autor: JeffRsoon
foto: JeffRsoon

Již na jaře jsme s Ludvou začali plánovat nějaký výlet do zahraničí. Jelikož naše ratolesti jsou ve věku, kdy musíme být v dosahu několika hodin, padla volba na motorkářské cesty v okolí Zell am See a GrossGlockneru.

Na tuto oblast mě navnadilo i dubnové lyžování na Kaprunu, kde bylo tehdy pěkně mrazivo, ale dole v údolích se proháněly motorky jedna za druhou.

Nakonec jsme se domluvili na prodloužený víkend spojený s červencovými svátky.  Pár dní před odjezdem se počasí, typicky naschvál, zkazilo a já ze Šumavy, kde jsem s rodinkou trávil pár dní dovolené, sledoval mohutné mraky plné vody jak táhnou od západu. Naštěstí v úterý, den před odjezdem, se mraky začaly rozplývat a konečně vykouklo i slunce. Ludva hlásil, že podle radaru má být hnusně, ale já už měl cestovatelskou náladu a nic mě nemohlo zastavit, natož pár dešťových kapek.

Ve středu 4.7. hned po ránu sedám do auta a vyrážím z chalupy na Šumavě do Plzně a po cestě ještě volám Ludvovi, že od západu se oblačnost mohutně trhá. Ludva hlásí, že Jéňa s BMW ještě nemá vůbec nic sbaleno a euroše jde teprve shánět. No nakonec se všichni tři scházíme na benzínce za Novou Hospodou a po zhodnocení místních „lehkých zaměstnankyň“ odjíždímě směr Folmava. Počasí je slušné a občas vykoukne i slunce. Po dohodě se svěřujeme do rukou Ludvovo navigace, ve které je zadán požadavek na vyhnutí se dálnicím. Překračujeme hranice a po cca 40km nás chytá první liják, tedy spíš někdo po nás házel kýble s vodou. Pod mostem se převlékáme do nemoků . Oznamuji klukům, že toto bude jistě jen lokální mrak:) a razíme dál, tak abychom se dostali na silnici s označením B20.

V pozadí za Ludvou jsou lokální mraky:-)

Jéňa s jeho Henlajnem:-)

Necelou stovku před Mnichovem, najednou Ludva hlásí, že nemá aktuální mapy a jedeme po poli (tedy dle navigace), ta nás taky na chvilku nahnala na dálnici v domnění, že to je silnice 1.třídy. Po půlhodině bloudění a následném ignorování  GPS, jsme konečně dojeli do místa, které už v přístroj znal a pak pokračovali směr Viehofenn, kde Ludva věděl o příjemném penzionu. K večeru přestalo pršet a my projíždíme krásnými silničkami plných zatážek. Po nějaké době podle jiných typů dopravních značek poznáváme, že jsme v Rakousku a také mnohem pečlivěji hlídáme dodržování rychlosti. Opět nás trošku kropí lokální mraky.  Začíná se silně ochlazovat. Po projetí několika tunelů, které jsou jediným zdrojem tepla a sucha, se vyloupne před námi cedule Zell am See a za chviličku také stojíme před slibovaným penzionem. Bohužel však zjišťujeme, že je zavřený. Pro jistotu se jdu zeptat majitelky. Tu zmrzlý motorkář neoblomí a na dotaz jestli nám poradí kam jinam shánět ubytování, odpoví, že všude kolem – jasně má pravdu, ale mohla být trošku konkrétnější :)

Viehofen a déšť

Ludva se připojuje přes telefon na internet a nachází kontakt na penzion Morava, který nám byl doporučen Tomášem z Yamaha. Volám na české číslo a po sléze je mi slíbeno, že mi zavolají zpět. Dáváme další cigárko v alpském dešti. Po chvíli skutečně volá nějaká paní s tím, že pokud se jednu noc uskrovníme v dětském pokoji, tak máme kde bydlet až do neděle. Kluci souhlasí. Dostáváme kontakt na správcovou penzionu a popis cesty. Paní v telefonu šokujeme tím, že prohašujeme, že u penzionu budeme tak za 20minut, protože si myslela, že jsme ještě v Čechách.  Sedáme na stroje a vyrážíme směr Bruck. Po chvilce jsme u penzionu. Jdu hledat správkyni paní Burešovou. Uvítá mě paní, která na mne plynně spustí německy. Anglicky s příměsí německých slovíček se sháním po frau Buresove. Paní se začne smát a konečně začne mluvit česky, můj zmrzlý mozek má po 470km trošku výpadky. Je nám ihned otevřena vytápěná garáž. Máme zde všechno nechat, převléci se do suchého a přijít nahoru. V útulné kuchyni apartmánu paní domácí dostáváme každý několik štamprdlí slivovice a já okamžitě využívám pohostinnosti a umísťuji do mrazáku zásoby naší slivovice – tzv.červenkovice. Paní domácí nám na mapách doporučuje kam se máme podívat a my pomalu roztáváme. 

Penzion Morava (Na cedulích v Rakousku označen jako Alpenheim)

Dnes budeme ubytováni v malém pokojíčku s jednou palandou a já jako největší, budu spát na zemi na matraci. Zítra už budeme mít svůj apartmán. Super. Rychle se dáváme dohromady a vyrážíme na večeři do sousední restaurace, které vévodí poutač – chopper se zadním kolem z traktoru. Dáme nějaké to pivko, domlouváme výlet na zítra a jdeme spát.

Čtvrtek nás uvítá celkem slušným počasím – tedy neprší, ale je pod mrakem. Paní domací je jasné, že jsme si včera nic nestihli koupit, a tak nám nabízí snídani a kávu. S díky přijímáme kávu. Po snídani jdeme ke strojům oblečem se a sotva otevřeme dveře z garáže, tak Jéňa hlásí, že venku leje. Odborným okem kouknu na oblohu a se slovy: „to se roztrhá“, se začínám brát nemoky. Takže vyrážíme v nepromocích.

Dnešním cílem jsou Kremelské vodopády a pak uvidíme podle času. Najíždíme na jednu z alpských motorkářských tras, z vyhlídky v serpetýnách koukáme z protějšího srázu na Kremelské vodopády. Začíná vykukovat slunce.

Jéňa přesvědčuje Ludvu, že malá procházka by neškodila. Nakonec sjíždíme k parkovišti pod vodopády. Přemýšlíme co s helmami a Ludva ukazuje na skříňky u parkoviště. Super, máme kam dát věci a vyrazíme nalehko (no nalehko, motorkářský hadry s kompletní výbavou chráničů se taky pronesou). U skříněk debatujeme, kterou si vybrat. Nakonec volíme číslo 13. Sice jsou mezi námi pověrčivci, ale já třeba na 13 netrpím.

Vyrážíme na procházku, je docela teplo a všude mraky turistů – hlavně z Čech. Prohlížíme kotel pod vodopádem a pak se vydáváme po lesní cestě, která traverzuje levý břeh. Po hodince cesty se Ludva zasekává. Přemlouvání nepomáhá a Ludva se otáčí. Ze mě taky leje a tak se přidávám a sestupujeme. Jéňa jako správný hasič vyráží dál. Pod vodopádem si dáváme klobásku a pivko a čekáme na Jéňu, který se zanedlouho vrací. Ludva se zasekl 10minut pod první lavicí vodopádu. Takže jsme zase o tolik nepřišli.

Po té navrhuji cestu nahoru na Gerlos. Jdeme na parkoviště, ke skříňce s naší bagáží. Ludva se pokouší odemknout a nic! Nezbývá nic než se vrátit na informace, kde požaduji zásah servismana. Ten skutečně po 15minutách, během kterých opět začalo pršet, přichází. Zkouší náš klíč, ale také se mu nedaří. Navrhuji mu použití autogenu, to se smíchem kvituje a sedá do auta a někam odjíždí. Po dalších 5minutách se vrací s jiným klíčem, ten taky nefunguje. Opět se dožaduji autogenu či přivázání dvířek za jeho auto, opět s úsměvem odjíždí. Zpět je zase po 5 minutách, kdy zkouší třetí klíč, kterým nám skříňku konečně odemyká. Děkujeme a celí mokří nalézáme na stroje.

Pozor na tuhle skříňku

Vyrážíme opatrně do serpentýn na Gerlos. Platíme mýto a pokračujeme. Kolem silnice se válejí krávy. Ta první mi připadá skoro umělá, přece by neležela v takovým srázu a hned za svodidlem? A vona jo! V Gerlosu mi pumpař nažene několik krav přímo před motorku. Inteligentně si počkal až předpisovou třicítkou přijedeme až k pumpě a pak krávy, co mu spásali travičku u benzínky, popohnal do silnice. Zastavil jsem hned, ale v hlavě mi problesklo, jak na pojišťovně vysvětluju, že ten kdo byl v pohybu byla kráva a ne já. Pokračujeme dál, déšť ustal a silnice je tu suchá. Chvilku se honíme s nějakým Italem a pak zastavujeme na cigárko a poradu nad mapou. Je už pozdě, počasí nevypadá slibně a tak se otáčíme jedeme zpět. Po průjezdu přes sedlo naproti Krimlům se opět koná tradiční házení kýblů plných vody z nebe.

Po dojezdu do penzionu Morava jsme docela vymrzlí, po cestě jsme se zastavili na nákup ve zdejší Bille, a tak se těšíme na něco pořádného k večeři. Parkujeme motorky, pohladíme dvě štěňata jezevčíků paní domácí, kteří evidentně milují motorkáře a jdeme se stěhovat do apartmánu, kde je konečně i kuchyňka a pořádná sprcha a kuřácké pracoviště – balkón.
Kluci jsou otrávení a já v zápalu boje s trudomyslností ukazuji nad Kaprun s tím, že se to určitě roztrhá. Večer ještě Ludva z balkónu sleduje silnici od Zell am See a na jeho připomínku, že je stále dost mokrá odpovídám, že je to pořádná rosa. Na tvářích kluků vidím, že správný optimista je mrtvý optimista.

6.7. v 7:00 je krásné slunečné počasí. Super! Snídáme a rychle domlouváme co podnikneme. Nakonec díky nestálosti počasí vítězí varianta výletu na Kaprunský ledovec. Sedáme na stroje a klukům popisuji zážitky z jarního slunečného počasí. Během cesty na Kaprun spadne jen pár kapek, ale kopce jsou v mlze. Tentokrát u kasy u lanovky s Ludvou přemlouváme Jéňu s tím, že se určitě dostaneme nad mraky. Zařadíme se s helmami do fronty lyžařů a posléze vyrážíme lanovkou na ledovec. Kabinka lanovky je bičována deštěm, ale trošku se vyjasňuje.

U Alpincentra přesedáme a jedeme dál nad ledovec do výšky – jestli si dobře pamatuji – 3059mnm. Tady už není vidět nic. Kluci už jsou v pohodě a se smíchem se koulujeme na vyhlídce, ze které vidíme jen mlíko. Uděláme pár fotek a jedeme zpět do Alpincentra.

Tady si dáváme oběd. Po zhruba hodince se vydáváme zpět a ejhle. Mraky se rozplynuly a začíná svítit Sluníčko. Cestou dolů k parkovišti se těšíme, že se konečně projedeme.

Ludva sice hudruje, že má svou krásku špinavou jak prase, ale nám s Jéňou mytí motorky nic neříká. Domlouváme se, že se ještě pojedeme podívat k mýtnici pod Glockner. Tam dáváme kafe a kecáme s dalšími českými motorkáři. Říkají, že nahoře sněžilo. No při pohledu na špičky hor zalitých ve slunci se mi to moc nezdá. Navrhuji, abychom se jeli podívat už dnes nahoru. Kluci nemají chuť a se slovy, tak se projeď, mě napadá hříšná myšlenka.

Chce se mi trošku jezdit. Kluci se nabízí, že mi pohlídají kufr a já nalehko vyrážím do kopců. Čím jsem výš, tím je tepleji a sluníčko krásně vyhřívá silnici. Jelikož je skoro 16:00, tak je tu minimální provoz a já můžu vyhnat myši z laufů. Vychutnávám si svižnou jízdu a v zatáčkách si užívám maximálních náklonů. Dojíždím na Weisspitze, kde fotím lehce pokecám s Liberečákama a pak pokračuji na FranzJosef nad ledovec pod GrossGlocknerem.

Tady potkávám kluky z Karlových Varů. Ti se diví, že se hned otáčím, protože Ludva posílá SMS-ku, že už je čekání nebaví. No nic, zítra se tu porozhlédnu pořádně. Nakopnu mašinu a co nejrychleji se po skoroprázdné silnici vracím.

Pak se vydáváme zpět do penzionu, po cestě Ludva narazí na ruční myčku, kde si zlepší náladu umytím stroje. No nakonec jsme si je umyli všichni:) Domlouváme se, že si koupíme bílej rum a kolu a pořádnej kus flákoty. Po spršce na penzionu a po štamprdli Červenkovice s paní domácí jdeme debužírovat. Popíjíme, povídáme a těšíme se na další den, který už by mohl být bez deště. S překvapením zjišťujeme, že jsou 4 hodiny ráno a jdeme spát.

7.7. je krásně, po snídani vyrážíme na GrossGlockner. Je tu mnohem větší provoz a taky mraky cyklistů – blázni:) Po vystoupání na WeisseSpitze se dostáváme do mlhy, proto pokračujeme dál na FranzJosef. Silnice jsou mokré a v noci připadlo trošku sněhu.

Na straně ke Glockneru je již cesta lepší a svítí sluníčko. Kocháme se pohledem na ledovec při popíjení kávy na vyhlídce. Sviští rodinky nás nechávají klidnými, a tak jdem vybrat nějaký ten suvenýr pro nejbližší. U mě to vyhrálo motorkářské tričko pro tříměsíční dcerku a náhrdelník (no velikostně ho prý bude moc nosit až od jednoho roku:)). To bylo snad jediné co se mi mezi všema těma kýčem líbilo. Zpáteční cestu věnujeme focení a kochačce. Večer na penzionu je našimi hrdly prolita poslední kapka Červenkovice. Jdeme na večeři do vedlejší hospody a pak balíme, abychom zítra brzo vyrazili na cestů domů.

8.7. po sedmé hodině ranní sedláme stroje a za krásného rána se po rozloučení vydáváme směr Čechy. V Rakousku lehce zakufrujeme a ztracený čas naháníme až v Německu rychlou jízdou na silnici číslo B20, po které se dostaneme na přechod. V poledne jsme na hranicích, dáváme kafe a po té letíme na Plzeň. Domů dorážím před půl jednou a tachometr za dnešní dopoledne ukazuje 408km - slušný rychlostní průměr:)

Celý tento prodloužený víkend byl prostě super. Sice počasí bylo typicky nemotorkářské, ale nejsme přece z cukru.

Poděkování:
- klukům z Yamaha Plzeň za bleskový servis, protože jsem pár dnů před odjezdem zjistil díru v nádrži
- paní Burešové z penzionu Morava, která se o nás perfektně starala.
- Ludvovi a Jeňovi, kteří se neukamenovali jednoho optimistu:)

GALERIE fotek:

© JeffRsoon