autor: JeffRsoon
foto: Tyfus, JeffRsoon

S nápadem na velikonoční jízdu do země, kde umrlce ukládají to zařízení zvaného tuhósz kempink, nadhodil Tyfus už někdy před Vánoci. Tehdy nám to připadlo jako super nápad, a tak jsme začali plánovat jízdu do Uher.

  Později z Tyfuse vypadlo, že do lázní na hranicích Maďarska a Rakouska jezdí na Velikonoce pravidelně a díky tomu, že v tuto dobu jsou jediní motorkáři v kempu, tak ho tu všichni už znají. Kemp SARATERMAL v Hegykö nám vylíčil jako perfektní kemp na evropské úrovni se skoro indickými cenami a hlavně s několika bazény s termální sirnou vodou.

No slovo dalo slovo a tak jsme se celou zimu těšili. Stroje prošli nutným servisem a ještě 3 neděle před osudným 21.březnem jsme byli plní optimismu. Bohužel královna zima opět vytáhla do boje a díky brzkosti Velikonoc v roce 2008, na celé Čechy padlo dosti mrazivé počasí.

18.3. Přípravné nealkopivko
Díky mrazivému počasí jsme se sešli ještě v úterý v hospůdce, tak abychom Tyfusovi sdělili, že to asi neklapne a přesvědčili ho, že to je jaksi o hubu. Po pár nealko pivech (všichni jsme byli ve městě auty) nakonec Tyfus prohlásil, že jede za každého počasí a nalomil nás tak, že jsme na to nakonec s Cipískem kývli s tím, že si ještě zavoláme během středy a čtvrtka. Tyfus totiž ještě vyrážel ve středu na svém BMW (dále jen chrochtostroj) pro malého Vašíka kamsi na Moravu a pak během čtvrtka měli jet do Hegykö.

19.3. Tyfus na cestách
ve středu v podvečer volám Tyfusovi, který již byl někde na Moravě a hlásím mu, že na našich silničních strojích nemáme šanci vyjet ani z garáže, protože u nás ráno je souvislá vrstva ujetého sněhu. Tyfus popisuje cestu na Moravu jako celkem pohodouvou s průjezdem jedné sněhové přeháňky. Rozhovor končíme konstatováním, že si ještě zavoláme ve čtvrtek a uvidíme.

Chrotostroj kdesi na Moravě

 

Vašíkovo XTéčko

20.3. Morava
Vašík s Tyfusem se přesunují z Moravy do Maďarska k Neusiedlersee - Hegykö. Cesta je prý celkem v pohodě až na pár přeháněk. Pro Vašíka je smrtelný protivítr, protože jeho 125ccm ubírá na již tak nízké maximálce.

 

Vašík na dálnici se nechává táhnout ve vzduchovém pytli

20.3. Plzeň
Ráno se probouzím a při pohledu z okna je mi jasné, že cesta na stroji je nemožná, zase sněhu jak .... Během dne je to celkem dobrý, ale většinou tak na 10minut. Cipísek hlásí, že mimo Plzeň je ještě hůř. Ostatní normální lidi nás upozorňují na největší hromadnou bouračku na dálnici D1 v dějinách ČR. To byla jediná cesta, kterou jsme díky počasí s Cipískem zvažovali. Opět volám Tyfusovi a ten hlásí, že v Maďarsku je kolem 8°C a polojasno, teplota v bazénech přes 40°C.

Cipísek se mne snaží přemluvit, že pojedeme jen autem. To odmítám, ale nakonec zvažujeme variantu, že vezmem stroje na vlek. Během shánění vleku a auta s koulí (já totiž už řeším montáž koule na můj vůz cca půl roku:-) ) nás napadá varianta, že pojedeme do Itálie - když už autem, tak za lepším počasím. Situaci zachraňuje Ludva, který půjčuje firemní auto s koulí a Dan z Yamahy nám půjčuje vlek. Během toho co Cipísek jede pro vlek já řeším proviant. Vzhledem k tomu, že chceme jet do Itošky, tak toho bereme trošku víc:-)

Odjezd z pátečního rána přesouváme na čtvrteční noc. Tyfusovi voláme, že nepřijedeme, že dálnice je stále neprůjezdná a počasí stojí za prd. Ve 22:00 Cipísek přijíždí s autem a naloženým strojem a já narychlo balím. Díky autu neřešíme úspornost. V balení mi notně pomáhá dcerka Anetka, která se rozhodla, že vše je nutné prozkoumat, takže to co zabalím mi opět vytahuje a vyhazuje z báglů.

Nakonec nakládáme i můj stroj a kolem 23.hodiny vyrážíme směrem k dálnici. Během nakládání našich strojů povídám Cipískovi o tom, že jsem mluvil s Tyfusem a že moc nebyl nadšený, že nepřijedeme. Doma se rozloučím a je mi nařízeno, že máme jet do tý Itálie opatrně. Když sedíme v autě a posloucháme rádio, kde hlásí kalamity na dálnicích, navrhuji překvapivou variantu: "Jirko, hele, máme to 5km na dálnici. Takže se můžeme rozhodnou jestli pojedeme doprava na Itošku a nebo doleva na Maďarsko." Na nájezdu padla volba na Maďarsko - a tudíž překvápko pro všechny, kterým jsme tvrdili, že jedeme na jih a hlavně pro dva krasokluky rochnící se v termálních vodách.

21.3. Plzeň - Praha - Humpolec - Brno - Bratislava - kousek Rakouska - Hegykö
Cesta probíhá celkem v pohodě. Zastavujeme se na bezínkách na kafčo, motorky drží jak přibité. Na Vysočině však zůstáváme kolem 3hodiny ranní v koloně klouzajících se kamionů. Průjezd kolonou trval přes hodinu. Pak pokračujeme přes Brno na Bratislavu. Několikrát překonáváme únavu a dopujeme se kávou, cigárkama, semtexem a kecama snad o všem.

Východ slunce nás zastihne již v Bratislavě, kde podle navigace jedeme na Hegykö. To však netuším, že nás to nahání do Rakouska a hlavně na dálnici. Toto zjištění přichází pozdě a my projíždíme bývalou celnicí a hned za ní vjíždíme na dálnici. "Doufám, že tu nebudou policajti, nemáme rakouskou známku", říkám Jirkovi. Ten však právě stáčí zrak na policejní auto, kolem kterého jsme právě projeli. Jedeme předpisových 80km/h (dle vleku) a z hrůzou zjišťujeme, že policajti naskákali do auta a na majácích jedou za námi - jiná auta tu v tuhle dobu nejsou. Hledáme rychle sjezd z dálnice. Ten je po necelých 3km. Sjíždíme, ale na sjezdu je další policejní auto a z něj vyskakuje policistka s plácačkou a zřejmě se nás bude snažit zastavit. Nestihla to. Projeli jsme kolem a už najíždíme na kruháč a z něj na nějakou okresku, kterou kupodivu navigace zná. Jirka hlásí, že něco za sebou táhnem. Zastavujeme a zjišťujeme, že nám prasknul jeden popruh. Naštěstí jsme některé popruhy zdvojovali, takže s motorkama se nic nestalo. Popruh jsme smotali a jeli dál. Teprve teď nám došlo, že nás policajti nehonili, ale chtěli nás upozornit na prasklý popruh:-)

Po sedmé dojíždíme do kempu, kde zjišťuji u brány, že anglicky se tu zásadně nemluví. Potichu se krademe k Tyfusovo stanu a bušením na plachtu ho probouzíme. Ten na nás kouká jak na zjevení:-) Sundáme stroje z vleku, stavíme stan a dáváme si pár hodinek spánku. Pak Tyfusovi předáváme dárek k svátku (luxusní konzervy pro Pepu), který jsme mu přivezli až z dalekého Rakouska:-)

Tyfus nám slibuje úžasnou vyjížďku k NeusiedlerSee do ptačí rezervace. Sedáme na stroje a vyrážíme. Tyfus vybírá polňačky, které bychom prý mohli projet :-)

 

Tak tady to nevyšlo, cesta končí loukou na který je 10cm vody. S Cipískem máme co dělat, abychom se otočili. Tyfus tedy nabízí jinou cestu k vyhlídce, prý bude asfaltová a jen pár polňaček:-) Tak toho asfaltu byl kousilílíneček :-)

 

Nakonec dojíždíme k vyhlídkové věži a kocháme se na pohledem na ptačí rezervaci. Stále přemýšlím co to je vlastně za rezervaci, když se tu Tyfus každoročně prohání na svém chrochtostroji

 

Po návratu jdeme blbnout do bazénů, kde pak lehce doháníme spánkový deficit

Tyfus uvádí v úžas ostatní koupajícíse rakouské důchodce svým vodotěsným digitálem. Fakt je vodotěsnej:

 

 

 

 

 

Večer jdemem do místní restaurace, kde se probíráme německo-maďarským jídelním lístkem a ochutnáváme místní specialitky a místní pivo Sopron. Ceny jsou podobné jako u nás, ale jídla je fakt hodně a je výborné.

 

22.3. Budapešť
S Cipískem jsme se již v autě domluvili, že se chceme podívat na Balaton a do Budína a Pešti. Sobotní ráno nás přivítalo sluníčkem a tak jsme zvolili 220km vzdálenou Budapešť. Tyfus s Vašíkem zase opět varazili do terénu:

 

 

 

 

 

 

Protože jsme se vzbudili pozdě, rychle pojíme a sedáme na stroje. Volíme cestu cca 90km po silnicích 1.třídy a pak 130km po dálnici.

 

 

 

 

 

Na benzínce ve městečku Czorna se opět snažím prosadit s angličtinou a koupit dálniční známku. Nakonec mi prodavač německy říká, že známky už nemusí být. Tak se zaraduji. Vzápětí mi vysvětluje, že známky sice nemají, ale poplatky se platí. Do počítače pak naťukal mou SPZ a národnost a já zaplatil 585Forintů za 4denní povolení jízdy po dálnicích. Pak jsme zjistili, že na dálnici jsou kamery a také policajti mají kamery, kterými snímají SPZ a počítač jim rovnou vyhodnotí, kdo zaplatil a kdo ne.

 

40km před Budapeští zastavujeme na kávu. Přece jenom jízda po dálnici takřka po rovině je vopruz a jediné co nás trošku baví je honění se s nadupanými auty, kterým ukazujeme co znamená poměr váha výkon:-) Naposlední chvíli si také všímám policajtů, kteří jedou vzorovou 130 a já kolonu aut předjížděl hodně hodně nad, nakonec jsem je předjel vzorových 140 a tak byli v klidu, jen blbě koukali proč motorka s dálkovýma tak rychle zpomaluje.

Na benzínce nás odchytne český kamióňák.Během povídání o motorkách z něj vypadne, že vlastně žije v USA a nyní si dělá na důchod v Irsku. Na to přinese fotky a my zíráme na stavbičky vystavené na Daytoně. Rozloučíme se a razíme dál.

Do Budapešti vjíždíme s takřka prázdnými nádržemi a hledáme nějakou vhodnou benzínku. Nakonec končíme u Dunaje, kde se radíme jak dál hledat benzínku. Po chvilce lovení v mém PDA s navigací zjišťujeme, že benzínka je ob blok vedle. Sedáme na mašiny a jedeme jí hledat. No ten blok jsme díky jednosměrkám a zmakům ve značení objeli 2x. Když už jsme to vzdávali, tak najednou zjišťuji, že jsme v ulici, kde by měla být podle navigace ta benzínka. Pomalu ji projíždíme a nic. Najednou vidím ceduli benzínka doprava 100m. Zahneme doprava a jsme ve slepé uličce. Sakra. To jsou blbý fóry. No pro jistotu dojedu nakonec a najednou vidím, že nakonci slepé uličky je vjezd do podzemních garáží a dole v podzemí je benzínka. Hurá

 

S plnými nádržemi jsme klidnější a vyrážíme na obhlídku paláce na Dunajem. Přijíždíme k jakési mýtnici, kde se pokouším domluvit na vjezdu do areálu paláce na mašinách. Nakonec obsluha závory ukáže směrem k chodníku a já pochopil, že máme prostě a jednoduše závoru objet. Pak už jen mezi paláci parkujeme a procházíme se po celém zámaeckém komplexu.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Do kempu přijíždíme až v noci, a tak jedeme rovnou do hospody, kde si dáváme něco teplého do žaludku. Kolem jedenácté už usínáme po náročném dni, kdy jsme najeli přes 440km

 

23.3. Balaton
V neděli ráno vstáváme do celkem polojasného počasí. Po snídani na korbě Hiluxu se jdeme chvilku louhovat do bazénů a po 13 hodině vyrážíme směr Balaton. Tentokrát jedeme nejkratší cestou dle GPS a po místních silničkách.

 

 

Silnice v této části Maďarska nejsouzrovna nejlepší, ale přesto se nám daří na rovinatých pláních udržovat rychlost kolem 130km/h. Vesnice projíždíme předpisově. Najednou v dálce vidíme osamocený kopec. Na něm je samozřejmě hrad, kde jinde by ho tu chtěli stavět, že? :-) Zajíždíme do podhradí a já opět přemlouvám místního taxikáře a hlídače, aby nás pustil na mašinách nahoru až k první hradní bráně. Nakonec bere papír a kreslí na něj nakloněnou rovinu a ukazuje, že spád převyšuje 65%. Hmmm, nahoru by to po těch šutrech šlo, ale dolů asi blbě. Tak to vzdáváme a jedeme dál k Balatonu.

 

U Balatonu je jaro, kvetou tu v trávě modřence, stromy jsou obalené bílými kvítky a je tu až neuvěřitelný klid. Jen z druhé strany Balatonu se na nás hrnou podezřelé mraky.

 

 

 

 

Cipísek si chce testovat teplotu vody, takže nakonec se domlouváme, že pojedeme po západním pobřeží na sever ke vzdálenému kopci na němž zřejmě je nějaká zřícenina. Ano byla tam. Ve vesničnce pod ruinami jsme narazili na ceduli ukazující k jachetnímu přístavu. Jedeme tam.

 

V přístavu se chvilku procházíme a sledujeme místní rybáře jak na kukuřici chytají nějaké čudly. Jirka se pokouší fotit racky při lovu ryb a nebe je stále tmavší a tmavší. Domlouváme se na cestě zpět, neboť obloha fakt hrozí pěkným slejvákem.

Na zpáteční cestě se zastavujeme ještě na focení roviny, ze které vyčnívá hora s hradem. Impozantní pohled. Po cestě také potkáváme dva motorkáře domorodce.

 

Necelých 16km před kempem v Hegykö jsme narazili na motokrosovou trať, u které je penzion a velké parkovišt pro karavany. Museli jsme to Tyfusovi a Vašíkovi vyfotit. Proháněli se tu nějací místňáci.

 

V Maďarsku začalo na jaro, koukejte:

 

Kolem 18.hodiny dojíždíme do kempu a tachometry ukazují něco přes 250km. Hodnotíme Tyfusův chrochtostroj pokrytý souvislou vrstvou bahna a plný drnů. Taky si to s Vašíkem užili.

 

Večer jdem do nedaleké pizzerie, kde jsou ceny ještě lidovější než v restauraci kam jsme chodili doteď. Já si dávám výbornou polívku a pak pizzu. Cipísek se nestydí, dává si hned dvě pizzy po sobě. Pak přichází Tyfus, Vašík, velkej Vašek se Standou a jeho ženou (ti přijeli obytným transitem naložit se do lázní).
Já se cítím přejeden, a tak navrhuji nějaký ten digestiv. Nakonec se to zvrhlo do ochutnávky zdejších typů baraků, což jsou nějaké pálenky. Zkusili jsme broskvovou, jablečnou a třešňovou. Mně nejvíc chutnala ta jablečná:-) Cipísek tak dlouho házel úsměvy na barmanku až mi z toho trochu polila záda pivem, když o něco zakopla, ale náladu nám to nezkazilo. Cipísek totiž mimo jiné objednával zajímavým způsobem: "Pocem, tohle chceme!", ukazoval do nápojového lístku a pak ukazoval množství na prstech - byla to fakt sranda.

 

24.3. odjezd domů
Noc na Velikonoční pondělí byla zajímavá. V noci se kempem přehnala vichřice, která celou noc lomcovala se stanem a provázelo jí něco mezi sněžením a krupobitím. Ráno je pěkná kosa. Vstáváme už v sedm, tak abychom na devátou mohli zaplatit na recepci a vyrazit domů. Kurtujeme stroje na vleku a balíme stan.

Na recepci se snažím marně anglicky vysvětlit, že chci platit. Nakonec to paní vzdává a volá svou mladší kolegyni, která obstojně mluví anglicky. Konečně první člověk:-) Domluvíme se na platbách za stan a auto a také vysvětluji, že Toyota Hilux od Ludvy není obytňák, že je to pouze velkej kufr plný bordelu. Nakonec z paní vypadne cena, která odpovídá něco kolem 7Euro na den na osobu, což je super. Jsou v tom přece i ty lázně.

S Tyfusem a Vašíkem se loučíme. Ti opět jedou po vlastní ose na Moravu.

Někdy kolem páté dojíždíme po nezáživné cestě po dálnicích do Plzně. Tachometr Hiluxu ukazuje 1002km.

Když to celé shrnu, tak to fakt stálo za to. Kemp byl pohodovej a nadmíru čistej a za super cenu. Strava v Maďarsku je v restauracích za stejné peníze jako u nás, jen mnohem větší porce. Navíc prakticky všude je možné platit Eurošema či kartou. Benzín je přibližně na stejné úrovni jako u nás. S Cipískem jsme na zpáteční cestě sečetli  náklady na naftu do Hiluxu, benzín do mašin, ubytování v kempu a náklady na nějaké další blbosti a ten prodloužený víkend nás vyšel cca 4tKč na osobu.

Poděkování:
Tyfusovi za super typ
Ludvovi a firmě Karotka za zapůjčení auta s koulí a s mrkví:-)
Danovi z Yamaha DAN za zapůjčení vleku NA MAŠINY
Cipískovi, za to že neusnul za volantem
Motobohům za super počasí
Maďarsku za teplou vodu v bazénech:-)

PS: Mimochodem, příští rok budou Velikonoce zase extrémně pozdě, takže bysme to dali znovu?

© JeffRsoon