Autor: Vodník

Elefantentreffen 2006 je za námi, ale jak to vlastně bylo: Celej rok to člověk plánuje, co vylepší, zdokonalí, ale najednou je tu odjezd - tak ty nadvychytávky necháme na příště.

Po roce na vánoce startuji Peráka a vyrážím na vyjížďku, zkušební jízda bahnitým oraništěm prověřuje stroj a jako vždy na 1*. Takže příprava stroje se omezí jen na řádné promazání.

Zabalit vše potřebné jsem plánoval den, dva před odjezdem, ale plánovat se nemá. Je čtvrtek ráno a začíná kolotoč. Narvat na Peráka a do Pavíka tu spoustu věcí dá fakt zabrat. Hlavní je trojnožka s roštem, hrnec na guláš, konvice na grog, nějakej vercajk, olej, spacák, stan a spousta dalších nezbytností. Ve 13,00 mám sraz s Danem na benzině v Mýtě. Přijíždím s půlhodinovým zpožděním, úspěch. Dan a jeho Jawa se sajdou zatím rozmrzli, takže dáváme kafe, cigáro a po vzájemném pochválením si strojů, vyrážíme směr Vimperk.

Je -10 a cesta probíhá v pohodě. V Blatný dáváme pauzu na benzině, (topení v podlaze to je věc) sundávám boty a dlouho si se zájmem prohlížím regály. Teplo jsme nabrali, ještě beru plnou nádrž a jedem. Dan benzin nebere, prý mu vystačí až na hranice. Po 10km zastavuje, protože je na suchu, přečerpat benzin zabere jen pár minut a můžeme pokračovat. Ze Strakonic uháníme svižným tempem, plyn na doraz. Chválím Peráka, jak jede a najednou zjistím, že nejde ubrat. Do zatáček krotím těch pár koní zadní brzdou a pod první pouliční osvětlení dojíždím s vypnutým zapalováním. Výměna roztřepeného plynového lanka opět trvá jen pár minut díky Danovi, protože měl náhradní. Do penzionu dorážíme ve 20,00 při –15stupních, pohoda. Zde se setkáváme s další částí výpravy. Moraváci ze svých (dovezených) zdrojů připravují večeři, divočák se zelím a bramborovej knedlík, super! Mastnota se musí spláchnout a někteří z nás to brali opravdu poctivě, takže nad ránem nám dal hostinský poslední rundu grátis se slovy ,,už se mi chce opravdu spát“.

Odjezd byl domluven na 11,00. Problém byl v tom, že moje naražený žebra mi znemožnily vstát z postele. Odmítl jsem pomoc s tím, že počkám na Pražáky a dojedu s nimi. Vůle byla silnější, takže než kluci nakoupili zbytek zásob, sebral jsem síly a dojel je. Evropská unie, to je paráda, všichni jsme si rovni. Česká policie na hranicích je jako vždy v pohodě, dáme řeč o motorkách, cigáro… o pár metrů dál si německej celník léčí svůj komplex. Vostrým hlasem a ukazováčkem přikazujícím ,,dej“ chce meseer. To mě naštve, takže mu česky odpovím, že nemám ani lžíci, načeš mi ukazuje kam mám zahodit a zašlápnout cigáro a začal mne osahávat. ,,Ja,meseer“ zvolám a vyndávám z pouzdra skládací Wenger, zjevně se mu líbil, ale zabavit ho nemohl, tak jsem musel vyndat všechny věci z kapes a pak ještě do nich pro kontrolu sahal. Fest mě mrzí, že jsem tam neměl řádně posmrkanej kapesník. Nakonec všichni evropskouniostickou hranicí projíždíme a valíme 60km bez zastávky k cíli, kterým je Elefantentreffen.

Oproti jindy jsme brzy (asi14,00), takže na všechno je dost času.

Poslední rozčarování přijde v momentě, kdy sjedeme dolu do arény kde vždy kempujeme a tady je stanování zakázáno z důvodu sobotní exhibice. Teď už nikoho nic nerozhází. Zabíráme místo na svahu a začínáme doslova zakopávat stany do sněhových závějí. Je k neuvěření, kolik stanů se vejde do nahrnutý, zmrzlý hromady sněhu. Stany jsme měli ve třech podlažích. Pražáci dorazili za tmy a i ti se vešli. Normálně by tolik lidí potřebovalo půl fotbalového hřiště, nám stačilo pár metrů čtverečních. Teď už jen rozdělat oheň, postavit trojnožku, rošt a hrnec na guláš. Základ je připravenej, jen ho ve vodě rozmrazit zahustit a večeře pro všechny je hotová. Degustace desítek druhů alkoholu, stejně jako zima, sem patří a trvá celý víkend, její výsledky si každý nechává radši pro sebe.

V sobotu se probouzím v 11.00 do krásného slunečného dne. V noci bylo –13, ale slunce vytáhlo teplotu na +4, no pekelnej hic. Ostatní z výpravy jsou ranní ptáčata, takže stihli koupit od ojíždějících Němců náhernej plac pro oheň za 9 éček i s balíky slámy. Zbylo ještě trochu guláše, takže posnídám a po skupinkách se trousíme na obhlídku. Zdá se, že tu člověka už nic nepřekvapí, ale vždy je toho spousta. Vidím ruský ležení a jdu dát řeč. Přijeli ze Soči za –35stupňů,10dní a 3 stroje nechali na cestě (už nešli opravit). Tak to je mazec!

Dole v aréně se konají závody motoskjöringu, sidecar a crashcar. Po návratu vyhládlo, takže dávám na rošt svoje žebra, teda vepřový, ty jsou v lepším stavu a za chvíli už olizujem ze rtů mastnotu.Turisté, kteří se na nás chodí koukat olizují jen popraskané rty. Ještě se uvaří česnečka, opeče spousta masa, vypije halda piv a destilátů, probere spousta témat a podle toho jak je kdo zmožen odcházíme spát.

Ráno nestojí nikdy za nic, to platí i tady. Zase vstávám, když mají všichni zbaleno, ale stíhám. Největší boj je dostat se z areálu. Cesta k výjezdu vede do kopce a je to led, ve kterém jsou vyjeté koleje, v nich se hrabou a nemůžou hnout sajdy a těžký motorky jsou na tom stejně. Tady jasně vítězí Jawy. Perák s pávem a drapákem nebyl vyjímkou. Cesta z pátky ubíhá rychle. Ve Vimperku dáváme oběd a dostane se nám do rukou nedělní Blesk a v něm článek o Elefantech. Ten jouda pisálek neví, o čem to je! Je to jenom placenej lovec senzací. Po obědě se rozloučíme a po skupinkách odjíždíme různými směry k domovům.Všichni dojeli v pořádku. Co dodat? Nic. Bylo to prostě SUPER!!!

Kompletní galerie fotek od Vodníka: