autor: Jana
foto: Jana

Vyjeli jsme od Budějovic s kámošem (my - Janička a Žako Yamaha Virago 1100, David Suzuki Intruder 1400) směrem na Balaton, kde jsme se potkali s bandou ostatních motorkářů, od kterých jsme se nakonec zase oddělili a přes Komárno a Bratislavu se vrátili domů.

 

neděle 23. července

Od Budějic přes hraniční přechod Nové Hrady jsme projeli hladce na Schrems (A) a přes St. Pölten (A) okolo Vídně mimo dálnici (prostě jsme nechtěli platit známku) do Sopron (H). Bylo příšerné horko, ale cesta byla klidná. Dali jsme si obídek v první maďarské restauraci, kterou jsme potkali, doporučuji zaokrouhlovat na stovky, neboť dýško při ceně 1 135 Mufů (neboli Forintů čili HUFů) nechat na 1 140 Mufů je směšné ....jako nechat pár halířů. Posíleni baštou jsme pokračovali k Balatonu k městečku Balaton Udvari, kde na nás v kempu čekali Pídiovi, kteří tu byli již od pátku (Jitka a Michal, oba na své motorce).

Koupáníčko v teplé vodičce hmmm. Člověk by neřek, jak kreativní dokáže být při tvoření pravidel míčových vodních her ;o) Někteří kolemplavoucí si asi pomysleli, že jsme mentálně ještě úplně nedospěli. Jen pozor na užovky! Večer samozřejmě venkovní hospůdka, plná pavouků a komárů a taky tam kolem šla kudlanka nábožná, prý tu žijí volně v přírodě. Docela ZOO tohle Maďarsko.

 

pondělí 24. července

Dopoledne koupání a baštění langošů, k večeru jsme vyrazili na mašinách do města, kde už na nás čekalo 6 motorek a zbytek bandy (Dušan, Roman, Petr s Vlastou, Jarda s dcerou, Doly s Lenkou a Vlastík se Zuzkou)

Přejeli jsme do Keszthely, kde jsme se ubytovali ve sportovním kempu (50,- Kč na hlavu, i když bez sprch). Člověk číšní byl na nás velmi milý a ochotně nám maďarsky plnil každé přání, které viděl na našich českých očích. Řádili jsme na kytaru až nás přijeli ztišit policajti :-O A abysme se fakt dobře poznali, tak jsme si všichni nechali nasprejovat zelenou barvou vlasy :)

 

úterý 26. července

Odjeli jsme autobusem do nedalekých termálních lázní Heviz. Než jsme tam vlezli, ještě jsme si zašli na baštu (klobásky, uzené koleno atd).

V lázních bylo fakt parno - voda 36°C, vzduch 32°C ve stínu, sirná bublinkatá voda a důchodci plavající v nafukovacích kruzích ...

Když jsme se vrátili do kempu, měli tam pro nás připravený vynikající perkelt vařený v kotlíku (spíš v kotli) nad ohněm.

To jsme si smlsli. Ale vysportovali jsme to v beach volejbalu a beach fotbalu a pak jsme se šli vykoupat do nočního Balatonu. Jižní část Balatonu je jak louže, 100 m od břehu jsme měli vody po kolena.

 

středa 27. července

Ráno jsme se sbalili a s Davidem sami vyrazili směrem na Slovensko. Objeli jsme si celý Balaton a přejeli trajektem do městečka Tihany, které je krásné historické, ale plné turistů a sušených paprik a suvenýrů.

Za Tihany v blízkosti koupáku s tobogány je postavené řecké miniměstečko.

Stavěli jsme se na oběd blízko hradu Czesnek.

Dorazili jsme do Komárna,

navštívili Janičky příbuzné, s kterými se 20 let neviděla, ve stínu pod hrozny teploměr ukazoval 36°C a nám pod kůži na kůži tekly pramínky potu. Zbývalo nám ještě 100 km do Bratislavi, tak jsme vyrazili po rozpálené silnici. V Bratislavě jsme se ukempovali na Zlatých pieskach, vykoupali se a vyrazili do nočního města a na hrad.

Zapadli jsme do hospůdky na večeři na typicky slovenské halušky a typicky české knedlo vepřo zelo a blízko nás seděl typicky slovensko-americký Juraj Kukura. Pak jsme naháněli noční tramvaj zpátky do písků, ale všechny místní hospůdky po půnoci zavíraly, tak jsme šli zavřít očka taky.

 

čtvrtek 28. července

Ráno v parném vedru odjezd směrem na Plzeň, cestou nás ale horko dohnalo k přírodnímu koupališti Pávov u Jihlavy. A večer domůůůů!!!!!

 

Maďarsko je na naše poměry poměrně levná země. Balaton je skvělý rybník s černým pískem, na naše poměry poměrně čistý. Langoše jsou poměrně mastný, klobásy poměrně pálivý, pivo poměrně nedobrý (mimo Dreheru) a Maďaři poměrně tlustý národ s poměrně složitou řečí. Prohání se tu trabanti, warburci a škodovky.

Kolem celého Balatonu jezdí vlak, co rád troubí, a to i v noci, takže o klidném spánku se tu zrovna mluvit nedá.

Motorky, až na tu Žakovu, sloužily dobře. Žakovo startér jsme přemlouvali tlačením a ještě cestou domů vypadl karburátor.

Počasí bylo příšerně horký a suchý! Ale zážitky báječný a nezapomenutelný!

© Jana