskočí velký odliv, když se večer musíme brodit zpět ke kempu po kolena hlubokým bahnem, ve kterém je zahrabáno mraky krabů a jiných mořských potvor:-) Večer u vínka plánujeme trasu zpátky. Vyhrává dálnice, protože zde bude nejméně namáhána spojka Vodníkovo Afriky. Zvuky z ní linoucí jsou sice pro Italy a jejich stroje normální, ale na japonský stroj je to trochu moc.
V 9 už máme sbaleno a jsme v sedlech. Vyjíždíme z Grada směrem na Udine po uměle vytvořeném náspu v moři v délce asi 7km. Už teď ráno je pekelné vedro a po 25km najíždíme na dálnici. Natankujeme a razíme na sever do Alp. Projíždíme nížinami, ve kterých jsou občas vidět zbytky původních civilizací a v dálce se tyčí Alpští velikáni. Alpy nás vítají jak jinak, než vydatným deštěm. Navlékáme se do nepromoků a vjíždíme do prvních tunelů. Je tu zase vytrvalý déšť a vítr, ale pro nás je to příjemné ochlazení, neboť naše těla v nepromocích topí jak wawky. Itálie se s námi loučí deštěm a my vjíždíme do hraničního tunelu. V Rakousku tankujeme u OMV a stále lehce prší, před Villachem konečně vylézá slunce a my sundaváme nepromoky. Za Villachem zapomeneme odbočit na E55 směrem na Salzburg a po 20 km zajížďce jsme na spávné dálnici. Před Salzburkem dotankováváme a dáváme si gáblík, je před 15hodinou a nádherné počasí. Libujeme si jak nám to jede a že budeme brzo doma. U Salzburgu vjedeme na pár desítek km do Německa a hned se zase vracíme po dálnici na Linz do Rakouska. 70km před Linzem zastavujeme na kafe na benzínce a potkáváme tu dva Estonce, se kterými mám konečně možnost potrénovat angličtinu. Dozvíme se, že jsou 4 týdny na cestách a objíždí Evropu na svých veteránech (prý značky EZ) a nyní se vrací z Maroka a Gibraltaru. Slejvák, který se kolem přehnal, prokecáme s Estonci a pak pokračujem dál. Před Linzem stavíme na odpočívadle, protože spolujezdci nám začínají usínat na mašinách. Pak projíždíme Linz a já zdravím troubením místo, kde mi před dvěma roky při cestě z HR na mém Viragu proletěl ventil pístem. Huráá konečně jsem překonal bod zlomu!!!! Na konci dálnice za Linzem je kolona, která se velmi pomalu sune k českým hranicím. Způsobně čekáme. Pak nás předjede Rakušák na Banditu a protáhne nás kolem kolony. Všichni jsou v pohodě až na jednoho Pražáka, který když zjistil, že ho předjíždí české SPZ, začal troubit :-) Těsně před 19 hodinou překračujeme hranice v Dolním Dvořišti, tankujeme a dáváme si kafe. U vedlejšího stolu sedí další Estonec, který jel s těma dvouma, které jsme potkali před Linzem a dáváme se s ním do řeči. Vyptává se na kámoše a chce poradit s cestou napříč ČR směrem na Polsko. Sepisuju mu seznam měst podle mapy a on vyráží dál. Vodník vymění prasklou H4 ve světle a jedeme v souladu s novým silničním zákonem na Plzeň. V Blatné se rozdělujeme. Dáváme poslední společné foto. Někdy kolem desáté vjíždíme do Plzně.
Shrnutí:
můj stroj - Kawasaki ZRX1200S
najeto: 3014km
tankováno: 161,86l (všude 95okt)
průměrná spotřeba: 5,37 litru/100km
spotřeba oleje: z horní rysky klesl olej o 1-2mm dolů - na cestě jsem nedolejval (takže pár kapek)
pneumatky: Dunlop205F - spokojenost jak na suchu tak na vodě
závady: v Gradu se slepily kontakty relátka blinkrů, takže blinkry neblikaly, ale po zapnutí svítily pořád. Po vyčištění vše OK.
Vodníkovo - AfricaTwin 750
závady: brutální zvuky při vymáčklé spojce, s tímto najel celou cestu. 14.7. to Vodník rozebral a zjistit totálně vysypané ložisko na spojkové hřídeli, opraví si to sám s předpokládanými náklady 1000Kč, vše ostatní OK.
Krom toho Vodníkovi odešel MP3 přehrávač a displej na telefonu :-))
JeffRsoon