Podle Jardy Šímy, který všechny poctivě vyhledal a zapsal si je do svého notesu, tam bylo 25 Čechů a 2 Slováci. Aspoň podle jeho slov by chtěl napsat také něco o Fáru, aby tam přilákal více našich motorkářů. Jak už jsem psal předtím nemá cenu rozepisovat, co jsme všechno viděli, to si musí zažít každý sám. Já osobně, pokud mi to čas i peníze dovolí, pojedu někdy zase.
V sobotu jsme se rozhodli,že se podíváme do Sagresu. Je to asi kolem 100km od Fara. Tam jsem viděl konečně ten pravý oceán. Nejjihozápadnější cíp Evropy.
Trasa 10: P - 18. 7. 2005
Faro, Lisabon, Cascais, Cabo da Roca, Colares
Portugalsko proti Španělsku už není taková pustina, ale vítr tam fouká teda pořádně. Při úsecích na otevřené rovině nebo vysokých mostech to s námi pořádně mávalo. Jinak dálnice jsou dost slušné a provoz minimální, dokonce ani v Lisabonu nejsou žádné zácpy ( jo na Prahu asi hold nikdo nemá ). Naším dnešním cílem je Cabo da Roca ( tzv. „konec světa“ ), je to nejzápadnější místo Evropy. Dál je už jen ta malá louže Atlantik a velké, mocné USA. Všechny tyto zajímavosti doporučuji vidět, byla by škoda ujet tolik km a nezajet se na ně podívat. Po nafocení cenných skalpů a pročištění plic od oceánského ovzduší, mažem hledat nějaký ten kemp.
( kemp Villagepraia Grande: 27 EUR/noc, 5oso, 2stan, 3moto )
Trasa 11: P - 19. 7. 2005
Colares, Torres Vedras, Caldas, Leiria, Coimbra, Aveiro, Ovar
Díky studenějšímu Atlantiku to už příjemně chladí. Cesta probíhá úplně pohodě, akorát ten benzín je tu dražší 1,25 EUR/l, proti Španělsku kde byl 0,990 EUR/l. Je dost důležité se rozhodnout, po jakých cestách se pojede. Samozřejmě po dálnicích si to musíte zaplatit, ale pohodlí na cestě bez provozu nám za to stálo. Zato po okrskách musíte počítat z dosti hustým provozem, hlavně co se týče kamionů a jiných velkých aut. Cesty tam samozřejmě spravují jako u nás v letní sezoně, takže na každém rohu nějaké omezení a tím větší kolony. Jasně motorce přece žádná kolona nevadí, ale v našem případě tam všude stála policejní hlídka, která nebyla docela přívětivá pro kličkování mezi auty. Blížíme se k Portu a hledáme nějaký kemp u pobřeží. Problém je, že pobřeží v Portugalsku je jedna velká skála a teprve potom písečná pláž. Nenašli jsme kemp, který by byl přímo u pobřeží, jak je to zvykem v Itálii, Francii i Španělsku. Jsou tu až 3 m vysoké vlny z čehož jsem úplně v prd…. To jsem opravdu ještě nikde neviděl. Taky se hned pokouším zdolat ten krásný živel, ale je to nad moje síly. Nezbývá nic jiného jen stát zapříčený v písku. Je to škoda, ale Leo se rozhoduje, že pojede další trasy sám. Bohužel musí být dřív doma, tak dál pokračujeme pouze já+Marci a Vodník.
(kemp Furadouro: 37 EUR/2 noci, 3oso, 2stan, 2moto )
Trasa 12: P, E - 21. 7. 2005
Ovar, Porto, Povoa, Viana do Castelo, Valenca, Vigo, Santiago de Compostela, La Coruna, Ferrol, Xubia, San Zadumáno, Ortiguera, Viveiro
Tady jsem zažil první krásné nervové zhroucení, to když přijíždíme k platidlu na dálnici a já zjišťuji, že nemám v kapsách už žádné peníze. Zastavím tedy před vjezdem a hrabu v kufru pro další dávku love. Vodník z nepochopitelných důvodů nás přehlíží, zaplatí a řítí se dál. Než jsem stačil zaplatit, tak už byl v nedohlednu. Tak se stalo, že jsem za ním jel nejmíň 170 a on to také kalil, neboť si myslel, že jsme před ním. Už jsem si myslel, že ho nenajdu, ale nakonec jsem ho potkal asi po 30km stíhací jízdě, jak si vesele kouří na sjezdu z dálnice a s velkým úsměvem pořád opakuje jak to bylo super. Projíždíme severem Španělska a míříme do veliké zátoky k Viveiru.
Pro majetné tohle určitě nebude, ale je velmi dobré sebou vést malý vařič s ešusem a grilem. To by člověk nevěřil, jaké dobroty si může v kempu připravit, aniž by musel utrácet hodně peněz v restauracích. Běžný nákup ingrediencí na večeři pro 3 osoby vyšel kolem 10 EUR. Pro srovnání jedna večeře v restauraci 10 EUR na osobu.
( kemp Viveiro: 24 EUR/noc, 3oso, 2stany, 2moto )
Trasa 13: E - 22. 7. 2005
Viveiro, Muras, Villalba, Barreiros, Ribadeo, Avilés, Gijon, Torrelavega, Santander, Laredo
Včera jsme to s Vodníkem zase trochu do noci protáhli. Vyjíždíme tedy kolem 13hod ( ostatně jen výjimečně jsme vyjížděli dříve ). Najíždím na Viveiro a po páru km zjišťujeme, že jsme zabloudili. Najednou jsme se ocitli na cestách, které nebyly ani na mapě. Vodník jako zdatný cestovatel z předchozích výprav do Rumunska opět nasadí ten svůj doširoka rozevřený úsměv a praví, no nic, aspoň uvidíme ten pořádný Španělský venkov“. To ale znamenalo projíždět po zapadlých stezkách, kde snad jezdili pouze koňská spřežení. Po nekončícím výjezdu hlubokým lesem se před námi otevřela nádherná scenérie. Volně kolem se pasoucí stádo koní přímo pod větrnými elektrárnami. Byli jsme na nejvýše položených horách v severním Španělsku. Najednou se před námi objeví stádo dobytka. Přestávám mít odvahu jet vpředu a přenechávám tento post Vodníkovi. Jak jsem už psal, Vodník zvyklý z minulých výprav, začal troubit, blikat a kupodivu se celé stádo začalo hrnout na přilehlé louky. No celé, teda až na jednoho statnějšího býka, který se zrovna, když jsem projížděl já rozhodl, že se zastrašit nedá. Tak se stalo (do teď nevím jak jsem to tak rychle zvládnul ), že na plný plyn a velmi hlasitého řvaní na Vodníka jsem ujížděl před ne zrovna klidným býkem. Konečně jsme dojeli k ukazateli směru, kde byly napsané názvy obcí, které už byly na mapě. Zjistili jsme, že tahle krásná zajížďka nás stála tak 150km navíc. Tak rychle na správnou cestu a frčíme dál.
( kemp Playa del Regaton: 19 EUR/noc, 3oso, 2stan, 2moto )
Galerie fotek č.3:
